Dále bych rád vyjádřil spokojenost, že pan Kartous v zásadě souhlasí se základními tezemi mého článku:

(1) Skandinávské země prodělaly v období budování sociální státu dramatický vzestup kriminality, jak se lze přesvědčit ZDE.

(2) Nejúčinnější prevencí zločinu je vysoká pravděpodobnost dopadení v kombinaci s délkou trestu.

To bylo podstatné sdělení článku. Vše ostatní je podružné. Takže jen pár drobných poznámek:

• Není nutné drasticky omezovat osobní svobody za účelem omezení kriminality. Skandinávské státy padesátých a šedesátých let zajisté nebyly diktátorskými režimy, a přece měly nízkou kriminalitu. Tresty byly ovšem tehdy vyšší než dříve a také výdaje na soudy a policii představovaly vyšší podíl na státním rozpočtu. To ostatně platí pro všechny západní země, nicméně ve Skandinávii je tento rozdíl obzvláště patrný. Důvod lze nalézt v bodě (2).
• Za znásilnění je vždy zodpovědný pachatel, nikoli oběť. Tečka.
• Pokud paní antropoložka Wikanová považuje muslimské přistěhovalce v Norsku za tupá, testosteronem ovládaná hovada, která na spatření krátké sukně reagují zvířecím způsobem, prosím, je to její názor. Já považuji všechny lidi bez rozdílu původu a náboženství za racionální a svéprávné bytosti, které jsou tudíž odpovědné za své činy. Určitě se na to dá nalepit nějaká ideologická nálepka. Já tomu říkám zdravý rozum.
• Zdaleka ne všichni muslimští přistěhovalci ve Skandinávii spadají do stereotypu popsaného v předchozím bodě, jak se lze dočíst například ZDE.