Po tom, jak zareagovali premiér Paroubek, ministr Bublan a následně policie na hudební slavnost - jejíž konání na svévolně obsazené soukromé louce minulý rok se mi nelíbilo stejně jako mnohým jiným - si nikdo z nás nemůže být jistý, že příště pendrek policistů nedosedne právě na jeho hlavu. To by si měli uvědomit všichni, kdo celou záležitost sledují pouze pasivně nebo s "nevinnou" loajalitou k policii v televizních zprávách. To je také poselství které vysílají stále pokračující protesty na náměstích našich měst.

Hvězda premiéra Paroubka doposavad letěla strmě vzhůru a na svém ocase táhla celou ČSSD. Právem! Stejné právo, či přesněji morální zvyklosti evropské kultury, by v současné chvíli měly nechat tuto nadějnou superstar zase pěkně zhasnout. Jestliže doposud jen občas tato hvězda vysílala paprsky mírného přátelství s komunismem, v současnosti vyslala jasný signál, že komunistické techniky moci jsou ji bližší než mnozí z nás očekávali.

V období reálného socialismu bylo nezákonné, neslušné a nebezpečné navštěvovat koncerty Plastiků nebo Pražského výběru, číst -- zejména před větším publikem - "závadné" knihy, hrát "závadná" divadelní představení aj. Dnes je nezákonné, neslušné a nebezpečné skotačit -- pravda mnohdy na extázi nebo něčem jiném - na hudbu z mobilních sound-systémů pod širým nebem. O tom, za co nás může čekat policejní výprask zítra můžeme dnes jen spekulovat. Ti kdo budou schopni přizpůsobit své myšlení a svůj vkus požadavkům poltické elity se ale, tak jako za každého režimu, nemusí ničeho obávat.

Milan Fujda, religionista a řadový člen Strany zelených