13. 8. 2009 / Ondřej Zajíček
Článek Uweho Ladwiga 'P jako piráti, P jako právo ...' je myslim pěkná ilustrace, jak ve veřejné debatě je možné namísto věcné argumentace použít taktiku očerňování oponenta, kde zastáncům 'pirátských stran' podsouvá 'že by internet měl být prostorem, kde neexistuje právo', či 'Krádež na internetu není právní problém', nebo dokonce podporu pedofilni pornografie.
Článek se dotýkal dvou víceméně oddělených záležitostí - autorského práva jako takového a vymahatelnosti práva na internetu. Vyjádřím se k nim samostatně.
Asi by vám přišlo divné, pokud byste nesměli ukázat kolegovi článek z novin, nebo si zazpívat piseň, kterou jste slyšeli v rádiu. Obě tyto činnosti určitým způsobem omezují možný zisk autora [1] a v obou případech se jedná o činnosti, které by se autor mohl cítit oprávněn kontrolovat na základě argumentu, že jako tvůrce daného díla by měl mít kontrolu nad veškerým možným zacházením s jeho dílem.
Nicméně autorský zákon tento pohled nesdílí a místo toho jsou výše zmíněné činnosti považovány za volná užití (fair use) či vůbec nejsou považovány za užití ve smyslu autorského zákona (a tedy nejsou autorským zákonem omezovány).
Zákon totiž vychází z rovnováhy mezi zájmy autorů a zájmy uživatelů. A pokud je legitimní diskuse o posunutí této rovnováhy ve prospěch autorů (a tyto změny probíhají v legislativě už dlouhou dobu), měla by být také legitimní diskuse o opačném posunu. A to je cíl 'pirátských' stran - nikoliv zrušit autorské právo, ale přesunout některé způsoby užití díla mezi volná užití.
Co se týče argumentace ohledně placení za mléko, to je, myslím, typický příklad nekorektní argumentace zveličováním. To lze ukázat na jednoduchém příkladu z jiné oblasti - v Dánsku má vlastník lesa (tedy pozemku) právo rozhodovat o vstupu na daný pozemek, oproti tomu ve Švédsku má občan ústavou zaručeno právo na průchod krajinou, i když se jedná o soukromé lesy či pole [2].
Znamená to tedy, že ve Švédsku si neváží soukromého vlastnictví, či že kdo by někdo chtel podobné omezení vlastnického práva prosazovat v Dánsku, ten by také chtěl neplatit za mléko? Samozřejmě že ne.
Co se týče omezování svobody na internetu, to je mnohem širší a starší problematika, kde se angažují i organizace, ktere s 'pirátskými' stranami nemají nic společného (například EFF). Komunistické totalitní diktatury věnovaly značné úsilí dosažení dostatečného 'profízlování' společnosti, ať už cenzurou, odposlechy nebo spolupráci s udavači.
Nicméně toto úsilí bylo omezeno nákladností takového počínání (např. na pořízení a analýzu odposlechů). S rozvojem techniky a elektronické komunikace začíná být technicky možné, aby stát získal zaznamenáváním a automatickou analýzou této komunikace takový stupeň 'profízlování' společnosti, o kterým se totalitním režimům z minulého století ani nesnilo.
Jediné, co tomu brání, jsou zákony chránící příslušná lidská práva a občanské svobody, nicméně ty jsou pod záminkou 'boje proti terorismu', 'pedofilům' či porušovatelům autorských práv systematicky nahrazovány zákony, které takové věci umožňují.
Pravděpodobně proto, že současné technologie jsou vetšině lidí přeci jen vzdálenejší a příliš technické, a lidem tedy spíš uniknou důsledky přijímaných zákonů týkajících se moderních technologií, je možné snáze prosadit i taková omezení svobod na internetu, které by ve své analogii z reálného světa neměly šanci na prosazení.
Příklad je třeba povinnost uchovávání logů u provozovatelů serverů - analogický návrh z reálného života by byl takový, že každý majitel místa, kde se scházejí a komunikují lidé, (např. hospoda nebo lavička v parku) by musel evidovat kdo tam kdy přišel a s kým se tam bavil, by snad vzbudil dostatečný poprask.
Nejde tedy ani o to, že 'internet měl být prostorem, kde neexistuje právo', ale o to, že 'lidské chování na internetu by nemělo být pod takovým stupněm státního dohledu a kontroly (pod záminkou vymahatelnosti práva), který dalece přesahuje státní dohled nad reálným světem.'
Podobný případ je třeba rozmach cenzury. V rámci 'boje proti dětské pornografii' se objevují na zákonné návrhy na povinné filtrování přístupu k internetovým serverům. Odmyslím-li technické problémy těchto návrhů [3], ve většině případů o návrhy, které státním úřadům (a v některých případech dokonce nestátním organizacím [4]) dávají možnost odříznout kohokoliv (provozovatele serveru ci situ) od možnosti komunikovat s ostatními uživateli internetu v daném státě jen na základě chatrného obvinění. Nejenom, že postižení nemají možnost se bránit, často o takovém blokování nejsou ani informovaní [5]. Kritici těchto opatření nepopírají, že stát by měl mít právo odpojit server porušující zákony, ale takový vyznamný zásah od lidských svobod je přípustný pouze na základně rozhodnutí soudu, ve kterým by obviněný měl mít možnost se bránit.
Omezování základní lidské svobody, svobody komunikovat s ostatními, jen na základě rozhodnutí úředníků (bez rozhodnutí soudu) je to, co narušuje základy právního států mnohem víc, než nějaké pirátské strany.
[1] V prvním případě si kolega kvůli přečtení daného článku nekoupí noviny, v druhém případě nemůže textař a skladatel vydělávat na prodeji licencí pro soukromý zpěv jim složené písně.
[2] http://en.wikipedia.org/wiki/Freedom_to_roam
[3] Na úrovni poskytovatelů připojení k Internetu jde spolehlivě filtrovat pouze přístup k celým serverům (fyzickým počítačům), kde jeden server může hostovat třeba stovky různých internetových sitů (internetových 'domén' s obsahem, jako třeba blisty.cz). Provozovatelé serverů (poskytovatelé infrastruktury) a provozovatelé sitů (poskytovatelé obsahu) jsou často oddělené subjekty. Je tedy otázka, jak by to bylo třeba s odpovědností za škodu, když by takový filtrovací systém kvůli nějakému nepřípustnému situ zablokoval celý server, a tím způsobi reálné škody ostatním sitům (třeba internetovým obchodům).
[4] http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_Watch_Foundation
[5] http://www.theregister.co.uk/2008/12/09/iwf/
Vytisknout1.8. 2014 / Štěpán Kotrba
Programová neujasněnost, do extrémů dohnaný vnitrostranický formalismus hraničící s šikanou vedení, bezuzdně cynický trolling části členské základny, integrace "zelených" a "sorosovských" agend - to vše je dnes Pirátská strana po odchodu jejího char...