Je velmi zajímavé, že pokud chce žena podle pana Topolánka uspět ve své profesi, nemá mít děti a bude mít stejné možnosti jako muž. Ovšem jaký muž? Bezdětný nebo s dětmi? samozřejmě, že muž s dětmi. Muž tedy děti mít může zatímco žena nikoli, aby oba měli stejné podmínky?

Tento výrok pana Topolánka se dá také vyložit tak, že muž je na tom na trhu práce lépe, protože má čas věnovat se své profesi, neboť ho nevěnuje výchově a péči o děti -- to je přeci role, kterou svěřila příroda matce. Rozumím-li tomu správně, pan Topolánek tedy zastává hodnotu "tradiční" rodiny, ve které žena pečuje o děti a domácnost a muž rodinu živí. Není však tato myšlenka v rozporu s odkazem ODS na význam RODINY, když odmítla hlasovat pro zákon o registrovaném partnerství? Vždyť tehdy dle výroků pana Topolánka a Klause ochranu zaslouží jedině rodina, protože pouze v rodině vychovává děti muž a žena. Na jedné straně rodina a výchova dětí oběma rodiči (tehdy), na druhé straně pracující muž, který nemá čas věnovat se dětem (nyní)- neodporuje si pan Topolánek trochu? Vždy podle této logiky by např. lesbický pár zasloužil stejnou ochranu jako rodina dle aktuálního mustru páně Topolánka, pokud by se matka věnovala mateřské roli a partnerka by vydělávala.

Nevím jak pan Topolánek, ale podle mě je velmi důležité, aby se muži podíleli na péči a na výchově svých dětí -- je to důležité jak pro muže, tak pro děti. Poznala jsem v Německu rodinu, kde muž byl se svým synem rok na rodičovské dovolené. Synkovi byl tehdy necelý rok a navzdory tomu, že dotyčný nekojil, poradil si skvěle. Říkal, že díky tomu si se synem vytvořil velmi úzký vztah, který se liší od vztahu k dceři, se kterou takto doma nebyl, byť se jí samozřejmě naplno věnoval. Toto manželství dvou skvělých lidí se bohužel po deseti letech rozpadlo a syn se rozhodl žít s otcem. Nechci se dopouštět zjednodušení, ovšem tento příklad může alespoň trochu ukázat, že i muž je rodič, že tuto roli dokáže výborně naplnit a že obohacuje nejen děti, ale i sebe. Jestliže pan Topolánek tolik trvá na podpoře rodiny, neměl by tedy podporovat muže, kteří chtějí naplňovat svou roli "rodiče", včetně pobytu na rodičovské "dovolené"? Tím by došlo k tomu, že už by zaměstnavatel nemohl dělat rozdíl mezi matkou a mužem -- děti by z pohledu zaměstnavatele každého rodiče bez ohledu na pohlaví "zatěžovaly" zhruba stejně. Ovšem obávám se, že to příliš zavání rovnostářstvím.

Pan Topolánek navíc zapomíná na to, že žena, která se rozhodne věnovat roli, kterou "jí svěřila příroda" - tedy mateřství - se pouští do obrovského rizika, pokud její partner zemře nebo ji opustí V tu chvíli upadne ona i s dětmi do skutečné bídy, protože bez jakékoli praxe nenajde zaměstnání, které by ji slušné uživilo. Je toto podle pana Topolánka opravdu logické a zdravé? I když muž platí výživné (což rozhodně není pravidlem), nepokryje to v drtivé většině případů potřeby rodiny, pokud by se žena dále chtěla věnovat pouze mateřské roli. A nelze požadovat po muži, aby většinu svého výdělku dával své původní rodině pokud založil rodinu novou. Zde se již střetávají práva dětí z obou rodin. Matka je tedy nucena hledat si práci -- nijak zvlášť atraktivní a špatně ohodnocenou a navíc se stigmatem ženy s "dětmi". Tedy je velmi snadno vydíratelná. Poznala jsem ženy v pohraničí -- prodavačky, všechny rozvedené s dětmi - jak se vzdaly práva na dovolenou a nechaly si vyplácet pouze minimální mzdu, protože jim na jejich výhrady zaměstnavatel oznámil, že za dveřmi stojí fronta dalších, které se na jejich místo třesou, což nemohly připustit, protože by své děti neuživily.

Jde o to, že dnes již žena "v domácnosti" nemá ochranu, kterou kdysi mívala -- především šlo o instituci nerozlučitelnosti manželství. Muž, pokud se oženil, byl povinen investovat to, co vydělal, pouze do své manželky a legitimních dětí až do smrti. Proto se také manželství uzavíralo veřejně a náležitě halasně, aby to každý věděl, komu se muž zavázal a nebylo tak snadné se z tohoto závazku vymanit. Sociální kontrola fungovala poměrně silně, i když ne vždy. Přesto tato instituce neřešila vše. Jak se dočteme například v Bibli, patřily vdovy a sirotci k nejubožejším z ubohých. Stejně tak si umím představy osudy vdov a dětí v době pustošivých válek, které trvaly mnohdy celá desetiletí. Jen výjimečně, např. pro šlechtičny, které po smrti manžela majetek měly, bylo ovdovění celkem pozitivní záležitostí neboť jim to přinášelo nezávislost. Vzhledem k tehdejší úmrtnosti žen při porodech k tomu ale asi nedocházelo moc často.

A toto tedy pan Topolánek chce po ženě, pokud se rozhodne mít děti? Svěřit svůj osud do rukou jediného člověka (manžela), který má právo opustit ji, rezignovat na vlastní příjmy a profesní rozvoj, vzít na sebe péči a výchovu o děti a domácnost bez jakéhokoli ohodnocení, mít minimální důchod a riskovat, že jednoho dne bude chudá jak kostelní myš? A proč by to dělala?

Autorka je právnička.