28. 8. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 8. 2006

Pragmatismus Miroslava Kalouska

Závěrem minulého týdne jsme byli svědky něčeho neuvěřitelného: u lidovců zvítězila názorová konzistentnost nad pragmatismem. KDU-ČSL od devadesátých let předváděla, jak rychle je schopna měnit svoje názory, o čemž by mohli vyprávět její koaliční partneři. V minulých dnech se téměř rozplynul předposlední ideologický pilíř, na kterém lidovci mohli stavět: nekompromisní antikomunismus. Pokud by byl prodán za laciné heslo zachování politické plurality, zůstal by lidovcům už jen poslední: viditelná orientace na křesťanské hodnoty. A nebyl by ani tento poslední pilíř někdy v budoucnu vyměněn za nějaký okamžitý zisk? V tom případě by se však lidovci ocitli v ideologické prázdnotě, z hlediska politické filozofie by neznamenali vůbec nic.

(Autor je stoupencem objektivismu, filozofie Ayn Randové)

Těžko říct, co Kalouska k jeho rozhodnutí vedlo. Dá se předpokládat, že byl mystifikován informací o dohodě ODS a ČSSD, která by znamenala změnu volebního systému s větším důrazem na velké strany. Lidovci se díky své bezpáteřní politice dostali téměř na okraj politického života a bylo pro ně štěstí, že se vůbec dostali v letošních volbách do parlamentu. Změna volebního systému by tak pro ně mohla znamenat konec. Na druhou stranu je nepochopitelné, že by se kvůli takové hrozbě Kalousek vrhl do náruče Jiřího Paroubka, s jehož vedením vlády má své zkušenosti, a navíc odvrhl antikomunismus, který se stal nedílnou součástí lidovecké předvolební rétoriky. Před čtyřmi lety se lidovci, v koalici s Unií svobody, pustili do vládní koalice se sociálními demokraty pod záminkou, že tak zabrání komunistům dostat se k moci, a dnes by byl Kalousek schopný jít znovu do stejné koalice, jen s tím rozdílem, že její existence by byla podmíněna souhlasem komunistů. Co může v současné době dát komunistům větší morální vzpruhu, než skutečnost, že nová vláda by byla závislá na jejich hlasech? Dá se také jen těžko uveřit tomu, že by Miroslav Kalousek nepředpokládal, jaké pozdvižení jeho rozhodnutí mezi lidovci vyvolá.

Ochota ke kompromisům a pragmatismus jsou často pokládané za známku politické vyspělosti. Pragmatický politik je označován na skvělého vyjednavače a člověka, který má smysl pro realitu a není zatížen nějakými ideologickými předsudky. Ve skutečnosti však pragmatismus není nic jiného, než obětování vlastních dlouhodobých a principiálních názorů ve prospěch okamžitého momentálního zisku. Unie svobody před čtyřmi roky například pragmaticky odvrhla svůj pravicově liberální program ve prospěch členství ve vládě vedené socialisty. A podobně byl dnes Miroslav Kalousek připraven prodat antikomunismus za záchranu volebního systému nevylučujícího malé strany.

Kompromis je vždy vítězstvím té strany, která představuje větší zlo. Dá jí sílu k dalším aktivitám a onálepkuje ji jako názorový proud, který je přijatelný. Naproti tomu strana, která představuje dobro nebo menší míru zla, prodá v podstatě úplně všechno, zradí svoje ideály, a už nikdy se k nim nemůže důvěryhodně vrátit. Jak by asi vyznělo, kdyby členská základna lidovců Kalouskovi jeho dohodu se socialisty odkývala, a po schválení vlády, tvořené ministry socialistů a lidovců, pomocí hlasů komunistických poslanců by se Kalousek opět vrátil k antikomunistické rétorice? Bylo by takové jednání konzistentní a věrohodné? A měl by takový antikomunismus vůbec nějaký smysl, když by na lidovecké odsuzování komunistické ideologie (A takových odsouzení bylo od Miroslava Kalouska slyšet velmi mnoho, stačí zapátrat na webových stránkách našich dvou největších televizních stanic a příslušné pasáže si poslechnout.) mohl kterýkoliv komunista namítnout: "Co se vám nelíbí, když jsme vám na odsouhlasení vašich ministerských křesel byli dobří?!" Stačí si vzpomenout na poslední volbu prezidenta, od které, aniž by k tomu byl jediný důkaz, je Václavu Klausovi neustále předhazováno, že, ač názorový oponent komunistů, škemral o hlasy v rudé části poslanecké sněmovny. Myšlenky tak principiálního rázu, jako je antikomunismus, není možné opouštět, když se nám to právě hodí do kapsy, a zase se k nim vracet, když k tomu nastane zase vhodná doba.

Jediná chvíle, kdy představitelé určitých názorů svoje myšlenky zradí, i když se k nim později zase hodlají vrátit, dokáže celý jejich postoj zničit. Nejenom jejich postoj, ale i je samotné. Osud Unie svobody, která měla skutečný potenciál stát se tygrem české pravice, stala se však nakonec učebnicovou ukázkou toho, jak může dopadnout strana, která opustí jakoukoliv dříve proklamovanou ideologii. Poté, co tuto stranu opustilo několik důležitých idealistů, stala se ideologií Unie svobody jediná věc: její naprostá absence, bezpáteřnost, a naivní vysvětlování svých neustále se měnících postojů. Krach této strany, a mimochodem i její nejapné vystupování v letošní předvolební kampani, je logickým výsledkem toho, kam vede pragmatismus.

Musíme však odlišovat pragmatismus a kompromisy od dohody, kdy se ani jedna strana nemusí cítit, jako by svoje postoje (nehledě na voliče) obětovala. Pokud se například ODS dohodne se Stranou Zelených na reformě daňového systému, přičemž by byla podle představ občanských demokratů zachována rovná daň v oblasti daně z příjmu a daně z přidané hodnoty, zatímco Zelení by prosadili určité úpravy v oblasti spotřebních daní, nejde o kompromis. Nešlo by o zradu postojů ani jedné strany. A je třeba vyslovit uznání nad tím, že zatím se v povolebním vyjednávání ODS do skutečně sebeobětujícího (a následně sebezničujícího) pragmatismu nepouští.

Postoje lidovců byly vystaveny nebezpečí jediným člověkem, ale naštěstí byly pro tentokrát zachráněny. Asi by bylo naivní se domnívat, že antipragmatismus se stane novým trendem lidovecké politiky, ale pokud by tomu tak mělo být, jde o dobrý první krok. Může trochu zakrýt nálepku, kterou si lidovci za minulá léta vysloužili -- nálepku strany, jejímž hlavním cílem je sedět ve vládě, bez ohledu na to, kdo tuto vládu podporuje, a kterým zájmům slouží.

Zbývá jen jediná otázka: Pokud by se Jiří Paroubek teď, když ze seznamu svých potenciálních partnerů mohl škrtnout lidovce, pokusil zviklat Martina Bursíka, jak Zelení naloží se svým mnohokrát zdůrazňovaným antikomunismem?

                 
Obsah vydání       28. 8. 2006
28. 8. 2006 Antikomunismus jako (jediný) program Stanislav  Křeček
28. 8. 2006 Nechci komunismus Britských listů!
28. 8. 2006 Google o vás ví všechno
28. 8. 2006 Zprovozněn tajný systém automatické kontroly státních poznávacích značek na silnicích
28. 8. 2006 200 policistů zasáhlo proti ilegální rave party
28. 8. 2006 Protiraketová obrana USA: XBR a SBX radary Stanislav  Kaucký
28. 8. 2006 Když Bůh dělal čas Pavel  Kopecký
28. 8. 2006 Michael  Marčák
28. 8. 2006 Co kdyby bývalo opravdu došlo k útoku na letadla, letící do Ameriky...?
28. 8. 2006 Ratzinger chce přijmout "teorii inteligentního designu"
28. 8. 2006 Telefon do nebe Stanislav  Heczko
28. 8. 2006 Pravicové prozření britských labouristů
28. 8. 2006 Keith Richards z Rolling Stones vyšetřován, že si zapálil na jevišti
28. 8. 2006 Svatební list
28. 8. 2006 Pragmatismus Miroslava Kalouska Luboš  Zálom
28. 8. 2006 Ideologická neústupnost za každou cenu? Jan  Čulík
28. 8. 2006 Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje zahraničním investorům miliardové investiční pobídky, aniž se zabývá hodnocením jejich ekonomické návratnosti
28. 8. 2006 V britském zdravotnictví umírají v důsledku chyb lékařů ročně tisíce osob
27. 8. 2006 Vynalezla irská technologická firma energetické perpetuum mobile?
28. 8. 2006 Jiný svět je možný Jan  Čulík
28. 8. 2006 Czechtek British style?
28. 8. 2006 Kámen není v Zimbabwe tradiční materiál Bohumil  Kartous
28. 8. 2006 Půl století od zákazu Komunistické strany Německa Richard  Seemann
26. 8. 2006 Inspirující salto mortale Lubomír  Novotný
28. 8. 2006 Nizozemské memento. Omezujme imigraci Ondřej  Šlechta
28. 8. 2006 Nasrallah lituje rozsahu nedávné války v Libanonu
27. 8. 2006 David Cameron: Mandelu jsme za teroristu označovat neměli
28. 8. 2006 Michael  Marčák
27. 8. 2006 Test logického myšlení Bohumil  Kartous
28. 8. 2006 Michael  Marčák
28. 8. 2006 Pane prezidente, umožněte jim to! Ondřej  Slačálek
28. 8. 2006 Americká vojenská přítomnost v Evropě Zdeněk  Brousil
28. 8. 2006 Pandemie ošklivosti Sandra  Wain
28. 8. 2006 Lži PR a zuřícího Štěpánka Štěpán  Kotrba
28. 8. 2006 Je jedna bílá a černá - mezi nimi je ale nekonečné množství barev Jaromír  Sembdner
25. 8. 2006 Osoba blízká, aneb arogantní nedůvěra Zdeněk  Bárta
25. 8. 2006 Plán digitalizace? Možná koncem roku Filip  Rožánek
25. 8. 2006 Opravdu může za všechny problémy v ČT David Borek? Jan  Richter
28. 8. 2006 V Česku se nerozhoduje jen o základnách, ale o roli naší země v celosvětových procesech Alois  Matuška
25. 8. 2006 Potravinářská rýže v USA nelegálně kontaminovaná GMO Miroslav  Šuta
26. 8. 2006 Jak Miroslav Kalousek chtěl zničit KDU-ČSL atd. Boris  Cvek
26. 8. 2006 Letecká společnost Ryanair žaluje britskou vládu o 3,3 miliony liber za "bezpečnostní opatření"
26. 8. 2006 Americký podnikatel obžalován za šíření televize organizace Hizbullah v New Yorku
25. 8. 2006 Mohou evropská vojska stabilizovat Blízký východ? Josef  Brož
25. 8. 2006 Takže: ČSSD pohřbí vládu, která ještě není? Miloš  Dokulil
6. 8. 2006 Hospodaření OSBL za červenec 2006

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
28. 8. 2006 KDU-ČSL nemůže porušit své předvolební sliby Boris  Cvek
28. 8. 2006 Když Bůh dělal čas Pavel  Kopecký
28. 8. 2006 Pragmatismus Miroslava Kalouska Luboš  Zálom
28. 8. 2006 Ideologická neústupnost za každou cenu? Jan  Čulík
28. 8. 2006 Antikomunismus jako (jediný) program Stanislav  Křeček
28. 8. 2006 Nechci komunismus Britských listů!   
27. 8. 2006 Test logického myšlení Bohumil  Kartous
26. 8. 2006 Jak Miroslav Kalousek chtěl zničit KDU-ČSL atd. Boris  Cvek
25. 8. 2006 Takže: ČSSD pohřbí vládu, která ještě není? Miloš  Dokulil
21. 8. 2006 Srpnové hospodské kecy a žurnalistické komentáře Ladislav  Žák
21. 8. 2006 Dva premiéři? Bouře ve sklenici vody Jiří  Pehe
15. 8. 2006 Oposmlouva jiného druhu Jiří  Pehe
11. 8. 2006 Citát dne (včerejšího)   
4. 8. 2006 Má Černého Petra Topolánek, anebo Paroubek? Miloš  Dokulil
31. 7. 2006 Pane Paroubku, odejděte... Boris  Cvek