11. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 10. 2005

Rakousko slaví a má co

Republika Rakousko oslaví 26. října 87. výročí založení své první republiky. Tento rok v květnu oslavilo Rakousko i 50 let od podepsání Státní smlouvy (Staatsvertrag) se Sovětským svazem, USA, Velkou Británií na Francií, která v květnu 1955 ukončila deset let okupace po prohrané druhé světové válce a umožnila vznik druhé republiky. Jakáže to byla cesta k úspěšnému dnešku ? Pro nás, jejichž dědové a pra- a pra-pradědové byli občany onoho trochu většího Rakouska, může být stručné historické ohlédnutí zvláště poučné.

Rakouská první republika vznikla stejně jako první republika Československá v roce 1918 po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko spolu s Německem prohrálo. Neúspěch ve válce posílil dlouhodobé národnostní emancipační snahy neněmecky mluvících národů Rakouska-Uherska. Obrovskou chybou (pouze 25%) německy hovořícího, bezpochyby v té době o něco kulturně i vzdělanostně rozvinutějšího, a hlavně bohatšího obyvatelstva Rakouska-Uherska byla snaha být nadřazenou národností (Herrenvolk) mezi ostatními (básník Friedrich Hebbel dokonce nazval Čechy a Poláky Bedientenvölker, služebné národy), což si samozřejmě ostatní národy nemohly nechat líbit. Koneckonců podobnou, i když daleko ne tak arogantní, chybu udělali Češi vůči Slovákům a výsledek byl podobný.

Dvacet let první rakouské republiky bylo těžkým kvasem. Ovlivnění Velkou říjnovou revolucí přineslo silné levicové tendence i do rakouské politiky. Vídeň měla své rudé období, kdy všude v zastupitelských orgánech zasedali dělničtí zástupci a různě zbarvení socialisté. V té době se mnoho udělalo pro zlepšení bydlení vídeňského dělnictva. Byl postaven např. komplex domů Karl-Marx-Hof (nikdo ho nehodlá přejmenovat, neboť Karel Marx byl přece jen velký filosof, který měl máloco společného se stalinskými zločiny).

Hospodářská krize třicátých let 20.století zasáhla Rakousko podobně, jako Německo i Československo. Hitlerovo nacionálně socialistické řešení krize se zdálo velkou nadějí i pro rakouské obyvatelstvo a tak připojení k Německu - Anschluss - v roce 1938 bylo masově oslavováno. Koneckonců Velkoněmeckou říši vedl rakouský rodák Adolf Schikelgruber, takže to pro mnohé Rakušany vypadalo, že se Německo připojuje k Rakousku a vrací Rakousku ztracenou velikost. Pár lidí bylo proti (dnes se jejich význam trochu zveličuje), s těmi se nacionálně socialistická lůza promptně a snadno vypořádala, neboť lůza je tu od toho a navíc byla v přesile.

A tak se Rakušané stali říšskými Němci se všemi právy padnout za ideály Mein Kampfu. Sloužili na všech frontách, sloužili nadšeně, dokud se na frontě nezačaly dostavovat neúspěchy. A ty se, jak známo dostavily, Rakousko bylo obsazeno spojenci a na jihu země Titovými partyzány a následně rozděleno na okupační zóny (francouzskou, britskou, americkou a sovětskou - už bez Tita).

Vídeň rozdělena podobně jako Berlín na čtyři okupační zóny, přestože (stejně Berlín) byla původně celá dobyta Rudou armádou. Američané organizují s pomocí nacistických expertů emigraci vědců a vedoucích pracovníku průmyslu ze sovětské okupační zóny do americké, britské a francouzské, aby podlomili hospodářství v sovětské časti Rakouska, což se jim i úspěšně podařilo. Rakousko je na dně. Musí platit reparace za škody způsobené válkou v Sovětském svazu, jsou rozebírány celé továrny a odesílány na východ, kde jsou i desetitisíce rakouských zajatců, aby aspoň zčásti pomohli napravit škody, které způsobili pleněním v cizí zemi. Ale doma začíná i mravenčí a trpělivá politická práce na obnově Rakouska.

Politická representace musí umět vyjít se všemi okupačními mocnostmi a daří se ji získat důvěru. Rakousko má štěstí na poválečnou politickou representaci. Šance po Stalinově smrti nezůstává nevyužita. Rakouské representaci se podařilo přesvědčit spojence, že Rakousko nebylo prvním spojencem Hitlerova Německa, ale jeho první obětí. A je tu květen roku 1955 a pečlivě připravená Státní smlouva podepsaná spojenci a za Rakousko Leopoldem Fíglem.

Rakouská vlajka uprostřed čtyř spojeneckých - symbol, že tady už jedná spojenec spojenců a - "österreich ist frei". Diplomatický Meisterstück. Dodnes se vzdělanější Rakušané baví tím, že jsou nejlepšími diplomaty na světě, protože dokázali svět přesvědčit, že Hitler byl Němec a Beethoven Rakušan. Má to jednu malou nevýhodu. Díky tomu nikdy v Rakousku neproběhla řádná denacifikace, takže zde prý žije, a v klidu dožije, největší množství nepotrestaných nacistických válečných zločinců.

Rakousko se ve Státní smlouvě mj. zavázalo k neutralitě a k tomu, že už se v budoucnu nikdy nespojí s Německem. Po podepsání Státní smlouvy se mohou vracet rakouští zajatci z východu. Návrat zajatců je vydáván za návrat obětí, které na východě trpěli, ne viníků, kteří tam plenili a zabíjeli. I tak se dělají dějiny.

Z neutrality Rakousko hospodářsky těží. Ve Vídni jsou čtyři organizace OSN, OPEC, OBSE. Rakouští presidenti se vodí pod paží s šachy, vlastnícími naftová pole a Rakousko z toho má zas prospěch. Diplomacie, diplomacie... Cesta nerovná, nesnadná, trochu lišácká, ale i tvrdě odpracovaná mozky intelektuálů a politiků i rukama obyvatelstva a, nakonec, pro Rakousko úspěšná.

Mám k Rakousku vřelý vztah. K zemi i lidem. A tak blahopřeji. Ve druhé republice je určitě k čemu.

                 
Obsah vydání       11. 10. 2005
11. 10. 2005 Itálie - země telefonních odposlechů
11. 10. 2005 Pákistán: Situace po zemětřesení je nezvládnutelná
11. 10. 2005 "Nobelova cena" za ekonomii pro autory mírových her
11. 10. 2005 Radost nesmírná Bohumil  Nuska
10. 10. 2005 Extremistické názory senátora Mejstříka Jiří  Jírovec
11. 10. 2005 Počítač může být rozhlasovým a televizním přijímačem
10. 10. 2005 Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet Jan  Čulík
31. 10. 2005
11. 10. 2005 Merkelová je slabá
25. 10. 2005
11. 10. 2005 Rakousko slaví a má co František  Hezoučký
11. 10. 2005 Legislativní paskvil Jaroslav  Štemberk
10. 10. 2005 Zavádí se daň z počítače?
10. 10. 2005 Přijme Parlament zákon neodlišující vědce od hackerů?
11. 10. 2005 Zlatá opona rozděluje staré a nové Rusko
11. 10. 2005 Francii se nevede dobře Lucie  Doleželová
11. 10. 2005 Čí je vlastně svoboda projevu? Novinářů, nebo vydavatelů? Jan  Jirák
11. 10. 2005 Omyly Jiřího Paroubka
11. 10. 2005 Kde jsou české umělkyně ? Mirek  Vodrážka
11. 10. 2005 Nejen o pojišťovnách Josef  Vít
10. 10. 2005 Američan v řetězech
10. 10. 2005 Míra nezaměstnanosti v září klesla
10. 10. 2005 Krize českého zdravotnictví? Petr  Wagner
10. 10. 2005 Věř, ale komu věříš, měř Jiří  Staněk
10. 10. 2005 New York Times: Pandemie ptačí chřipky hrozí, není jasné kdy
10. 10. 2005 Krize identity Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
10. 10. 2005 Štěstí: Ta schematičnost opravdu skřípe Tomáš  Koloc
8. 10. 2005 Hospodaření OSBL za září 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Rakousko nejen za časů Jörga Haidera RSS 2.0      Historie >
11. 10. 2005 Rakousko slaví a má co František  Hezoučký
5. 10. 2005 Rakousko nezadržitelně rudne Richard  Seemann
7. 9. 2005 Good-bye, rakouský státní sektore Richard  Seemann
22. 8. 2005 Rakouskem obchází strašidlo nezaměstnanosti Richard  Seemann
10. 8. 2005 Kachny, hausnumera a Rakousko-Uhersko Karel  Dolejší
10. 8. 2005 Rakousky specifický postoj k islámu Richard  Seemann
4. 8. 2005 Za lepší vztahy mezi Čechy a Rakušany   
12. 7. 2005 Rakouští sociální demokraté otevřeli své archivy Richard  Seemann
7. 7. 2005 Jörg Haider - nejlépe placený rakouský politik Richard  Seemann
27. 6. 2005 Rakušané jsou hrdi na svoji vlast Richard  Seemann
7. 6. 2005 Bývalý generální tajemník FPÖ byl spolupracovník Mossadu Richard  Seemann
30. 5. 2005 Polovina Rakušanů věří v možný holocaust Richard  Seemann
16. 5. 2005 Rakousko: Haider chce referendum o ústavě EU Richard  Seemann
2. 5. 2005 Hitler jako "sociální revolucionář" Richard  Seemann
18. 4. 2005 Haiderova oranžová revoluce