26. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 7. 2005

V mystice se cesta za pravdou stává pravdou samotnou

Poznámka k diskusnímu pořadu Pod lampou

Dívám se na televizi častěji než kdysi, ale to kvůli větší únavě... je to svého druhu odpočinek a únik od přemýšlení. Ani dvě hodiny trvající film pro "náročné diváky" nepřinese tak mnoho intelektuální zátěže jako např. dvě stránky ze čtivého a málo obtížného eseje T. S. Eliota Ben Jonson.

Jistě, mediální svět je navíc existenciálně prázdný, přijde mi to -- na rozdíl od názoru Zuzany Augustové, který vyjádřila v článku Život podle návodu na pračku (Respekt 28/2005) -- jako banální pravda.

Lidé, kteří berou rady a životní styl propagovaný "společenskými časopisy" vážně, jsou podle Augustové námětem dramatických děl několika mladých domácích česko-slovenských autorů. Jedná se prý o výpovědi o trýznivé prázdnotě, občas oslazené sentimentálním závěrem... To ve mně podnítilo vzpomínku na Bloomovu cestu Dublinem: což není povrch věcí vždycky existenciálně prázdný a není to tak silně banální, že je třeba se tomu umět smát (a Joyce tohle uměl snad ze všech nejlépe)? Jak to někoho může trýznit? Že by sám podlehl? Ono je to vždy otázka volby: tam, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Ceníš-li si efemérního pozlátka, nediv se, když se za ním jako za maskou na tebe šklebí věčná prázdnota smrti. Můžeme být Lucienem ze Ztracených iluzí, nebo jedním z obou přátel novely Bratranec Pons, je to na nás.

I v televizi jsou však věci, jež mi přijdou mimořádně podařené... jednou z takových skvělých výjimek je diskusní pořad druhého programu STV Pod lampou. Poprvé jsem ho viděl u piva v jedné hospodě, kde jsem se nudil natolik, že jsem se rozhodl pozorovat dění na obrazovce. Zaujala mne neformální, přátelská atmosféra, podnětnost otázek, především však kvalita lidí, jež si dvojice moderátorů (jeden sedí uprostřed půlkruhu hostů, druhý stranou u notebooku, kde sleduje maily diváků a vnáší je občas do diskuse) vybírá. Z českých diskusních pořadů, pokud se zabývají kulturou, vědou či náboženstvím, jsem zvyklý na fráze, exhibici, mlácení prázdné slámy... prostě nechutný zážitek. Naopak Pod lampou sedávají hosté, z nichž číší ten pravý zájem o problém, o argumentaci a o naslouchání odlišným názorům, který z mluvení dělá kvalitní diskusi. Ve čtvrtek 14. července, kdy jsem se zas po delší době dostal ke sledování a těšil se na to, jak budu vtáhnut do příjemného prostředí sdílení problému, jsem byl ale poněkud zklamán...

Tématem diskuse byl vztah náboženství a vědy, sedělo tam několik fyziků a jeden katolický kněz. Kdybych měl velmi zjednodušeně popsat průběh pořadu, udělal bych to asi takto: fyzici se drželi svých modelů, aniž by jasně řekli, že mají v rukou jen modely, kněz se držel starého teologického haraburdí (aristotelské ontologie) a moderátoři se snažili zjistit, nakolik se tyto oba světy navzájem podpírají nebo popírají. Přiznám se, že jsem alergický vůči snahám, které se z kosmologických úvah všelijak zacilují na Boha. Ale asi každý musel cítit, že diskuse se točí v kruhu a že v okamžiku, kdy o hlavním tématu museli mluvčí fyziky doznat, že k němu fyzika nemá co říci, se vytvořil prostor pro mimoběžné výkřiky na adresu homeopatie nebo pro amatérské žonglování s "nejnovější" kosmologií.

Celé naše opravdu funkční poznání (např. právě fyzika) je založené na tom, jak věci fungují, nikoli na tom, co jsou. Každý fyzikální experiment představuje zkoumání reakce systému na podnět, tedy závislost mezi ději, nikoli nazírání podstaty věcí. Proto také testujeme funkčnost hypotéz a nahrazujeme je hypotézami novými, funkčnějšími. Typickým příkladem může být pád newtonovské fyziky... ta je jen o trochu méně funkční než fyzika relativistická (inženýři se většinou bez teorie relativity dobře obejdou), ale její obraz kosmu je diametrálně jiný. My jsme Einsteinovy předpoklady přijali, a to i přes jejich protiintuitivní charakter, prostě proto, že obstály v některých experimentech (které se příliš netýkají našeho bytí na Zemi) radikálně lépe než newtonovská fyzika -- a ve všech ostatních stejně dobře. Fyzikální teorie jsou naše konstrukce, naše nástroje pro ovlivňování našeho okolí, ale říci o nich, že vystihují podstatu skutečnosti, to by byla blamáž. Jistě, můžeme mít svůj osobní existenciální postoj, svou víru, že při bádání se dostáváme do kontaktu s tajemstvím kosmu, že odhalujeme rysy božského chrámu, ale to je výpovědí o našem nitru, nikoli o fyzice.

Ignoramus et ignorabimus... Rozum, pokud dokáže přemýšlet i o sobě samém, musí uznat, že zítra může být všechno jinak, než jak si to myslí dnes. Dějiny nejúspěšnější vědy, fyziky, jsou dějinami vyvrácených hypotéz. Naše obrazy kosmu se radikálně měnily od dob Galileových a budou se měnit patrně i nadále. Co zbývá? J. Ratzinger, současný papež, ve své knize Úvod do křesťanství (Petrov Brno 1991) píše: "Význam slova tajemství není popření rozumu, ale teprve umožňuje víru jakožto porozumění. Jinak řečeno: Zajisté víra není vědění ve smyslu poznání toho, co lze udělat nebo vypočítat. Ne, to nelze. Víra by se stala směšnou, kdyby se chtěla vměstnat do těchto forem. ...poznání o tom, co lze udělat, je podstatně omezeno na věci viditelné a funkční. Vůbec nepředstavuje cestu, jak najít pravdu. Podle své metody se toho zřeklo. Forma, jak člověk zachází s pravdou jsoucna, není vědět, ale rozumět: Rozumět smyslu, kterému se svěřil... Myslím, že přesný význam toho, co míníme slovem rozumět, je: základ, na který jsme se postavili, se učíme chápat jako smysl a pravdu." Něco podobného jsem čekal v řeči onoho diskutujícího kněze, ale nedočkal jsem se.

Mystika nám může pomoci porozumět, ale samozřejmě nedává žádné testovatelné, jasné a pro všechny srozumitelné záruky. Ovšem máme-li nějaké porozumění smyslu života, o které se chceme opřít a žít podle něj, jsme již vždy na půdě mystiky. A jediné, co zde můžeme dělat, máme-li najít pravdu, je být poctiví. V mystice se cesta za pravdou stává pravdou samotnou. Doufáme-li pak ve smysl pravdy a lásky, které v mystice splývají, i tváří v tvář miliardám galaxií, smrti a marné nespravedlnosti života, v němž vteřinka náhody ničí mnoho životů a v němž se mohla realizovat Osvětim, pak věříme, chtě nechtě, v Boha... Tento Bůh ale není nic, s čím by náš pozemským světem odchovaný rozum mohl chytře manipulovat, rozebírat to a zas skládat, dokazovat atd. Je to Bůh, který nás absolutně převyšuje, který je Tvůrcem a Pánem všeho. Fyzika o něm opravdu nemá žádné ponětí.

To, zda budeme žít do hloubky, záleží jen na nás. I to, zda se z naší mystiky, našich hodnot a našeho života vůbec stane jen trýznivá prázdnota, nebo plnost smyslu.

                 
Obsah vydání       26. 7. 2005
26. 7. 2005 Jsem typický Michelangelo, který maluje Sixtinskou kapli Jan  Čulík
26. 7. 2005 Dvě třetiny muslimů uvažují o tom, že se odstěhují z Británie
26. 7. 2005 Tři čtvrtiny Rumunska pod vodou, v Praze jenom poprchalo... Štěpán  Kotrba
25. 7. 2005 Londýnská policie jmenovala osoby, podezřelé z útoků z 21.7.
23. 7. 2005 Britská policie zastřelila Brazilce
26. 7. 2005 Hranice novinářské integrity
26. 7. 2005 Za chyby se platí Jiří  Drašnar
26. 7. 2005 Světlo Bogdan  Trojak
25. 7. 2005 Krev zmizelého - východoevropský western Jan  Čulík
25. 7. 2005 Letos žádné zázemí pro novináře Jan  Čulík
26. 7. 2005 Michael  Marčák
26. 7. 2005 Vina poškozeného Michael  Marčák
26. 7. 2005 Katalog omylů Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
25. 7. 2005 Panská rasa, divoký odsun a zlí Čechové Michael  Marčák
26. 7. 2005 Univerzity a svět: Kdo s kým válčí? Radim  Valenčík
26. 7. 2005 Kubánský model trvale udržitelného zemědělství Jindřich  Kalous
26. 7. 2005 Británie až do heydrichiády uznávala platnost Mnichova Ondřej  Slačálek
26. 7. 2005 Sudetští Němci a jejich odsun Milan  Valach
25. 7. 2005 Jak vidno, některé jistoty v českém mediálním světě jsou Michal  Vimmer
26. 7. 2005 Až se lidé proberou, možná, že bude pozdě
25. 7. 2005 Junge Front Heute a další příklady Tomáš  Krček
26. 7. 2005 Rozhodně nelze Beneše "házet do jednoho pytle" se zločinci Jaroslav  Štemberk
26. 7. 2005 Dioxiny jsou všude
26. 7. 2005 Legalizace prostituce a její následky Josef  Vít
25. 7. 2005 Postřílet Němce? Štefan  Švec
25. 7. 2005 SRN: Lafontaine jako divoká karta německých voleb Tomáš  Krček
26. 7. 2005 V mystice se cesta za pravdou stává pravdou samotnou Boris  Cvek
25. 7. 2005 Klausovo Národní souručenství Štěpán  Kotrba
26. 7. 2005 Michael  Marčák
22. 7. 2005 Der Tag kommt nicht Štěpán  Kotrba
23. 7. 2005 Britští muslimové: Máme strašlivý strach
26. 7. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 11. - 18. července 2005
25. 7. 2005 Ať žije bordel a nikdy jinak! Václav  Dušek
25. 7. 2005 Sociální stát a problémy imigrantů Veronika  Valachová
25. 7. 2005 Hus -- chaot a kruťas? Jan  Novotný
25. 7. 2005 Tajemství smokingu Alex  Koenigsmark
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
26. 7. 2005 V mystice se cesta za pravdou stává pravdou samotnou Boris  Cvek
8. 7. 2005 Hus, Konstantin a Metoděj Jaroslav  Štemberk
7. 7. 2005 Paměť a teologie Svatého Augustina Stanislav  Heczko
1. 7. 2005 Katolická církev nucena zaplatit odškodné ve výši 28 milionů Kč za sexuální zneužívání dítěte   
30. 6. 2005 Navzdory zuřivému odporu katolické církve Španělsko legalizovalo homosexuální manželství   
29. 6. 2005 Vatikán zahajuje svatořečení Jana Pavla II.   
13. 6. 2005 Italší katoličtí politici vzdorují církvi   
26. 5. 2005 Odsoudila katolická církev skutečně své zločiny?   
25. 5. 2005 Není omluva jako omluva Boris  Cvek
16. 5. 2005 Zázrak jako setrvalý argument pro "spasitelnost" víry Miloš  Dokulil
13. 5. 2005 Skutečnými hrdiny druhé světové války byli Svědkové Jehovovi Filip  Sklenář
13. 5. 2005 Papež Jan Pavel II. bude blahoslaven   
13. 5. 2005 Krizová komunikace české katolické církve, smlouva s Vatikánem a ošukaní chlapečci Štěpán  Kotrba
13. 5. 2005 Je vyšetřování pedofilních zločinů podle církevního práva "nevinným vnitropodnikovým disciplinárním řízením"? Jan  Čulík
9. 5. 2005 Oslovily Vatikán představy o Bohu-Hodináři nebo Bohu-Návrháři? Miloš  Dokulil