ČTK se včera zeptala odborníků na extrémismus, co může nástup krajní pravice zastavit. Dotázaní se shodli, že nesouhlas veřejnosti; zároveň však vědí, že zatím se věci sunou spíš opačným směrem. Podpora krajní pravice roste navzdory faktu, že heslo let devadesátých "buďte neonacisty, ale neříkejte to nahlas" bylo odloženo. Novopohanská lumpenproletářská mytologie Dělnické strany oslovuje část vykořeněné mládeže, která se na akce podobné včerejší jezdí "vlastenecky bavit" a odlišit od oficiální politické scény.

Česká politická ekologie se vyvíjí zvláštně. Nejvýznamnější niky obsadily dravé druhy Topolánek paroubkatý a Paroubek topolánkový, jimž mazanými tahy v podobě protivolebních výzev, ale též s výrazným odstupem, sekunduje zatím vznikající Libertas clausiensis. Ale to je na diverzifikovaný a tudíž stabilní ekosystém málo. Lidé, jež potkáváme na ulici, nepatří k žádné z dominantních politických ras; jsou tu se svými každodenními starostmi navíc, nebýt jich, politické hry těch tří by se dařily lépe a jistě i mnohem racionálněji...

Když psal Theodor Adorno o neidentickém, zdůrazňoval, že nejde o samostatnou kategorii, ale odvrácenou stranu konkrétního identifikačního systému. Přesně to je teď namístě připomenout. Mocensky racionální uspořádání českého politického smetiště se dvěma, potažmo třemi kohouty, je právě jen mocensky racionální; avšak toho, co vytěsňuje, co se za jeho hranicemi kupí a kvasí, začíná být už příliš. Invaze lumpenproletářské "lidovosti" není čímsi pochopitelným sama ze sebe -- vedle toho, co je v ní specifického, totiž odráží vyprázdněnost, ba sterilitu všech myslitelných politických dvojčlenek či trojčlenek, z nichž ani jedna kombinace nepřináší odpověď na otázku, jak by měla Česká republika vypadat za deset let.

Tento komentář přirozeně nechce být přímluvou krajní pravice -- pokouší se o diagnózu, a jen v tomto smyslu může sám trpět nákazou. Vychází z předpokladu, že diagnózy je třeba rychle, a okamžitě musí následovat léčba. Skořápky předvolebních frází snad chřestí nahlas, avšak jen proto, že jsou bez obsahu. Krunýře rutin siamských hyperpartají hojnou aplikací marketingu zvápeněly v kámen, nic to však nemění na faktu, že místo živého zárodku se za jejich stěnou skrývá pukavec. Z kulturní psychologie je známo, že západní identifikace na rozdíl od orientálních drží pohromadě i tehdy, když je obsah dávno rozložen. Přesně toho bodu bylo nyní dosaženo. Dále se dostaneme výhradně tápavou svépomocí, protože žádný z politických kohoutů prostě nikdy nezazpívá: "When I'm down real sanpaku, and I don't know what to do, aisumasen, aisumasen..."