30. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2005

"Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice" není východisko, ale cesta do slepé uličky

Bezprostředně po brněnském sjezdu ČSSD bylo uveřejněno Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD, která tímto dala o sobě vědět širší veřejnosti. Na první pohled se jedná o "levicově-líbivý" dokument, dle mého názoru se však jedná o text mimořádně nekvalifikovaný. Orientuje se na zneužití některých předsudků levicově smýšlejících občanů a směřuje vývoj levice do slepé uličky.

Vím, že kritizovat dovede každý. Proto se v následujících pár řádcích pokusím nejdříve (a bez ohledu na obsah výše zmíněného dokumentu) zformulovat východiska současné levicové politiky ze svého pohledu. Tak, aby se jednalo o vlastní alternativu, teprve potom se pustím do kritické analýzy "Programového prohlášení FSDL".

Levicová alternativa "programového prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD" tak, jak bych ji zformuloval já

Začnu následující citací:

"Sociální demokracie ale věří, že svobodný rozvoj člověka a jeho individuality se může naplnit jen za společenských podmínek, ve kterých se svobodný rozvoj jednotlivce stává předpokladem svobodného rozvoje ostatních."

Kontrolní otázky:

1. Kdo je autorem proloženého textu (včetně podtržené části)?

2. Kdo je autorem podtržené části proloženého textu?

Ad 1.: Proložený text předložil Stanislav Gross v lednu 2005 jako alternativní text 1. kapitoly Dlouhodobého (základního) programu ČSSD na programové konferenci.

Ad 2.: Původními autory podtržené části jsou K. Marx a B. Engels, jedná se o závěrečnou větu druhé (patrně i nejdůležitější) kapitoly Komunistického manifestu z r. 1848. Dokonce takto K. Marx a B. Engels definují komunistickou společnost.

Bez ohledu na osoby a obsazení či dobové kontexty se patrně jedná o základní cílovou orientaci jakékoli perspektivní levicové politiky. Tj. - chce-li být levice úspěšná, musí z této orientace vycházet, pokud z ní nebude vycházet, nebude úspěšná.

Pokud bychom se vrátili ke K. Marxovi, pak by stálo zato zdůraznit ještě jeden důležitý moment (který je aktuální dodnes): Jde o takový všestranný a svobodný rozvoj lidské individuality, který současně působí jako nejdynamičtější produktivní síla ekonomického a sociálního rozvoje.

Respektujeme-li toto tradiční východisko levicové politiky, pak lze stručně a přehledně formulovat levicový program takto:

1. Najděme a přesně pojmenujme, co dnes ještě brání tomu, aby každému byl umožněn svobodný rozvoj jeho schopností tak, aby uplatnění těchto schopností bylo současně zdrojem ekonomického růstu společnosti.

2. Ukažme, jak to, co výše uvedenému brání, krok za krokem odstraňovat.

3. Nebojme se pojmenovat i zájmový aspekt tohoto problému - vždyť tím, co vytváří bariéry takovému svobodnému rozvoji každého člověka, který by byl současně podmínkou rozvoje ostatních i zdrojem ekonomického růstu, jsou přece kromě jiného i lidé, kteří tak činí v důsledku svého postavení ve společnosti a jsou k tomu vedeni jak svými přirozenými sklony, tak i společenskými vazbami, v nichž se ocitli.

Co tedy brání tomu, aby "svobodný rozvoj člověka a jeho individuality se naplňoval za společenských podmínek, ve kterých se svobodný rozvoj jednotlivce stává předpokladem svobodného rozvoje ostatních"? Pokusme se alespoň o přibližný výčet (plnější výčet by se mohl stát předmětem programové diskuse, ze které by nepochybně vzešla řada podnětů a nových prvků pohledu na tuto otázku):

1. Fyzická či duševní nerovnost lidí, zejména pak fakt, že někteří jsou buď od přírody či v důsledku vnějších vlivů různě handicapováni. - Pro tyto lidi musejí existovat různé podpůrné programy, které by bariéry svobodného rozvoje jejich osobnosti umožnily alespoň částečně překonávat.

2. Omezenost zdrojů, které pro svobodný rozvoj osobnosti každého člověka vytvářejí podmínky. - Odsud potřeba efektivně alokovat tyto zdroje, přitom tak, aby bylo plně využito investičních efektů, tj. toho, že svobodný rozvoj lidské individuality působí současně jako nejvýznamnější faktor tvorby zdrojů a tudíž umožňuje jejich omezenost překonávat.

3. Nedostatečně rozvinutý tržní mechanismus, který by ve vztahu k výše uvedenému alokační problém řešil. - Z toho pak vyplývají dva vzájemně spojené úkoly: a) Podporovat rozvoj tržního mechanismu tak, aby výše uvedenou alokační roli plnil stále více (to je možné, bohužel autoři různých "levicových programů" v důsledku své nekvalifikovanosti vůbec netuší, jak na to); b) Doplňovat působení tržního mechanismu sociálně orientovanou přerozdělovací politikou (viz dále).

4. Snaha těch, co disponují majetkovou výhodou, o přeměnu této majetkové východy ve výsadu, tj. v privilegované postavení - a to jak z hlediska možnosti rozvoje schopností, tak i možnosti jejich uplatnění. - Vůči tomu musí stát politika zdokonalování tržního mechanismu a jeho rozvinutí do podoby, kdy možnosti přeměny majetkové výhody ve výsadu budou stále více omezovány. Tj. kdy nabývání a uplatnění schopností kohokoli nebude omezováno nedostatkem zdrojů, protože bude dostatečně dobře fungovat jejich alokace. (K tomu mj. stačí, aby poskytovatelé vrcholových vzdělávacích služeb - univerzity apod. - byly zainteresovány na co nejlepším uplatnění těch, kterým je poskytují - tj. absolventů, a to i v rámci programů celoživotního studia.) Současně je třeba využívat i sociálně orientované přerozdělování tam, kde by přístup k nabývání, uchování a možností uplatnění schopností (v oblasti vzdělání, zdravotní péče, bydlení) byl omezován v důsledku nedostatečné rozvinutosti mechanismů tržní alokace.

5. Zneužití přerozdělovací moci k segregaci společnosti na majitele pozic, jejich služebníky, menšinu korumpovanou tolerováním parazitního jednání a diskriminovanou většinu. - Vůči tomu je nutné postupovat velmi uvážlivým přístupem k používání nástrojů státní (veřejné) redistribuce prostředků a současně zdokonalovat tržní mechanismus tak, aby se oblast použití redistribuce zbytečně (a pod vlivem zájmů souvisejících se zneužitím přerozdělování) nerozšiřovala. Tak, jako v případě léků musí být jejich uživatel upozorněn na všechny možné kontraindikace, tak i při používání veřejné redistribuce zdrojů na léčení některých neduhů společnosti musí být veřejně známo, jaké může mít a případně jaké má důsledky.

Pokud budeme postupovat podle výše uvedených pěti bodů, konkretizovat jejich obsah, usilovat o vyjasnění sporných otázek, pak dáme dohromady skutečný levicový program, který nebude zneužitelný jednou skupinou k tomu, aby vytlačila druhou skupinu a sama posléze "upadla do starých chyb", tj. dopustila se stejného zneužívání vydobyté přerozdělovací moci.

Levicový potenciál společnosti je v současné době blokován a diskreditován zejména averzí k trhu. Velké množství poctivých lidí, kteří se hlásí k levici, ale nemají dostatek času k tomu, aby k problémům současného vývoje přistupovali s využitím teoretického poznání, bylo zneužito těmi, co usilují o podíl na přerozdělovací moci. Bez ohledu jak "upřímně", "dobře", "poctivě" atd. to tito "levicoví" politici myslí, jakmile nabízejí lék bez uvedení jeho kontraindikací, stávají se těmi, co blokují hledání cesty z nepochybně složité situace.

Platí to bohužel i pro autory "programového prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD". To se pokusím ukázat v následujících poznámkách vložených přímo do textu onoho materiálu. Uvádím přitom plné znění textu platformy (včetně gramatických chyb):

Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD s poznámkami

U vědomí stávající kritické situace v ČSSD a vedeni snahou navrátit své straně důstojnost, čest a tím i důvěru občanů České republiky, rozhodli se níže podepsaní členové ČSSD založit frakci sociálně-demokratické levice. Jejím hlavním cílem je návrat k původnímu levicovému směru české sociální demokracie, jímž si předchozí vláda ČSSD získala uznání občanů a jejich důvěru pro další práci. Frakce sociálně demokratické levice (dále jen FSDL) je uskupením uvnitř a v rámci ČSSD. Vznikla proto, aby neustále připomínala, vysvětlovala a obhajovala, ale hlavně prosazovala tradiční základní sociálně demokratické hodnoty a principy, jakými jsou solidarita, sociální spravedlnost, soudržnost, svoboda, samospráva, demokratická účast širokých vrstev obyvatelstva na rozhodování o správě věcí veřejných.

Priority "tradičních základních sociálně demokratických hodnot" jsou jiné, než je "Programové prohlášení FSDL" vymezuje. To je právě ten "svobodný rozvoj každého individua jako podmínka rozvoje všech".

V české veřejnosti se šíří zklamání, beznaděj a skeptické omítání politiky. U nás ale i v jiných částech Evropy jsou ohroženy sociální jistoty a občanská práva vydobytá našimi předky během sociálních a politických bojů. Problém nelze zlehčovat ani před ním strkat hlavu do písku.

Nestrkejme hlavu do písku, analyzujme a pojmenujme příčiny výše uvedených problémů. Vždyť to je první logický krok, který je třeba udělat. Jinak totiž hrozí, že místo řešení nabídnu "recept", který zase povede jen k rozšíření "zklamání, beznaděje a skeptickému o(d)mítání politiky".

Žijeme v rychle se měnícím světě, ve světě, který se stále více globalizuje, vyvíjí stále dokonalejší technologie, jsme svědky velké technické a informační revoluce. Nových možností a příležitostí však zatím mohly využít především bohaté státy, nadnárodní společnosti a někteří jednotlivci, aby ještě více zbohatli., Chudí tohoto světa naopak stále více chudnou. Nebezpečně se prohlubuje propast mezi bohatým Severem a chudým Jihem, kde miliony lidí umírají každý rok hlady. Roste nebezpečí ozbrojených konfliktů, válek (i tzv. preventivních) i mezinárodního terorismu.

Není však třeba hledat tyto jevy daleko v světě. K polarizaci bídy a bohatství dochází také uvnitř české společnosti, kde se zmenšuje střední stav a přibývají chudí. Aktuální je i nebezpečí, že se tato polarizace promítne také do vzdělávání, péče o zdraví člověka a ohrozí zajištění důstojného stáří, ale především základní péči o novou generaci.

Ano. Bohatí bohatnou, chudí chudnou... Ale co je toho příčinou? Proč ji autoři nepojmenují? Proč neukážou, jaké mechanismy k tomu vedou? Ono totiž zdaleka není tak jednoduché, dát na tuto otázku správnou odpověď. Ale bez přesné odpovědi nelze dát ani program řešení problémů.

Jsme si vědomi, že chce-li stát zachovat elementární úroveň kvalitního života občanů, musí regulovat globalizaci, stejně jako musí viditelně a srozumitelně usměrňovat "neviditelnou" ruku trhu. Víme, že trh nezajistí snížení vysoké míry nezaměstnanosti, nepostará se o udržitelný rozvoj, nezajímá ho ani kvalita života, ani sociální spravedlnost. Je také nepochybné, že vojenská, politická a ekonomická síla nejmocnějších států nesmí vést k unilaterálnímu světu. Je nebezpečný tím, že zpochybňuje mezinárodní právo a dává zelenou "zákonům džungle". Zbohatlým neoliberálům umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností.

Ten, kdo napsal tuto pasáž (která rozšiřuje původní Dlouhodobý program ČSSD) by si ji měl znovu přečíst a vzpamatovat se. Než se pustím k rozboru jednotlivých bodů, jen malá poznámka na úvod. K problematice trhu a tzv. "tržních selhání" existuje velmi rozsáhlá literatura, která pojednává o roli veřejné ekonomiky. K rozpracování těchto otázek přispěli i výrazně levicoví autoři, u nás, např. Yvonne Strecková [náměstkyně ministra vnitra Grulicha -- pozn. red.]. Ví se poměrně přesně, jaké problémy je schopen trh řešit a jaké problémy ne, resp. jaké může vyvolat; teoreticky je pak průběžně rozpracovávána problematika vhodného spojení působení trhu a státní regulace v rámci tržního mechanismu. Toto vše ovšem autoři ignorují a ze své ekonomické nevzdělanosti dělají program, který ovšem zůstává na úrovní mýtického vyjádření reality. A tento mýtus (který by se hodil do období před Kristem) pak neomaleně sugerují. Obávám se, že kdo postupuje s takovou nadutostí a arogancí vůči racionálnímu poznání, má výrazné sklony k podceňování nejen vědy, ale i lidí, následně pak i k elitářství a sektářství. On totiž vztah k poznané pravdě je svým způsobem i zrcadlem charakteru.

Pokusím se nyní vyjádřit bod po bodu k uvedené pasáži (i když to v důsledku zmatenosti této pasáže není jednoduché):

1. Cílem levice by nemělo být "zachování elementární úrovně kvalitního života občanů"To je matení a rozpor v pojmech - elementární úroveň, nebo kvalitní život? Proč tato divná "dialektika" místa jasného a srozumitelného - a také skutečně tradičního - obodný rozvoj každého individua jako podmínka rozvoje všech">

2. Chtělo by to objasnit, co autoři chápou pod pojmem "regulovat globalizaci".

3. O "viditelné a srozumitelné usměrňování "neviditelné" ruky trhu" skutečně jde. Ale to je jednou ze součástí aktivního působení na vývoj (kultivaci, zdokonalování...) tržního mechanismu, který je (vždy byl a bude) kombinací působení trhu a státu.

4. Formulace "trh nezajistí snížení vysoké míry nezaměstnanosti, nepostará se o udržitelný rozvoj, nezajímá ho ani kvalita života, ani sociální spravedlnost" svědčí o tom, že autoři mají stejný pohled na svět jako dávný perský vladař, který nechal bičovat moře za to, že mu bouře zničila několik lodí. Normální člověk ani nic takového po trhu nechce a hlavně nepředpokládá, že by trh byl nadán myšlením a vůlí. Trh opravdu nemůže "zajímat kvalita života"... Místo nesmyslů měli autoři uvést, kde a jak trh využívat v rámci tržního mechanismu, kde a proč to nejde, zda lze či nelze v daném směru tržní mechanismus zdokonalit či ne. Zde prostě dělají program ze své negramotnosti.

5. Další věta, cituji v plném rozsahu - "Je také nepochybné, že vojenská, politická a ekonomická síla nejmocnějších států nesmí vést k unilaterálnímu světu." - v daném kontextu nedává vůbec smysl.

6. Ale podívejme se, co je z ní odvozeno: "Je nebezpečný tím, že zpochybňuje mezinárodní právo a dává zelenou "zákonům džungle"." Proč najednou tento skok? Aby byla vyvolána protitržní emoce. Zde lze jen apelovat na rozum čtenáře. Čtenáři, prosím, zamysli se a řekni - může trh "zpochybňovat mezinárodní právo"?

7. Pro úplnost ještě poslední věta pasáže: "Zbohatlým neoliberálům umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností." Dokázal by některý z autorů jmenovat alespoň tři "zbohatlé neoliberály"? Ale hlavně - trh výše uvedené umožňuje asi tak jako kyslík či řada dalších věcí. Konkrétně - výše citovaná věta je totéž, jako bychom řekli: "Zbohatlým neoliberálům KYSLÍK umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností."

Ano. To je pravda. Ale příčinou není trh ani kyslík. Trh funguje, jak funguje. Ale zneužívání globalizace k obohacení je úplně něco jiného. Bylo by fajn, pokud by autoři popsali mechanismy zneužívání globalizace k vlastnímu obohacení. Pak by zjistili, že s trhem tyto mechanismy zneužívání globalizace mají pramálo společného, resp. že působí spíše proti trhu. Mj. ekonomická teorie poměrně přesně popisuje mechanismy globálního zneužívání globalizace k vlastnímu obohacení - je to tzv. dobývání renty, investování do pozice, vytváření pozičních monopolů apod. Tyto standardní formy zneužívání globalizace k vlastnímu obohacení se vyznačují právě tím, že působí proti trhu a potlačují trh.

Na konec (k této pasáži): Jediný smysl následujících pasáží je: "Trh může za všechno zlo." Protože takovou hloupost si autoři nedovolí říci přímo, personifikují trh, dělají z něj božskou či spíše ďábelskou bytost a propletencem vět bez obsahu sugerují čtenáři averzi vůči trhu. To ovšem s tradičním levicovým programem, který se musí vyznačovat úctou k racionalitě, nemá a nemůže mít nic společného. Navíc to zbavuje levici šance přijít s programem řešení problémů. Většinu problémů lze totiž řešit jen s využitím trhu v rámci kultivace a zdokonalování tržního mechanismu.

Většina evropských sociálně demokratických stran proto hledá odpovědi v obraně sociálního státu a sociálně tržního hospodářství, ale i ve společné zahraniční a bezpečnostní politice. Levicové sociálně demokratické strany chápou, že globalizaci kapitálu je třeba vyrovnávat globalizací sociální spravedlnosti, jejíž nedílnou součástí musí být i spravedlivá odměna za práci. K těmto hodnotám se členové FSDL hlásili od začátku a ve světle událostí posledních dvou let jsou rozhodnutí je nyní prosazovat podstatně důrazněji.

Aby to nepůsobilo jen jako prázdný slovní obrat, bylo by nutné přesně uvést, co je to "globalizace sociální spravedlnosti" a jak si autoři představují "spravedlivou odměnu za práci" (např. kdo ji bude určovat apod.).

Jak se k těmto problémům celá ČSSD postaví, je nesmírně důležité nejen pro mezinárodní postavení České republiky, především pro budoucí životní úroveň a důstojný život našich občanů.

FSDL se proto důrazně staví proti jakémukoliv narušování sociální soudržnosti a principů solidarity.

Nejvíce narušuje sociální soudržnost a principy solidarity zneužívání přerozdělovací moci, rvačka o tuto přerozdělovací moc. Jak tomu čelit by mělo být jedním z nejdůležitějších programových bodů. Pokud "programově chybí", tak se lze obávat, že se jedná jen o další pokus, jak se do rvačky o zneužitelnou přerozdělovací moc pustit s tím, že se rádoby levicovou kritikou autoři stavějí do pozice jakési neposkvrněné elity.

Ve spolupráci s levicovými evropskými sociálními demokraty bude hájit evropský model sociálního státu, jehož obrana je zárukou fungování i českého sociálního státu. FSDL se nebrání modernizaci sociálního státu. Zásadně ale odmítá stav, kdy v důsledku zneužití tohoto pojmu, dochází tak zvanou modernizací k postupné demontáži sociálního státu.

Co je demontáž a co modernizace? Jaké má jedno i druhé kritéria?

FSDL proto staví před sebou následující základní priority:

  • uspořádání vnitrostranické situace
  • reforma zdravotnictví
  • řešení problematiky nezaměstnanosti
  • účinnější zásah proti klientelismu a korupci
  • systémové kroky v otázce bydlení
  • podpora vzdělání společnosti
  • důchodová reforma, podpora důstojného stáří
  • podpora malých a středních podnikatelů
  • ochrana životního prostředí

Zmatené formulování priorit a jejich pořadí svědčí o tom, že autoři mají pramalou představu o tom, jak je naplnit.

FSDL je přesvědčena, že potřebné změny může zajistit jen levicová sociálně demokratická politická strana, která je silná sovu vnitřní demokratičností. FSDL proto bude prosazovat důslednou demokratizaci ČSSD, kterou chce zvýšit mj. i zavedením institutu primárních voleb. Považuje za nezbytné, aby strana důsledně respektovala vnitřní pluralitní názory. Umlčování jiných názorů spojené s katastrofální personální politikou patří již několik let k nejvážnějším problémům dnešní ČSSD. Jakékoliv vzniklé rozpory je třeba řešit demokratickou vnitrostranickou diskusí. V zájmu demokratického rozhodování o nejdůležitějších programových či personálních otázkách bud FSDL doporučovat vnitrostranické referendum. Jakékoliv projevy arogance moci, jakoukoliv manipulaci dohodami typu obchodních výměn mezi stranickými funkcionáři, je třeba odmítnout, a to jak na místní, tak i okresní, krajské i celostátní úrovni. Je třeba distancovat se od funkcionářů, kteří neprosazují program strany, ale jen své materiální výhody. Je třeba vymýtit rostoucí praxi rozesílání pokynů jak a pro koho hlasovat a to prostřednictvím SMS na stranických shromážděních. Popřením principu tajného samostatného hlasování jsou občasné kontroly, zda dotyční pokyny opravdu splnili.

V oblasti zdravotnictví trvá FSDL na zachování vysoké kvality bezplatné a všeobecně dostupné zdravotní péče v neztenčeném obsahu, tím spíš, že veřejné výdaje to umožňují. (To ovšem nevylučuje spoluúčast bohatších spoluobčanů, pokud si takto přejí zakoupit nadstandardní podmínky. Kvalita zdravotní péče musí zůstat stejně vysoká pro všechny.) Zdraví nás všech nesmí být předmětem obohacování některých a politických spekulací jiných.

Jak chtějí autoři zvýšit motivaci poskytovatelů zdravotní péče na kvalitě této zdravotní péče? Jak chtějí autoři zvýšit motivaci poskytovatelů zdravotní péče na hospodárnosti a efektivní alokací prostředků v oblasti zdravotní péče?

FSDL důrazně podporuje všechny kroky, které povedou k účinnějšímu boji proti klientelismu, korupci i proti kriminalitě a vysoké nezaměstnanosti.

FSDL vnímá důstojné bydlení jako důležité lidské právo, jehož dostupnost nemůže být závislá pouze na ekonomické úspěšnosti a výkonnosti občana. Podle FSDL je stát povinen postarat se o dostupnost přiměřeného bydlení pro ty občany, kteří si je nemohou zajistit z vlastních prostředků. Stát je rovněž povinen zajistit, aby výše nákladů na bydlení nevylučovala dostupnost jiných a pro lidský život nezbytných služeb.

V oblasti vzdělávání považuje za nejdůležitější výrazně zlepšit finanční ohodnocení pedagogů, udržet bezplatnost veřejného školství as pokračovat v naplňování Národního plánu rozvoje vzdělávání (tak zvané "Bílé knihy").

Jak chtějí autoři zvýšit motivaci poskytovatelů vzdělávacích služeb na kvalitě těchto vzdělávacích služeb? (Mj. to je klíčová otázka, protože kvalita - zejména vrcholových - vzdělávacích služeb je klíčem k omezení nezaměstnanosti a k prodloužení horizontu (i zenitu) dobrovolného zainteresovaného uplatnění člověka na profesních trzích.

FSDL soustředí svou pozornost a podporu malých a středních podnikatelů, kteří jsou pevnou finanční základnou fungujícího státu. Nevidí však východisko v rovné dani či obdobných nástrojích pro bohatou vrstvu, ale např. v odvodových úlevách při vytváření dalších pracovních míst, což umožní jak rozvoj podniků, tak i snížení míry nezaměstnanosti. Důsledná ochrana životního prostředí je součástí moderní levicové politiky. Díky ní se zvyšuje kvalita života obyvatel včetně zlepšování zdravotního stavu i podpory zaměstnanosti.

FSDL se staví proti takové privatizaci veřejných služeb, která vede je zvýšení cen, k omezování jejich dostupnosti a tedy ke snižování kvality života občanů. Z ekonomického růstu musí mít prospěch všechny vrstvy obyvatelstva.

Levicová strana, která toleruje či dokonce realizuje pravicovou politiku nutně ztrácí důvěryhodnost. Je třeba odmítnout restauraci starých pořádků., Je rovněž třeba odmítnout liberální reformy na úkor chudších vrstev a v zájmu bohatých jakými jsou například současné slovenské reformy. Posunem do středu či napravo od středu nejen vyklidíme levicové pole komunistů, ale především zklameme vlastní voliče a bude nám hrozit izolace.

FSDL bude prosazovat transparentní kontrolu účelnosti veřejných zakázek i efektivnější a spravedlivější rozdělování veřejných výdajů, jejichž cílem je podpora vyšší kvality života řadových občanů. Jedou z cest k růstu veřejného bohatství vidí FSDL v motivaci občanů k vyšší produktivitě práce, v podpoře kvalitního vzdělání,v podpoře aktivní politiky zaměstnanosti, v podpoře vědy a aplikovaného výzkumu, v podpoře kvalifikované výroby a vývozu české produkce. Cestou k lepší budoucnosti pro veřejnost rozhodně není růst nepřímých daní, snižování výdělků a přidělování předražených zakázek, které zvyšují korupční zisky některých jedinců a státní dluh každého z nás.

Jaké cesty k např. k účinné podpoře kvalitního vzdělání autoři navrhují?

FSDL si je vědoma skutečnosti, že politici ztrácejí respekt veřejnosti, neboť mnozí z nich nesledují veřejný zájem s už vůbec je nezajímají individuální osudy občanů. Sledují snad jen ukazatele ekonomického růstu a růstu kapitálové úrovně jejich vlastních statků. Nespokojení se stávající situací, přestávají dnes lidé chodit k volbám. Paradoxně se tím ovšem politici stávají ještě méně závislými na veřejnosti.

FSDL bude spolupracovat a vyměňovat si zkušenosti s podobnými frakcemi působícími v sesterských politických stranách, zvláště v členských státech EU.

Členem FSDL se může stát kterýkoliv člen ČSSD, který souhlasí s hlavními principy tohoto prohlášení.

Prohlášení FSDL vychází z volebního programu ČSSD, ze Základního (dlouhodobého) programu ČSSD, z Politické deklarace Evropské a sociálně demokratické strany (PES) z prosince roku 2004 a především z prohlášení a otevřených dopisů Platformy pro renesanci ČSSD. Platformu pro renesanci ČSSD vnímá FSDL jako partnera, s nímž chce úzce spolupracovat.

Co si autoři představují pod "úzkou spoluprací"? Dokázali by alespoň zformulovat základní pravidla vzájemných korektních vztahů, např. při výměně názorů na sporné otázky, v oblasti vzájemné informovanosti apod.?

Místo závěru

Prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD plodí spoustu pochybností. Možná, že to autoři "myslí upřímně". Nepodléhají však jen pocitu výlučnosti, že stačí vyměnit ty, co to vedou dnes, za ty nové, co to "myslí upřímně"? Ono totiž ignorovat nežádoucí účinky přerozdělování a ze všech možných zel obviňovat trh znamená mj. i odmítat objektivně fungující (tržní) kontrolní mechanismy, které prověřují kompetentnost, efektivnost apod. A bez nich to nejde. A to ani v oblastech, které se bezprostředně týkají služeb poskytovaných člověku za účelem rozvoje, uchování a uplatnění jeho schopností.

Ostatně, brzy se ukáže - např. tím, zda autoři budou schopni a ochotni korektní diskuse k velmi sporným bodům svého programu, jak to skutečně myslí a zda nejde jen o další výron sektářství vycházejícího z pocitu nesebekritické výlučnosti.

Autor vyučuje na Vysoké škole finanční a správní

                 
Obsah vydání       30. 3. 2005
30. 3. 2005 Kdo si hraje, nezlobí Jan  Sýkora
30. 3. 2005 Ano, Češi jsou stále hloupější Václav  Špíka
30. 3. 2005 Kofi Annan byl očištěn
30. 3. 2005 Loď bláznů Bohumil  Kartous
30. 3. 2005 1000 lidí se stalo obětí zemětřesení na Sumatře
30. 3. 2005 Rozhodný krok do neznáma Oskar  Krejčí
30. 3. 2005 "Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice" není východisko, ale cesta do slepé uličky Radim  Valenčík
30. 3. 2005 Michael  Marčák
29. 3. 2005 Sjezd ČSSD -- definitivně do ... prava? Irena  Ryšánková
30. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Prostor k obývání Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
30. 3. 2005 Terri Schiavová, vražda v přímém přenosu? Martin  Prokop
30. 3. 2005 Lékaři se nesnaží své pacienty zabít Petr  Wagner
30. 3. 2005 Petici za záchranu Literárek nepodepíšu Petr  Fiala
29. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Důchodci v Taipei Times Petr  Fiala
29. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 6. - 18. března 2005
30. 3. 2005 Chudák vrah Lýdie  Junková
30. 3. 2005 Co chce vlastně říct Max Park?
29. 3. 2005 Britské listy - intelektuální pevnost, obehnaná vysokou zdí
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Devastace mladých lidí je globální Jiří  Jírovec
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
29. 3. 2005 Stává se český národ pitomějším? Jindřich  Kalous
29. 3. 2005 Softwarové patenty -- mnoho povyku pro nic, nebo ostře nabitá zbraň, kterou Evropa dobrovolně obrací proti sobě? Jiří  Kofránek
29. 3. 2005 Oko za oko, zub za zub jako zákon milosrdenství Karel  Sýkora
29. 3. 2005 Stopem do Estonska Milan  Kulhánek
22. 11. 2003 Adresy redakce