Patrik Benda píše Vilému Prečanovi:

Jste zaujatým účastníkem sporu o ÚSTR

26. 3. 2010 / Patrik Benda

Vážený pane profesore,

vím, že jste patřil k důležitým zastáncům vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů, o to více mě mrzí, že jste se nyní s takovou razancí ve svém otevřeném dopise řediteli ÚSTR z 22. 3. t. r. pustil do jeho kritiky, včetně některých radních. V obhajobě svého náhledu, co a jak je v práci této instituce chybné a jak by měla dále fungovat, přitom pracujete i s nepřesnými a zavádějícími informacemi. Zároveň to, co nejvíce vyčítáte svým oponentům, činíte do určité míry sám: nepředkládáte jednu vizi proti druhé, ale tu svou považujete za jedinou možnou. Potíž je možná v tom, že nejste nezaujatým pozorovatelem, ale aktivním účastníkem sporu o další směřování ÚSTR.

Píšete, že Rada Vás jako člena Vědecké rady ÚSTR schválila bez výhrad k Vaší osobě. Jistě víte, že to není zcela přesné: jako jediný kandidát do VR jste byl schválen pouze 4 ze 6 hlasů s tím, že do zápisu z jednání bylo připojeno vyjádření dvou členů Rady: "Členové Rady Ústavu N. Kavalírová a Č. Čejka si vyhradili právo hlasovat ve všech případech, kdy navrhované osoby byly organizovány v komunistické straně, proti. Toto právo bylo využito v případě prof. Viléma Prečana..." Ačkoliv jsem jejich postoji vnitřně rozuměl, dost emotivně jsem se Vás tehdy zastal.

To Vám však nebrání se dále dost nevybíravým způsobem pustit do mé osoby. Jako účelovou a vlastně nesmyslnou argumentaci o VUMLu označíte slova, která jsem nikdy neřekl (nemluvil jsem totiž o "nejvyšším stupni marxisticko-leninského vzdělávání", ale o "nejvyšším dosažitelném stranickém vzdělávání" -- přerušen svou spolubesednicí jsem pak nedokončil "na okresní úrovni", kterážto definice je převzata z wikipedie). Můj "zřejmý podíl na rozpoutání kampaně proti doc. Pernesovi" ničím nedokládáte, patrně jej tedy vyvozujete z toho, že jsem na rozdíl od některých svých kolegů odpovídal na dotazy novinářů ohledně studia doc. Pernese na VUMLu s většími rozpaky a částečně i kritikou, zvláště pak toho, jakým způsobem dotyčný celou věc omlouval.

Pokud přijmu Váš způsob uvažování, pak musím za hlavního strůjce kampaně proti doc. Pernesovi jednoznačně určit doc. Pernese samého, neboť on tuto informaci do médií vynesl a poměrně nešťastně pak danou skutečnost obhajoval. Dle Vás to ovšem dokazuje pověsti o tom, že jsem "šedou eminencí" Rady a hlavním zdrojem sektářských postojů části Rady. Jak můžu být jako místopředseda Rady ÚSTR, tedy v hierarchii Ústavu de iure druhá nejvýše postavená osoba, "šedou eminencí", tedy "mužem v pozadí", mi dost dobře nejde na rozum, v čem přesně jsou mé postoje sektářské, jste v dopise neupřesnil. Konečně se nezdráháte jako o faktu psát o hloupém drbu, který by každý soudný člověk takto vyhodnotil: že se totiž ve společnosti svých přátel a obdivovatelů chlubím tím, koho ze senátorů a koho v ústavu vodím na provázku či mám pod kontrolou. Je to samozřejmě nesmysl a pomluva, ale účel -- očernit osobu, kterou ani osobně neznáte -- je splněn. Pane profesore, tuto informaci jste měl v duchu Vámi dále propagovaného postupu vyhodnotit jako "zcela nespolehlivou".

Takto bych mohl pokračovat dále, odstavec po odstavci. Ano, také se bojím ztráty veškerého kreditu ÚSTR u slušných lidí, ale úplně z jiných důvodů než Vy. Být loajální vlastní představě poslání Ústavu není až tak složité, pokud ji ale nadřadíte loajalitě osobě, v jejímž poradním orgánu jste, pak se obávám, že úplně nerozumíte pojmu loajalita, natožpak poradní orgán. Chtěl-li jste se mnou opravdu komunikovat, nebyl ten nejmenší problém mou e-mailovou adresu sehnat -- od kohokoliv z těch, jejichž informace o mé osobě jste bral jakou nezpochybnitelný fakt. Pokud Vás opravdu ani nenapadlo, že v kauze ředitele ÚSTR jde především o peníze, proč o tom vůbec mluvíte a nezdráháte se bokem trochu brnknout na strunu závisti? ÚSTR za vedení Pavla Žáčka nejde od skandálu ke skandálu, to nepochybně tušíte, že je trochu účelové a nadnesené tvrzení (ostatně ona vzývaná polská obdoba se "skandálu" také nevyhnula). A tak dále a tak podobně.

Jaké směřování ÚSTR ale fakticky navrhujete? Nejvíce Vám vadí nedostatek spolupráce s příbuznými výzkumnými institucemi v ČR, konkrétně -- jak upřesňujete v kritickém komentáři zaslaném v lednu Vědecké radě -- s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR a Historickým ústavem AV ČR. Poukazujete na to, že výzkumné a realizační týmy projektů ÚSTR by měly být vedeny k tomu, aby navázaly spolupráci se staršími historiky, byť jsou v důchodu, ale jejichž znalosti, zkušenosti a intelektuální kapacita mohou být pro řešení těchto projektů k užitku. Oldřicha Tůmu a další pak upozorňujete, že Ústav jim peníze neubírá, že o co by se ukrátil jeho rozpočet, z toho by nedostali jejich instituce ani haléř. Ve vazbě těchto dvou sdělení je asi klíč k tomu, o co vlastně tolik usilujete.

Celý spor je tedy patrně hlavně o tom, jak dalece je Ústav jen dalším historickým pracovištěm, nadto placeným z jiných zdrojů než ta stávající, nebo zda jsou jeho úkoly a poslání trochu jiné, resp. širší. O tom se samozřejmě dá věcně debatovat, ani jedna strana by však neměla své oponenty označovat za sektáře a fundamentalisty.

Abych ale nebyl úplně nespravedlivý, ve Vašem otevřeném dopise se objeví i světlejší okamžiky: to když Ústav a jeho dosavadní práci chválíte. Vyjdu-li z Vašich slov, oceňujete spolupráci na mezinárodním poli, vyzdvihujete digitalizaci písemností bezpečnostních složek stejně jako soustředění písemností komunistické rozvědky do Archivu bezpečnostních složek. Připočteme-li k tomu jednání Vědecké rady z minulého roku, kdy vyjádřila uspokojení nad rozsahem i kvalitou publikační produkce ÚSTR, není to za dva roky nijak špatná bilance.

Buďte ujištěn, že se snažím o kooperaci s těmi, kdo to myslí s vyrovnáváním se s minulostí dobře, zvláště pak pokud své představy sdělují upřímně. Nejsem si nicméně jist, zda k tomuto chvályhodnému úsilí přispěl Váš otevřený dopis.

S pozdravem

Patrik Benda

místopředseda Rady ÚSTR

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.3. 2010