30. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2005

Ano, Češi jsou stále hloupější

Bohužel, to je správná odpověď na otázku v titulku článku J. Kalouse ve včerejších BL. Je dnes totiž stále zřejmější, že v listopadu 1989 potkalo český národ veliké neštěstí: po několika staletích si zase začal sám vládnout.

Rozkradené, zničené, případně do zahraničí rozprodané průmyslové podniky a banky jsou jen tím méně závažným následkem. Daleko horším se mi jeví neuvěřitelný morální a intelektuální úpadek českého člověka. Má plnou pravdu Milan Knížák, který dle zpráv v tisku prý prohlásil, že k největší mravní devastaci českého národa v historii došlo za prezidentování Václava Havla. Ovšem mám dojem, že tento úpadek pokračuje.

Patří k čecháčkovské tradici svádět mravní nedostatky na minulý režim. Je proto dobré si připomenout, co o českém národě soudil před sto lety T. G. Masaryk: Národ lokajů, nemyslící lidé, zbabělí zloději ("nebát se a nekrást!"). Já sám jsem uvedená slova nebral nikdy příliš vážně, ovšem vývoj po převratu mne přinutil Masaryka docenit.

Mne osobně nejvíc překvapila neuvěřitelně nízká intelektuální úroveň značné části české veřejnosti. Znám řadu lidí i s vysokoškolským vzděláním, kteří v čistě osobních záležitostech jednají doslova jako tupá hovada. Bylo mi to dlouho nepochopitelné, protože při měření IQ na tom nejsou Češi nijak špatně.

Důvody tohoto vývoje jsem pochopil až nedávno. Vnějším důvodem je změna fungování mocenských struktur v republice. Za Rakouska, první republiky, i za komunismu, byla vždy "vrchnost" zřejmá a čitelná. Vyznávala určité hodnoty a chtěla, aby je vyznávali i řadoví občané. Pokud se tito tvářili, že je vyznávají, byla vrchnost spokojena a dotyčné občany měla dokonce ráda. No a v tom Češi uměli náramně dobře plout. Dnes je však situace zcela jiná. Vrchnost je nestálá a proměnlivá. Ředitele může náhle vystřídat nový ředitel a za podlézání bývalému může potrestat. Lokaj proto neví, co má dělat. Kromě toho, podlézá-li např. v soukromé firmě, žádný prospěch z toho nemá. Jeho nadřízený je totiž také lokaj, který se dle svého názoru konečně stal příslušníkem panstva a podřízenými lokaji okázale pohrdá. V takovéto situaci si typický český člověk vůbec neví rady. Začíná se uzavírat do sebe a přestává se stýkat nejen s bývalými přáteli, ale často i s příbuznými.

Další příčinou je jakýsi vnitřní důvod. Je to nesmírně přízemní sobectví, ke kterému byla zřejmě většina českého národa vychovávána v rodinách od dětství. Tito lidé se takzvaně starají pouze o sebe. Nezajímají je příběhy druhých, na druhé hledí jen nepřejícně. Jejich zlenivělé mozky nejsou tudíž vycvičeny k hodnocení složitějších situací a v dnešní situaci zcela selhávají.

Hlavní strategií se proto stává, za žádnou cenu na sebe neupozornit. V domě, kde bydlím (panelový věžák -- 79 bytů), se drtivá většina obyvatel bojí zavolat na bytovou správu, že neteče teplá voda. Lidé jsou doma zamčeni na šest západů a neodvažují se podívat z okna. Jejich intelektuální úroveň tak ale stále klesá a jejich neuvěřitelná zbabělost se proto nepřetržitě zhoršuje.

Otázkou je, jak tento trend mravního a intelektuálního úpadku obrátit. Někteří historikové uvádějí, že všechno, čeho český národ za posledních 250 let dosáhl (a nebylo toho málo, mimo jiné vstal z mrtvých), bylo vždy výsledkem práce malých skupin, téměř jednotlivců, kteří pak na sebe "nabalili" určitý počet spolupracovníků. Žádná taková skupina však nyní není na obzoru. Osobnost, jakou byl např. T.G.M., český národ nikdy do významné funkce nezvolí. Taková osobnost musí přijít sama a sama se do významného postu dosadit. To je však v dnešní demokracii téměř nemožné. Zatím tedy nezbývá než doufat, že s rozvíjejícím se podnikáním snad vyroste nějaký nový Tomáš Baťa (zakladatel), který Čechy přesvědčí, že dobrého postavení je možno dosáhnout jen tvůrčí, týmovou a disciplinovanou prací, podpořenou trvalým úsilím a zdravým sebevědomím. Snad do té doby Češi neskončí jako pomocní dělníci a lokajové ve vlastním státě.

                 
Obsah vydání       30. 3. 2005
30. 3. 2005 Kdo si hraje, nezlobí Jan  Sýkora
30. 3. 2005 Ano, Češi jsou stále hloupější Václav  Špíka
30. 3. 2005 Kofi Annan byl očištěn
30. 3. 2005 Loď bláznů Bohumil  Kartous
30. 3. 2005 1000 lidí se stalo obětí zemětřesení na Sumatře
30. 3. 2005 Rozhodný krok do neznáma Oskar  Krejčí
30. 3. 2005 "Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice" není východisko, ale cesta do slepé uličky Radim  Valenčík
30. 3. 2005 Michael  Marčák
29. 3. 2005 Sjezd ČSSD -- definitivně do ... prava? Irena  Ryšánková
30. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Prostor k obývání Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
30. 3. 2005 Terri Schiavová, vražda v přímém přenosu? Martin  Prokop
30. 3. 2005 Lékaři se nesnaží své pacienty zabít Petr  Wagner
30. 3. 2005 Petici za záchranu Literárek nepodepíšu Petr  Fiala
29. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Důchodci v Taipei Times Petr  Fiala
29. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 6. - 18. března 2005
30. 3. 2005 Chudák vrah Lýdie  Junková
30. 3. 2005 Co chce vlastně říct Max Park?
29. 3. 2005 Britské listy - intelektuální pevnost, obehnaná vysokou zdí
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Devastace mladých lidí je globální Jiří  Jírovec
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
29. 3. 2005 Stává se český národ pitomějším? Jindřich  Kalous
29. 3. 2005 Softwarové patenty -- mnoho povyku pro nic, nebo ostře nabitá zbraň, kterou Evropa dobrovolně obrací proti sobě? Jiří  Kofránek
29. 3. 2005 Oko za oko, zub za zub jako zákon milosrdenství Karel  Sýkora
29. 3. 2005 Stopem do Estonska Milan  Kulhánek
22. 11. 2003 Adresy redakce