Je tedy zřejmé, že dokument prošel třemi rozdílnými kontexty kulturního chápání jazyka a už vůbec nehovořím o znalostech, schopnostech či záměrech jeho překladatelů -- ostatně ani nevím, kolik jich bylo. Překlad se tedy posouval od květnatých expresívních symbolicky bohatých a emočních iráckých arabských výrazů, přes technicistní, studenou, možná doslovnou angličtinu, až po -- patrně opět doslovnou -- a emocionálně podbarvenou, synonymickou češtinu s nepřeberným množstvím odstínů výrazu.

To, co je pro arabštinu typické a běžné, je pro nás příliš expresívní. Jako příklad uvádím problém překladu slova "trůn". Jedná se o konkrétní slovo, které se v  dokumentu objevuje. V češtině se zcela běžně říkává, že jediné, co členy vlády zajímá, je - zachovat si své židle nebo křesla. Avšak v arabštině řeknou trůn. Jinými slovy to znamená, že nemá smysl, pokud známe historii textu, rozebírat jednotlivá slova či konkrétní doslovná slovní spojení a z toho vyvozovat dalekosáhlé závěry.

Co se týče otázky, vztahující se k historii, která je dle pana Klepetáře údajně v rozporu se zjištěnými fakty, pak vůbec netuším, co má na mysli...

Multikulturní pohled tohoto dokumentu však může přispět k zamyšlení nad tím, jakýma očima se díváme na reálie civilizací, vzdálených jazykem, historií, zájmy i emočními prožitky písemné výpovědi. Tento problém řeší diplomacie dnes a denně. Pokud by mělo platit podle sebe soudím tebe, už bychom se všichni povraždili. Ti mladší si určitě vzpomenou ne li na Den nezávislosti, pak určitě na seriál Star Trek - Hluboký vesmír 9 či rozličné jiné mise kapitána Kirka a jeho lodi Enterprise. Naučme se respektovat rozdílnost a přistupovat příznivě k metahodnotám - humanismu. Červí díry mohou být i na trase Praha - Brno, nejen na trase Praha - Bagdád.