O zlém Západu a hodném Jihu, aneb poněkud jiný pohled na kodaňskou konferenci

13. 12. 2009 / Karel Dolejší

Položme si nejprve otázku, z jaké perspektivy se vlastně svět vůbec může jevit jako rozdělený na dva homogenní tábory: Zlý konspirující Západ a zbytek světa, jenž se stává jeho bezmocnou obětí. Odpověď zní, že je to zajisté perspektiva postkoloniální; silnou stránkou tohoto pohledu je jeho bipolárnost a tedy jednoduchost, apelativní odvolání se na historicky dané černé svědomí západních národů, jakož i možnost nacházet v učebnicích dějepisu přinejmenším od 15. století nepřeberné množství argumentů ve prospěch centrálního předpokladu. Ano, Západ skutečně zahájil kolonizaci zbytku světa, mnoho místních kultur a národů vyhubil, při drancování přirodního bohatství zámořských zemí provozoval komerční obchod s otroky, vynalezl koncentráky, vyvolával epidemie a hladomory. To všechno, a ještě mnohem více, je jistě pravda - nicméně neznamená to, že dělit v dnešní době svět i nadále na "západní imperialisty" a "všechny ostatní" dává nějaký rozumný smysl.

Země jako Čína, Indie, Brazílie a do jisté míry i Jižní Afrika nemají vůbec automaticky stejné zájmy jako malé ostrovní státy, jejichž obyvatelům v souvislosti s globální změnou klimatu pomalu doslova začíná téci do bot. Nově se rozvíjející země mají ambice nahradit přinejmenším v regionálním měřítku dosavadní západní metropoli - a pokud to bude možné, vystřídat ji i v pozici globálního ekonomického centra. Potřeba omezovat emise skleníkových plynů je pro ně v tomto závodě se Západem spíše nevítanou koulí na noze než vítanou příležitostí. Čína je již několik let místem často hostícím západní experty na klimatické změny, ropný zlom a další podobná ekologická témata, a rovněž masívně investuje do obnovitelných zdrojů. Vedle toho však také má ambiciózní plán náhrady dováženého benzínu metanolem vyráběným z uhlí, který ve spojení s explozívním rozvojem čínského automobilismu může znamenat leccos, jen ne snižování emisí. Indie pro omezování emisí nedělá ani tolik co Čína, a rozšiřující se poptávka po brazilském etanolu se může přes veškerá ujišťování úřadů nepřímo (vytlačením produkce sóji z některých ploch vhodných pro pěstování cukrové třtiny do nově vyklučených oblastí) stát posledním hřebíčkem do rakve největšího světového tropického pralesa. A to už vůbec nemluvím o ropných státech v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem, které dělají doslova všechno proto, aby hrozbu globální klimatické změny úplně popřely a zabezpečily se tak před hrozícím poklesem poptávky. Suma sumárum, proti snaze omezovat emise stojí významné ekonomické a politické zájmy po celém světě, jejichž nulová solidarita s ostatními "oběťmi Západu" se stává výsledkem aktuální zákeřné diplomatické konspirace pouze v hlavách některých zastydle levičáckých západních redaktorů.

V sobotu byl v Kodani předložen radikální návrh skupiny AOSIS podporovaný klimatology a nevládními organizacemi; při následných demonstracích na jeho podporu byl podle oficiálních údajů každý desátý účastník zatčen dánskou policií. Jestliže v této situaci hlavní Obamův vyjednavač Todd Stern odmítl historickou zodpovědnost západních zemí za globální změnu klimatu, je to sice nekonečná ostuda - a v podmínkách poněkud větší příčetnosti by to byl také více než dostatečný důvod k okamžitému odvolání takového diplomata - ale opět ani zde nejde o žádné potvrzení vize "zlého Západu". Protivníkem těch, kterým začíná téci do bot, totiž už dávno není "zlý imperialistický", ve skutečnosti pomalu slábnoucí a vymírající Západ. Hlavní překážku prosazení skutečně účinné dohody o ochraně klimatu dnes představují všichni příslušníci globální církve Industriálů posledních dnů vzývající všemohoucí a bezmezný růst Růstu - bez ohledu na jejich rasu, kulturu nebo národnost.

Vytisknout