Vedle křídla nadšených zastánců biopaliv -- tedy obnovitelných zdrojů paliv rostlinného původu - se vyrýsovalo "mašínovské křídlo" střízlivých "fanoušků" biopaliv a nadšených zastánců termojaderné fúze. Michal Mašín ve svém příspěvku z 26. 8. "Ropný zlom -- velké dobro pro lidstvo?" nadšeně informuje o vybudování prvního termojaderného fúzního reaktoru ve Francii. Jedním dechem dodává, cituji: "V případě, že bude tato technologie včas zvládnuta, znamená to, že energie bude v budoucnu levnější než dosud."

Ve vítězoslavném gestu nad odkrytými kartami přiznává, že v nich vlastně nic nemá. Metoda termojaderné fúze je hudbou vzdálené budoucnosti, navíc hudbou značně falešnou -- obrovské sumy daňových poplatníků již několik let plynou do výzkumu tohoto "nového zdroje energie" a stále bez reálně využitelných výstupů. Energetická a finanční náročnost výstavby fúzních reaktorů vyvolává pochybnosti, zda se při životnosti zařízení kolem 30 let tyto investice vůbec vrátí. O čistotě jaderného paliva, z něhož je energie získávána, neřkuli o jeho "trvalé udržitelnosti" je možné maximálně vtipkovat.

Místo fantazírování (mj. podporovaného členy těch samých energeticko-průmyslových řetězců, které nás dnes svazují ropou) bychom měli upřít pozornost a finanční zdroje na další zdokonalení a hromadné využití již existujících a fungujících slunečních technologií, včetně co nejefektivnějšího využití biomasy.

Pouze obnovitelné zdroje poskytují dlouhodobou perspektivu zaručenou miliardy let vzdálenou vyčerpatelností energetického zdroje č. 1 -- Slunce. Pouze obnovitelné zdroje umožňují skutečné vyřešení našich problémů -- ekologických, sociálních, ekonomických i politických. Zbavují totiž lidi závislosti na distribučních sítích a řetězcích, jejichž vlastníci a provozovatelé, vědomi si své důležitosti, ovládají více než je zdrávo podobu našich životů. Není možné čekat na nějakou budoucnost -- levná paliva, která nebudou zhoršovat již tak katastrofální stav našeho životního prostředí, potřebujeme nejpozději dnes. Výrobní cena řepkového oleje nepřesahuje při zpeněžení odpadního produktu lisování 5,-Kč/l. Jak dokazují zkušenosti našich jižních, západních i východních sousedů, je skutečně možné jej bez složitých úprav využít v dieslových motorech. Řepkový olej přitom není jediným či nejvýhodnějším zdrojem biopaliva. Množí se případy celých skupin motoristů, které své miláčky krmí přepáleným fritovacím olejem. Tuto praxi zavádějí i v některých amerických městech při provozování městské hromadné dopravy. Stačí uzavřít smlouvu s nejbližší provozovnou KFC! (Toto je však tvrdě protizákonné, protože se tak vyhnete zdanění, které stát uvaluje na pohonná paliva. Britský daňový úřad tuto praxi tvrdě pronásleduje a pachatelé končí ve vězení. Zákonné je to pouze tehdy, pokud daňovému úřadu tuto praxi přiznáte doplatíte příslušnou daň, pozn. red.)

Problém nedostatku orné půdy je fiktivní -- jak bylo uvedeno v předešlých příspěvcích, z rostlin je kromě semenného oleje rekcí mnohem jednodušší než je rafinace surové ropy, možné získat řadu plynných a kapalných paliv (bioplyn, bioolej -- pyrolitický olej, metanol...), jejichž účinnost při spalování dosahuje účinnosti ropných produktů. Pro jejich výrobu je navíc možné využít další hospodářský i komunální odpad. O jeho nedostatku přitom nemůže být řeč. Samostatnou kapitolou je již zmíněná recyklace kuchyňských odpadů a celková přeměna energetické struktury směrem k vyšší účinnosti a adekvátnosti hospodaření s energiemi.

Nevzdávejme se jednoduchých řešení jen proto, že nemají přídech vědecko-fantastické literatury. Nebojme se pracovat na využití a zdokonalení technologií známých od konce 18. století, ne-li déle. Vezměme rozum do hrsti a uvědomme si, že ani uhlí, ani jádro ropu nenahradí a hladové nenasytí.