V českém parlamentu je od samého počátku nové doby nejoblíbenější aktivitou ustanovování vyšetřovacích komisí. Ta docela první měla objasnit události z času revoluce. Přes obrovské nasazení všech jejích členů i přes výraznou touhu veřejnosti dozvědět se pravdu o tom, co se v těch dramatických hodinách i dnech vlastně stalo, zůstala většina zásadních otázek nezodpovězena. Komise mnohé napověděla, nemnohé vysvětlila. Přesto založila tradici.

Několikrát za rok jsme tedy svědky ustanovování komisí, vyšetřujících různé pomluvy, případy, kdy kdosi mazaně okradl stát, prohrál arbitráž, kdy policie zasáhla příliš tvrdě, či nezasáhla vůbec. Amatérští vyšetřovatelé (rozuměj čeští zákonodárci) zkoumají, zda stát pochybil v kauze krevních derivátů či některý z lobbistů uplácel či neuplácel některého poslance či státníka, zda rozhodnutí toho či onoho orgánu bylo v souladu se zákonem, nebo se událo tak, jak "vrabci na střechách cvrlikají".

Vzpomínám si na léta svého dětství: také jsme chtěli být policajty, detektivy, vyřešit nějaký "velký případ". Většina z nás z takové touhy vyrostla a stala se odborníkem v docela konkrétní činnosti. Na svoje "období vyšetřovatelských snů" už ani nevzpomene. Pochopili jsme, že "ten dělá to a ten zas tohle" a stejně jako dost dobře nejde, aby skvělý a obdivuhodně zručný (dejme tomu) hodinář operoval apendix, nemůže ani milovník hry na housle vyšetřovat případ politického čachrování (pokud ovšem nejde jen o literární fikci).

Bohužel, čeští zákonodárci k tomuto poznání dosud nedospěli. Věří, že jedině oni mohou rozplést nitky všech sporných kauz, které doba přinesla a ještě přinese. Jedině oni mohou být spravedliví a objektivní. Oni jsou přece vyvolení -- pardon, zvolení -- a musí mít tedy pravdu.

Uvažuje svým selským rozumem (prosím, promiňte mi, páni sedláci, tu troufalost) dovoluji si tvrdit, že zákonodárci by se měli zabývat tvorbou zákonů. My, kteří se důsledky jejich tvořivosti musíme řídit víme, že výsledky v tomto hlavním oboru jejich činnosti jsou tristní. Vyšetřování čehokoliv by měli nechat odborníkům (samozřejmě, mohou je požádat o informace, ponoukat k aktivnější práci, upozorňovat na to, "o čem se mluví" apod.)

Za sebe prohlašuji, že jejich snažení jako vyšetřovatelů-amatérů je nejen neproduktivní a směšné, ale především zavání politickým pletichařením.

Ovšem pokud jim nestačí prezentace vzájemných urážek a poťouchlostí v elektronických i tištěných médiích a pro deklarování své dokonalosti potřebují i účast ve vyšetřovacích komisích, potom nechť se přihlásí do řad vyšetřovatelů. Policie to u nás nemá lehké a jistě tedy z odhodlaných ochotníků časem vychová skutečné oborníky. Navíc s politickým nadhledem.