9. 6. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 6. 2006

Jsme Šílení

Šílení, 2005, námět, scénář, režie Jan Švankmajer (na motivy povídek Edgara Allana Poea, inspirováno markýzem de Sade), Hrají: Pavel Liška / Jean Berlot, Jan Tříska / Markýz, Anna Geislerová / Charlota, Jaroslav Dušek / Dr. Murllope, Martin Huba / Dr. Coulmiere, Pavel Nový / sluha Dominik. Vyšlo právě na DVD.

Pokud vás bude autor filmu ve své předmluvě k filmu přesvědčovat, že nemáte očekávat umění, neboť umění je už dávno mrtvé a zploštilo se na reklamu na Narcisův odraz v zrcadle, nevěřte mu. Jeho film má silné umělecké sdělení a je proto třeba jeho autorovi oponovat. Je to ale také jediné, co by se dalo Janu Švankmajerovi vytknout. Ve všech dalších ohledech se lze jeho váchalovskou misi za rehabilitaci pokleslého žánru pouze obdivovat.

Autor ve své předmluvě velmi otevřeně uvádí, že svůj film pojal jako alegorii civilizace. Diváka možná v tomto okamžiku napadne, zda se má na film ještě dále dívat, když už mu autor prozradil, co chtěl svým filmem říct. Chybu by samozřejmě udělal každý, kdo by se dál nedíval. Kdyby se takto otevřeně dokázalo před uvedením svého filmu vyslovit více českých filmařů...

Jan Švankmajer svým uměleckým "coming out" neubírá filmu ani minimálně, naopak. Příběh vystavěný jako horor inspirovaný (opět otevřeně) Edgarem Allanem Poem a markýzem de Sade dostává autorovým odhalením důležitější rozměr než je jeho narativní linie, a ten by pravděpodobně většině diváků zůstal utajen. Takhle je možné prožívat film ve dvou zcela odlišných úrovních. Na jedné straně je úzkost navozující příběh, v němž se tragický osud hlavního hrdiny stává ještě tragičtějším, aby vyvrcholil naprostou bezmocí, zoufalstvím a triumfem brutální deziluze. Vedle této úzkosti se ale odvíjí zcela odlišný, nekonkrétní a veskrze abstraktní příběh boje různých principů, různých lidsky vnitřních, ale zároveň dějinných sil, které spolu v průběhu civilizace sváděly a nadále svádějí svůj běsnící souboj. Tento souboj je popsán jako věčné lidské hledání jakési míry zvládání sebe sama. Je to výpověď o tom, že člověk (civilizace) se buď pohybuje v různých extrémních polohách světa, který si okolo sebe vytváří a nebo se mezi nimi bezcílně zmítá a nakonec tomuto "šílenství" stejně podléhá, protože nemá na výběr.

Těžko by se dalo říct, že snad tento věčný souboj (nikoli mýtický souboj dobra a zla!) vyznívá méně tragicky než první plán příběhu. I zde osud hlavního hrdiny do velké míry vykresluje obraz bolesti, které civilizace svou "hmotu" (tedy člověka) podrobuje se zdrcující silou a s naprostým nezájmem o nějaké existenciální malichernosti, jimiž každý jedinec trpí.

Přesto ale nelze říct, že by katarzí filmu byla deprese plynoucí z všeobecné tragédie. Je vcelku pochopitelné, když někdo pocítí soucit a slitování s hlavním hrdinou. Když si ale uvědomíme, že se zároveň jedná o alegorii civilizace, dostaví se poněkud jiné a možná často úplně opačné vnímání. Soucit s jednotlivcem mít můžeme a "dobré mravy" dokonce říkají, že by tomu tak mělo být i obecně. Soucit s civilizací však může mít snad jen Bůh. A o něm je ve filmu říká, že neexistuje...

Vrcholem surrealistického pojetí filmu a jeho hlavní psychologií je skutečnost, že drastické a tragické scény vás budou zároveň děsit a rozesmívat při dvojí různé interpretaci té stejné osudové hry.

Dvojí výpověď filmu vytvářejí také Švankamjerovy animace. Ve filmu Šílení mají velmi speciální úlohu -- nejsou integrovány do příběhu, jako tomu je třeba V Otesánkovi, ale vstupují do jeho děje jako reklamní pauzy a ve zlomových okamžicích děj překládají do nonverbálního jazyka výtvarného umění. Naturalisticky karikují celý příběh a servírují ho divákovi k nad -- hlédnutí. Je-libo kousek hovězího?

Kromě toho má film další velmi silné stránky. Celá scéna, která u Švankmajerových filmů doslova dýchá, je velmi inspirativní a podporuje hlavní ideu filmu. Autor filmu bez jakýchkoliv problémů vytvořil celistvý příběh, v němž se přitom spolu setkávají různé věky. Autor tímto bezčasím sděluje divákovi, že se nemusí v žádném případě soustředit na nějaký dobový kontext, protože to, o čem film hovoří, je na čase nezávislé, respektive prolíná se jím stále jako neúprosná konstanta. Šílený markýz, který je šílený pro svou schopnost přiznat si každou pravdu, vede přes veškerou prohru, kterou si musí v každém okamžiku přiznávat, svůj neúprosný boj s Bohem. Šílený psychiatr naopak v Boha věří -- věří v jeho schopnost snášet i ty nejhorší lži ve jménu pravdy boží. Každý z nich volí úplně jiný způsob, jak se vyrovnat sami se sebou a neváhají kvůli tomu zneužít kohokoliv jiného. Všechny hlavní postavy mají svou hlubokou charakteristiku, například ztvárnění ženského prvku ve filmu jako zdánlivého středobodu, k němuž se všechno upírá, a zároveň ubohé oběti, která je zmítaná vlastním šílenstvím od jednoho pána k druhému, je pro postavení ženy ve společnosti řízené "šílenými" muži velmi symbolické.

Aby film skutečně promlouval takto silně, musí v něm samozřejmě hrát výborní herci..Švankmajer si špatné herce nevybírá. Role perverzního markýze ztvárněná Janem Třískou je stejně autentická, jako role protivníka, s nímž se má střetnout. Martin Huba dokázal Dr. Coulmierovi vtisknout působivost distingované, konformní bestie, takže svou hrůzostrašností překonává zdánlivě nejšílenější nápady vyšinutého markýze. Stejně tak Anna Geislerová dokáže být skutečnou obětí i courou. Jednoduše řečeno, herci hrají přesně tak, jak to autor filmu chtěl.

Švankmajer má oproti většině filmařů velkou výhodu. Má silné výtvarné cítění, což je velmi důležité pro to, aby film mohl být vnímán také na jiné než jazykové úrovni. A není to spojeno jen s autorovými animacemi, je to i v tom, jak vypadají scény, jak film hluboce působí esteticky, jak je plastický a barevný, jak "hoří" a "mrazí". Takovému filmaři tak stačí použít zcela běžný námět a dokáže na něm vykreslit mnohavrstevný obraz. Je totiž úplně jedno, jaký "materiál" je použit. Už vždycky půjde pouze o recyklát. Jde o to, jak se podaří ten recyklát ztvárnit a zda se do něj podaří projektovat něco významného.

Janu Švankmajerovi se to bezezbytku povedlo.

                 
Obsah vydání       9. 6. 2006
11. 6. 2006 Je obava z násilí v ČR dnes oprávněná?
10. 6. 2006 Sebevraždy v Guantánámo jsou "válečným aktem"
9. 6. 2006 Kdyby... Jakub  Rolčík
10. 6. 2006 Co Italové věděli už dávno Jan  Čulík
11. 6. 2006 České noviny: "Nedostatek kněžích" ?
10. 6. 2006 Výzkum STEM neříká, že čtvrtina občanů by nebýt Kubiceho zprávy volila jinak Jan  Faltýsek
9. 6. 2006 Jak voliči rozdali politické karty, a co dál? Vladimír  Vokál
9. 6. 2006 O prezidentovi, utopiích a dědictví nenávisti Karel  Dolejší
10. 6. 2006 "Zelení nemohou mít nic společného s pravicí"
10. 6. 2006 Nedovolte Bursíkovi vytunelovat volební kapitál!
9. 6. 2006 Aspoň trochu gramotnosti! Oldřich  Průša
9. 6. 2006 ČT: "Jednání o nové vládě pokračují"
10. 6. 2006 Česká televize v letošních volbách opravdu dostála svého slibu...
10. 6. 2006 Česká televize o koze Štěpán  Kotrba
9. 6. 2006 Američané zuří, že je kritizoval britský náměstek generálního tajemníka OSN
9. 6. 2006 Jsme Šílení Bohumil  Kartous
9. 6. 2006 Fellini? Všechno je Fellini! Jan  Paul
9. 6. 2006 Karyatidy se hájí: My nic, to Paroubek! Jan  Čulík
9. 6. 2006 Každá mystika vede k absolutní vládě osvícených Milan  Valach
9. 6. 2006 Ještě něco k Lomborgovi Michal  Mašín
9. 6. 2006 Vysoká úroveň racionálního politického diskursu
9. 6. 2006 Volební pat, velká koalice a nové volby Jiří  Hudeček
9. 6. 2006 Paroubek: byla to z mé strany chyba
9. 6. 2006 ČSSD nemůže podpořit vznik vlády "Panské koalice" Jiří  Paroubek
9. 6. 2006 Močit na dveře politických protivníků je tak hrdinské
9. 6. 2006 Zpravodajství po sedmi letech
9. 6. 2006 Hostinská utopie Václav  Dušek
8. 6. 2006 Nelibý odér stovky Oldřich  Průša
9. 6. 2006 Ideové otazníky Jiří  Faimon
9. 6. 2006 Jediné řešení je neprůchodné Josef  Vít
9. 6. 2006 O čem Kubice nemluvil Vladislav  Černík
9. 6. 2006 Chvála středu
8. 6. 2006 Jediným řešením je kompromis Jan  Čulík
8. 6. 2006 V české politice chybí nekompromisní postoj
8. 6. 2006 Lidi bolí představa, že by měli druhým naslouchat Vojtěch  Polák
8. 6. 2006 "Slušní občané" budou demonstrovat proti "diktátoru Paroubkovi"
8. 6. 2006 Volební hysterie z ČR do Itálie nedoléhala Jan  Čulík
8. 6. 2006 V Itálii musíte být blondýna se slovanským přízvukem
8. 6. 2006 Den s kanály veřejnoprávní televize Štěpán  Kotrba
9. 6. 2006 Je v zájmu penzistů, aby kapitalisté vydělávali
8. 6. 2006 Ekologismus je špatný, protože je špatný -- áno? Martin  Škabraha
8. 6. 2006 Je nejdůležitější vědět, jaký je ten druhý? Miloš  Dokulil
8. 6. 2006 Národ sobě... Ladislav  Žák
11. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
9. 6. 2006 Kdyby... Jakub  Rolčík
9. 6. 2006 Karyatidy se hájí: My nic, to Paroubek! Jan  Čulík
9. 6. 2006 Jsme Šílení Bohumil  Kartous
9. 6. 2006 Jak voliči rozdali politické karty, a co dál? Vladimír  Vokál
4. 5. 2006 Politická příživa Štěpán  Kotrba
29. 3. 2006 Znovu o tom, co česká média pomíjejí Jan  Čulík
11. 3. 2006 Jak informovaly Britské listy o válce v Kosovu   
27. 2. 2006 Vede masturbace k terorismu?   
27. 2. 2006 Jací jsou ti "muslimové" věznění v Guantánamo?   
27. 2. 2006 Podíl emocí na chodu demokracie Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
27. 2. 2006 Kdy už si český podnikatel, právník, soudce či jiný "mocný buran" konečně koupí obraz nebo sochu? Jan  Paul
27. 2. 2006 Nechci být rukojmím lékařů Věra  Říhová
8. 2. 2006 Výhrady politického svědomí Oskar  Krejčí
7. 2. 2006 Je vůbec možný "židovský stát"? Martin  Škabraha

Český film RSS 2.0      Historie >
9. 6. 2006 Jsme Šílení Bohumil  Kartous
30. 5. 2006 Dopis televizních ředitelů Klausovi, který Martin Krafl odmítl zveřejnit   
30. 5. 2006 KSČM filmaře ve Sněmovně podpořila a podpoří znovu Ivana  Levá
29. 5. 2006 Filmařská sprostota a 111 hlasů dobrých Štěpán  Kotrba
29. 5. 2006 Princip veřejné mediální služby a meze Janečkova intelektu Štěpán  Kotrba
29. 5. 2006 Cesta do hlubin filmařovy duše Filip  Rožánek
26. 5. 2006 Čeští filmaři z protestu stáhli filmy, na které dostali státní dotace Filip  Rožánek
15. 5. 2006 Prezident Veto Vít  Horák
9. 2. 2006 Nebýt dnešní, aneb nemá tady někdo dvojníka Patrik  Hronek
13. 1. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí -- úvaha nad banalitou jednoho filmu Bohuslav  Binka
13. 12. 2005 Maria Procházková, Oldřich Kaiser a Žralok v hlavě Jan  Čulík
21. 11. 2005 Filosofický horor o kultuře Martin  Ondreját
7. 11. 2005 Sú Hrubeš a Mareš filmom do dažďa? Juraj  Korpa
27. 10. 2005 Hrubeš a Mareš jsou naši souputníci Tomáš  Koloc
10. 10. 2005 Štěstí: Ta schematičnost opravdu skřípe Tomáš  Koloc