I kdyby ve výsledném produktu bylo obsaženo více energie (díky vstupu energie slunečního záření konzervovaného v podobě chemických vazeb), než bylo do pěstování plodiny vloženo, tak je tu stále ještě nutnost úpravy rostlinného oleje do formy využitelné jako paliva.

Olej je obsažen pouze v semenech, takže větší část rostliny (energie) zůstává na poli. Tyto zbytky lze sice sbírat a následně s nimi třeba topit, ale např. účinnost motoru vozidla, které bude posklizňové zbytky přepravovat, se pohybuje stále něco nad 30 %. Navíc pokud se tyto zbytky odstraní z pole, o to víc je nutné následující rok hnojit. Pokud se vezme v úvahu i dnešní objem individuální osobní dopravy a fakt, že v našich zeměpisných šířkách lze sklidit pouze jednu úrodu ročně, odhaduji, že produkce olejnatých plodin pro bionaftu by zabrala minimálně 50% dostupných produkčních ploch, ale spíše to bude více. Na konci éry socialismu zabíraly většinu osevních ploch krmné plodiny, nevím jak je to dnes, mám však vážné pochybnosti, že lze obětovat 50% osevní plochy pro produkci bionafty. Je tedy bionafta skutečně výhra nebo slepá ulička?

Rovněž k příspěvku Josefa Víta "Benzín za pětatřicet", kde navrhuje vyrábět kapalná paliva zkapalňováním uhlí, protože uhlí je zatím dost, bych rád dodal, že další využívání zásob fosilních paliv skrývá jedno zásadní nebezpečí. Tím nebezpečím je fakt, že podle některých teorií odpovídá obsah kyslíku v atmosféře množství organické hmoty vázané v ložiscích fosilních paliv. Z tohoto pohledu je nepříliš moudré využívat jakékoli fosilní paliva, ať už jde o uhlí, ropu, zemní plyn nebo rašelinu. Z tohoto pohledu lze pomoci budování světlých zítřků například tím, že si postavíte místo zděného domu dřevostavbu a za pokácené stromy vysadíte nové. Vše je v pořádku - v atmosféře po tomto procesu zůstává množství kyslíku ekvivalentní hmotě dřeva vázaného ve stěnách nového příbytku. Rovnice má kladný výsledek. Výsledkem rovnice, kdy se pálí ropa nebo uhlí, je vždy minus.