Otevřený dopis starostce města Krnova Renatě Ramazanové

Zachraňte ježnický les před motorkáři

14. 6. 2010 / Boris Cvek

Vážená paní starostko,

jsem občanem města Krnova od svého narození v roce 1976. O deset let později se mí rodiče (můj otec, MUDr. Dušan Cvek, je významný krnovský básník a lékař známý mnoha občanům) s námi dětmi odstěhovali z centra města do příměstské osady Ježník, tehdy díky Bohu panenské a opuštěné. Náš soused, který tu bydlel o třicet let déle, mi vyprávěl, jak místní potok byl plný raků a všude žilo obrovské množství zajímavých živočichů. Já sám jsem na Ježníku zažil běžně zvířata, která v poslední době jaksi zmizela: čolky, mloky, zmije, ježky, ropuchy, ještěrky... a to se na Ježníku vždy těžilo dřevo a např. v roce našeho nastěhování byl vytěžen celý obrovský les za naším domem. Co se tedy změnilo?

Z pokladu krnovských lesů se stalo místo řádění motorkářů, čtyřkolkářů a automobilistů.

I dosud běžná zvířata, jako např. slepýše a skokany, lze najít stále řidčeji. Vysvětlení je prozaické: v posledních letech bylo možno zahlédnout na lesních cestách mnoho mrtvol těchto živočichů. Kaluže, které bývaly dříve plné pulců, jsou nyní prázdné, rozježděné (znám ježnické lesy do každého detailu a mnohá místa obcházím pravidelně po celých 24 let od chvíle, kdy jsme se tu nastěhovali). Po lesních cestách, na nichž platí zákaz vjezdu motorových vozidel (nicméně závory bývají zpravidla ležérně otevřené, FOTKA 1 -- motorkáři by je ovšem objeli i v případě, že by byly zavřené), uhánějí s nechutným, kilometry daleko slyšitelným řevem motorkáři a vjíždějí do zatáček takovou rychlostí, že kdyby se tu procházela po celé šíři cesty (cesty, na kterou motorová vozidla nesmějí) rodina s dětmi, došlo by jistě k tragédii. Celé roky chodím bezmocně po lese a probodávám zraky v helmách skryté zločince, kteří ničí dědictví předků a ohrožují životy občanů. Psal jsem o tom víckrát do Britských listů, psal jsem si o tom (mailem) s městskou policií Krnov a prý jsme bezmocní. To ale nemůže být pravda!

Mé články o vandalském ničení ježnických lesů: ZDE ZDE ZDE

Chodím do ježnického lesa už jenom o víkendech, protože během týdne pracuji na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci, ale s motorkáři se setkávám téměř při každé procházce (letos to není úplně pravda, protože množství popadaných stromů po květnových deštích udělalo na pár týdnů lesní cesty pro motorky nesjízdnými). Prvního května mi už došla trpělivost a koupil jsem si digitální fotoaparát, kterým se mi podařilo vyfotit motorkáře a také ilustrovat některé poklady krnovských lesů. Komentář k fotografiím uvádím níže.

Prosím Vás, paní starostko, a všechny radní i všechny kandidáty do podzimních komunálních voleb v městě Krnově, abyste z této problematiky udělali veřejné téma zásadní důležitosti. Mnozí občané, věřím tomu, si stejně jako já začnou nosit do lesa digitální fotoaparáty a s jejich i mou pomocí a s dobrou vůlí krnovských zastupitelů a městské policie (ta by měla zveřejnit adresu, kam lze posílat fotografie vandalů, aby byly co nejdříve zpracovány a využity k jejich stíhání) snad v budoucnosti ochráníme zbytek dědictví našich předků před vandalstvím nebezpečných zločinců, ohrožujících nejen přírodní prostředí, ale i životy nás a našich dětí.

FOTKA 1: Běžně otevřená závora na ježnické autobusové točně pod bývalým hotelem Ozón (dnes plicní léčebna krnovské nemocnice). Po této lesní cestě (zelená značka) běžně jezdí motorkáři po celé roky.
FOTKA 2: Motorkář vyjíždějící z lesní cesty (vyfocené na fotce 1) na autobusovou točnu. V pozadí budova plicní léčebny.
FOTKA 3: Cesta po zelené značce hlouběji v lese.
FOTKA 4: Slepýš na zelené značce, kousek za otevřenou závorou.
FOTKA 5: Hovnivál na zelené značce.
FOTKA 6: Jedno z mála zbývajících mravenišť u modré značky (taky běžně používané vandalskými motorkáři).
FOTKA 7: Stále vzácněji se vyskytující skokan (kousek od domu mých rodičů).
FOTKA 8: Rybníček za peníze EU, do nějž vtéká odpadní voda z léčebny, aniž je na to cedulí upozorněno (lidé s dobrým čichem nicméně často cítí smrad).
FOTKA 9: Motorkář ujíždějící kolem rybníčku, kudy se často procházejí rodiny s dětmi.
FOTKA 10: Motorkář, který mne málem srazil na mé večerní procházce. Kdybys nás bylo víc a byli bychom blíže zatáčce, nestihneme uhnout. Jel podle mého odhadu nejméně 60 km/h.
FOTKA 11: Jiný motorkář, kterého jsem potkal na téže procházce.
FOTKA 12: Srnky o kousek dříve. Na tomto úseku můžete potkat motorku nebo automobil obzvláště často, a to i v noci.
FOTKA 13: Krása neposekaných pcháčů.
FOTKA 14: Kouzelná tůň v lese. Lze v ní při troše trpělivosti spatřit v létě čolčí (nebo mločí) larvy, plovoucí užovky, obrovské larvy potápníků, pulce a kolem běhávaly i ještěrky.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.6. 2010