PSYCHIATRICKÝ ROZBOR MEDIÁLNÍHO SDĚLENÍ

Paranoidní čtení Stanislava Křečka

1. 2. 2010 / Ivan David

polemická reakce na text Jana Potměšila "Neetické výpady v článku Stanislava Křečka"

Stanislav Křeček nabídl velmi jemnou kritiku propagandy strany "Věci veřejné" v článku John na Hrad- a jsme v ráji!, jejíž populismus ční velmi vysoko nad standardem kterékoli parlamentní strany. Taková předvolební strategie vychází z předpokladu extrémní naivity voličů na jedné straně, a ze zkušeností Radka Johna, že tvrdit lze cokoli, dokazovat není třeba. Jako ukázku lze užít bilboardovou nabídku této strany voličům, že svým hlasem budou moci přímo rozhodnout důležité otázky. Prostě kliknou tlačítkem myší svého osobního počítače. "Rozhodne" každý, ať už zvolí jakoukoli odpověď. Rozhodne "přímo", ovšem až na prostřednictví strany "Věci veřejné", které před tím musí kliknout volební lístek do urny - (za nevysloveného předpokladu, že se stejně bude chovat alespoň tři milióny voličů). Některé průzkumy naznačují, že voliči jsou blbí hodně...

Například průzkum veřejného mínění před deseti lety odhalil (záměrně volím vzdálenější příklad), že „nejužitečnějším“ politikem ČR je právě zvolený senátor Václav Fischer. Těžko předpokládat, že byl obecně pokládán za nejužitečnějšího právě proto, že mu nelze připisovat vůbec žádný politický úkon.

Křeček označuje Johna za „bývalého publicistu, obklopeného houfem blondýnek a brunetek, vydávajících se za seriozní politickou stranu“. O tři odstavce dál popisuje „televizní vystoupení půvabné brunetky k témuž tématu, která všechny záměry své strany uvedla rozkošným slůvkem „ňák““.

Podle článku Jana Potměšila "Neetické výpady v článku Stanislava Křečka" se Křeček „dopustil výpadu na blondýnky a brunetky“. Potměšil v tom vidí „shazování protivníka upozorňováním na zastoupení „méněcenného pohlaví“ (napsal Potměšil, nikoliv Křeček - pozn. ed.) ...naznačováním, že „čím jsou půvabnější, o to jsou nejspíš hloupější“. Problém je v tom, že Křeček nic takového nenaznačuje, to jen Potměšil to tak interpretuje. Jak Stanislava Křečka asi 16 let znám, odhaluje pouze Johnův pro bystřejšího diváka prostý marketingový trik, že totiž fyzická přitažlivost zakryje pitomost sdělení (v reklamě lze pozorovat několikrát za den). Totiž, kdyby stejné nesmysly povídal stařec odpudivého zevnějšku, byla by jejich hloupost mnohem zřejmější. Je všeobecně známo, a nemůže to nevědět starý matador z komerční televize, že lidé se dívají a slyší, ale neposlouchají - a když tak nanejvýš příjemnost hlasu. Použití „blondýnek a brunetek“ má dále ukazovat, že předseda podporuje „mladé lidi“ a „ženy“, přičemž mladé a ošklivé muže nebo dokonce staré a ošklivé ženy by k propagaci svého politického projektu nikdy nepoužil. Nejde tedy o nic jiného než cynickou vypočítavost.

Vývod protestujícího Jana Potměšila, dovozujícího údajnou domněnku Stanislava Křečka, že „pokud (ženy) někde figurují, tak jen pro ozdobu“ ve skutečnosti „brilantně“ odhalují marketingový tah Radka Johna. Všechny politické strany se snaží vytahovat jako volební trumfy mladé a hezké ženy (nedávno to bylo velmi vyčítáno Jiřímu Paroubkovi v případě herečky Kateřiny Brožové, stejné je to v ODS v případě Lucie Talmanové - pozn. ed.). Pokud by voliči takto nevnímali svět, politici by takové tahy neprováděli - dokonce ani Radek John. Pokud je mladá krásná žena na předním místě kandidátky také chytrá, je to pro každou politickou stranu obrovský bonus. Pokud je hloupá, je použitelná pouze na plakáty, a to jen jestliže je dost ukázněná, aby o své vůli veřejně nevystupovala. Stanislava Křečka nelze podezírat, že by ve svém věku a při své inteligenci nepostřehl, že mladé, krásné a současně inteligentní ženy existují - a jsou stejně vzácné jako analogicky vybavení muži. Problém se stereotypy má ve skutečnosti pan Potměšil, neboť to on předpokládá, že píše-li někdo o krásných ženách, automaticky se domnívá, že jsou hloupé.

Potměšil čte a domýšlí to, co nebylo napsáno ani míněno. Je to krásná ukázka paranoidní interpretace. Ostatní čtenáři pochopí, že své tvrzení nevztahuji na všechny Potměšily.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.2. 2010