Nezasvěcený čtenář byl ale měl vědět aspoň to nejdůležitější:

1. Idea konference postavené na panelových diskusích s protagonisty událostí roku 1989 vznikla v Ústavu pro soudobé dějiny zcela nezávisle na pánech Brožovi a Mejstříkovi. Ti původně navrhovali uspořádat konferenci na téma "studentské revoluce 1989". Není proto pravdivé, když ji pan Brož vydává za svůj originální nápad. Netušili jsme, že ten, kdo byl pověřen organizačním zajištěním akce, projeví tak neadekvátní ambice.

2. Konferenci se nepodařilo uskutečnit z důvodů a) programových a b) organizačních.

Ad a) Na počátku jsme se dohodli, že panelové diskuse budou mít smysl, jen pokud se podaří zajistit přiměřenou účast někdejších funkcionářů KSČ, a že až po vyhodnocení jejich ochoty naše pozvání akceptovat můžeme definitivně rozhodnout, zda konferenci uskutečnit.

Z oslovených významných funkcionářů KSČ nereagoval pozitivně (s výjimkou Miroslava Štěpána) nikdo. Tvrdí-li se nyní, že účast přislíbili Adamec, Štrougal a Jakeš, není to pravda. Zcela v souladu s původní dohodou jsme proto oznámili, že konferenci v zamýšleném formátu uskutečnit nelze.

Ad b) Senátor Mejstřík přislíbil zajistit záštitu předsedy Senátu Petra Pitharta a Rytířský sál jako místo konání konference. Po polovině října se k našemu překvapení ukázalo, že ani jedno není jisté a že dokonce i Mejstříkův vlastní senátní klub konferenci odmítá (o nutnosti souhlasu jednotlivých senátních klubů přitom před tím nikdy nebyla řeč). Senátor Mejstřík opakovaně sdělil, že o konferenci konanou popřípadě jindy a v jiném termínu nemá zájem.

3. Je nutno připojit, že pan Brož se v průběhu příprav konference i poté, co se ukázala neuskutečnitelnou, nechoval vždy seriozně. Doplňoval na dohodnutý seznam pozvaných jednostranně další jména (např. agenta provokatéra Zifčáka, který je možná mediálně zajímavý, ale protože byl zcela okrajovou figurkou, nemohla mít jeho účast pro zamýšlený cíl konference žádný smysl). Rozeslal oznámení médiím v situaci, kdy vůbec nebylo zřejmé, zda se program konference podaří dát dohromady. Zajišťoval mediální partnery, aniž by to se spoluorganizátory vůbec konzultoval (že by přítomnost televizních kamer mohla zásadním způsobem ovlivnit podobu výpovědí někdejších aktérů, nechápe opravdu asi jen on). Rozeslal pozvánky opatřené jménem ředitele Ústavu pro soudobé dějiny, aniž by považoval za nutné text pozvánky konzultovat nebo aspoň takový úmysl telefonicky oznámit.

Ukázalo se bohužel, že některým lidem šlo především o mediální zviditelnění -- v pravý čas a na pravém místě. Jejich reakce na organizační neúspěch konference to jen potvrdila.

Jiří Suk, Oldřich Tůma, Miroslav Vaněk