Pravdy, které Kodaň ignorovala

19. 12. 2009

Takže takto. Nejhorší znečišťovatelé na této planetě, kteří drasticky mění naše klima, se sešli v Kodani a oznámili, že budou dál vařit, bez ohledu na všechna varování vědců. Zapečetili rakev pro nízko položené ostrovy v mořích, pro ledovce, pro severní pól a pro miliony životů, píše Johann Hari v deníku Independent.

Praktická, inteligentní řešení, nabídnutá vědci, rozvojovými zeměmi a aktivisty byla systematicky vetována zeměmi severní Ameriky a Evropy.

Shrňme zde několik návrhů, které byly bez diskuse odmítnuty - protože až se svět nakonec rozhodne usilovat o skutečné řešení, budeme se k nim muset vrátit.

Odmítnutý návrh číslo jedna: Mezinárodní ekologický soud. Všechno snížení skleníkových emisí v důsledku Kodaně bude jen dobrovolné. Když se vlády rozhodnou své závazky nesplnit, nic se nestane. Kanada přislíbila v Kjótu, že sníží své emise, a pak je zvýšila o 26 procent. Nic se nestalo. V důsledku Kodaně možná vzniknou stovky Kanad.

Odvážní, výřeční bolivijští delegáti - jimž děsivou rychlostí tají ledovce - proti tomu protestovali. Uvedli, že jestliže to státy ohledně snížení emisí myslí vážně, na závazky snížit emise musí dohlížet mezinárodní ekologický soud, který bude mít pravomoc státy potrestat. Když jde státům o své zájmy, například o obchod, dokáží sloučit svou suverenitu v jediné vteřině. Světová organizace pro obchod trestá státy tvrdě, když například neplní přísné zákony o autorských právech. Je světové klima méně důležité než obchodní značky?

Odmítnutý návrh číslo dvě: Nechte fosilní paliva v zemi. Nový mezinárodní předseda organizace Přátelé Země Nnimmo Bassey a autor článků na ekologická témata George Monbiot poukázali v Kodani na neuvěřitelné pokrytectví. Vlády tvrdí, že chtějí drasticky omezit užívání fosilních paliv, a neustále hledají další. V jedné ruce drží hasicí přístroj a v druhé plamenomet. Studie letos zveřejněná v časopise Nature dokazuje, že máme-li se vyhnout katastrofálnímu globálnímu oteplování, můžeme využít maximálně 60 procent už objevených fosilních paliv. Takže prvním krokem každé racionální klimatické dohody by mělo být přestat hledat další ložiska fosilních paliv.

Odmítnutý návrh číslo tři: Bohatý svět nese odpovědnost za 70 procent skleníkových plynů v atmosféře, ale 70 procent záporných dopadů globálního oteplování postihuje rozvojový svět. Holandsko si dokáže postavit obří hráze a zachránit se před zaplavením: Bangladéš má možnost jen se utopit. Existuje krutá nepřímá úměrnost mezi příčinou a následkem: Znečišťovatel neplatí. Spojené státy a EU však tuto odpovědnost odmítly.

Jak můžeme dosáhnout trvalé dohody, s níž budou všechny země souhlasit, pokud chceme ignorovat základní princip spravedlnosti? Proč by se měly chudé země držet zpátky, když to odmitají udělat bohaté země?

Dohoda založená na těchto myšlenkách by vedla k ochlazení atmosféry. Alternativy, které v Kodani prosazoval bohatý svět - uhlíkové ofsety, obchodování s uhlíkem, zachycování uhlíku - k ničemu nejsou. Jsou to globální náhražky.

Při vyjednávání v Kodani požadovaly nízko položené ostrovy reálná řešení, protože jinak jejich země spoknou stoupající hladiny moří. Bylo pozoruhodné sledovat jejich představitele - tiché, smutné lidi - jak prosí o zachování své existence. Snažili se přesvědčovat prostřednictvím konkrétních vědeckých důkazů i lyrického opěvování svých zemí - a svět je zcela ignoroval.

Odmítnuté návrhy dokazují, že je možno zastavit globální oteplování. Naši politikové však zvolili nečinnost a nízké daně a ropné peníze dnes namísto přežití zítra. Skutečnou tvář dnešního systému - i Kodaně - lze vidět v tom, s jakým nezájmem odhodil myšlenky na záchranu světa do popelnice.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 21.12. 2009