19. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 11. 2004

Jak jsem se vyrovnal...

V posledních dnech jsem slyšel tolikrát pokyn, že se máme vyrovnat s minulostí, se kterou jsme se dosud nevyrovnali, že jsem nemohl odolat. Rozhodl jsem se uposlechnout pokynů moudrých, kteří k tomu vyzývali jako o život.

Měl jsem sice dílčí problémy s tím, že generální směrnice těchto věrozvěstů neobsahovala dílčí pokyny o tom kdo, kdy a s jakou minulostí se má vyrovnat. Nejvíce mi chyběla sama definice vyrovnání. Nalezl jsem jich několik, protože slovo vyrovnání má v češtině mnoho významů, ale žádný z těchto významů mi neumožňoval dát ho do konstruktivního spojení s minulostí. Byl jsem zhnusen vlastní nedostatečností, protože jsem kolem sebe viděl a slyšel tolik dokonalejších a vynalézavějších, kteří ten správný význam našli a dokonce se s ní i vyrovnali. Vesměs to byli lidé, kteří byli zasloužilými odpůrci režimu před rokem 1989 a to naprosto lhostejno na jaké či v jaké straně, KSČ nevyjímaje, nebo lidé, kteří tady nebyli vůbec.

Ze zoufalství jsem se vrátil do temných let šedesátých, kdy 20 let po válce sháněli u nás na dvorku podporu pro své zařazení pod tzv. dvěstěpětapadesátku, tedy pod paragraf, podle kterého byli odměňováni hrdinové odboje. Nemohu si nevzpomenout na ty, kteří dovodili své hrdinství z faktu, že jim v opilosti ujel za Protektorátu vlak. Oni totiž nejen že bojkotovali veřejný dopravní prostředek, tak jak to učinili Pražané u příležitosti prvního výročí Mnichova nebo černoši v letech padesátých v Alabamě, ale navíc nezaplacením jízdného ekonomicky sabotovali Reichsbahn a posléze trpěli nadávkami manželky nebo rýmou, když nastydli při přenocování ve škarpě. S odstupem 20 let se však cítili hrdiny a velice se divili, že jim "to" děda nechce podepsat. Děda nadával a říkal mi, abych si pamatoval, "...že zrovna kvůli takovejmhle by nikdy nevlez k protifašistickejm a dvěstěpětapadesátku, ať si strčej..."

Já jsem si to pamatoval, ale pochopil jsem to až mnohem, mnohem později. Nicméně pod dojmem těchto vzpomínek jsem si uvědomil, že pod slovem vyrovnání se s minulostí se možná myslí hluboké si uvědomění nebo prefabrikování minulých skutečných i fiktivních morálních zápočtů, na základě kterých většina lidí chce něco zcela dnešního získat, další velká skupina má vyrovnanou bilanci a jenom malá hrstka si uvědomuje, že možná něco dluží.

Já osobně jsem přesvědčen, že je dáno, aby všichni lidé vstupovali do života jako dlužníci minulosti. Je to přirozený řád života, který vkládá štafetu do rukou nových generací a zabezpečuje tak pohyb evoluce časem. Generace přicházejí jako dlužníci, aby na konci svého času se věřiteli generací příštích. Není zápočtu nazpět časem. Není cesty zpátky. Možná, to někdo zkouší, ale skoro vždy to končí katastrofou spočívající v tom, že si strůjce časové smyčky většinou vpadne sám sobě do zad.

Málo si uvědomujeme, že život není nic, co můžeme vlastnit nebo něco, co je spojeno výhradně s naší existencí. Základní lidské právo na život není možné chápat tak, že můžeme obětovat vše a všechny pro zachování našeho života, ale tak, že naší první povinností je chránit životy a existenci těch druhých. Každý z nás je pouze malým nositelem malé části evoluce a jsme zároveň jenom časově omezeným viditelným či hmatatelným projevem života.

Představa, že se takovýto element má nějak dostat do vyrovnaného stavu s s výslednicí působení všech minulých projevů života a jeho evoluce je absurdní sama o sobě. Myslím si, že jediný možný vztah k minulosti musí být dán pocitem kontinuity a úcty k dílu, které nám bylo předáno. Nemám pocit, že dnes v Čechách musíme pracovat s dílem Jakeše, Husáka nebo KSČ. Máme k dispozici obrovské dědictví předků a je jenom na nás, zda budoucí generaci předáme toto dílo obohacené nejen o jedovaté sliny,ale také o nějaký reálný příspěvek k lepšímu. Za naše nářky, že jsme nic neudělali, protože jsme museli nadávat na "totáč" nám budoucí generace asi moc úcty nevzdá.

Dnešní svět je úplně jiný než ten, který jsme opustili v listopadu 1989. Je opravdovou katastrofou pro celou naší společnost, že se v ní stále dopřává tolik sluchu těm, kteří rekriminují to, co se stalo před patnácti, třiceti pěti, padesáti a více lety a ještě tvrdí, že dokud se nedozvíme pravdu, tak budeme žít dnes ve lži. A že dokud se nevyrovnáme s minulostí, tak vlastně tady dnes žijeme jaksi provizorně.

Je to skutečně do nebe volající hloupost. Už i moderní matematika, která se jen velmi pomalu vysvléká ze svěrací kazajky osvícenské pýchy počínající Isaacem Newtonem a končící Davidem Hilbertem, je dnes připravena dokumentovat, že pravděpodobnost výběru možných budoucích stavů v daném bodě nestability přímo závisí na kvalitě a formě trajektorie, po níž systém do bodu nestability dospěl. Zároveň jednoznačné postuluje nutnost existence komplexity takového systému, kterou definuje jako nelinearitu doprovázenou nevratností v čase.

Je příznačné, že jako první kopl hrdým matematikům přesvědčeným o universalitě matematiky a existenci totální dokazatelnosti všeho z jednoduchých axiomů, které jsou jasně v souladu s realitou, brněnský rodák Kurt Gödel již v roce 1931. Ve své geniální práci o nerozhodnutelnosti nade vší pochybnost ukázal, že v každém složitějším logickém systému existují pravdivé výroky, ke kterým nelze dojít od základních axiomů a naopak.

Výběr z možných budoucích vývojů společnosti je tedy jednoznačně dán cestou, kterou společnost do dnešního dne dospěla, a nikoliv nějakými scénáři z trezorů tajných služeb nebo dokonce existencí mrtvého studenta Šmída, jak se nám v minulých dnech snažili nakukat smutní rekové 17.listopadu...

Kdo si myslí, že manipulováním s minulostí může ovlivnit přítomnost a budoucnost, ten se hluboce mýlí a vytváří tak jenom sobě i druhým nebezpečný svět manipulativního klamu, který ovšem leží mimo realitu života. Možná, že se ukájí filmem Zítra vstanu a opařím se čajem nebo poněkud sofistikovanějším MATRIXem.

Odpověď na tyto manipulace daly i nedávné volby, které byly mimochodem naprosto jasným hlasem pro reálnou změnu daleko více než hlasem pro ODS nebo proti ČSSD, jak se nám snaží politické strany a na nich zcela jistě nezávislí politologové namluvit. Kdo ji dokáže nabídnout, ten bude vítězem voleb parlamentních v roce 2006. 17 let po 17. listopadu 89 tak bude stát česká společnost opět na rozcestí...

A tak jsem se vyrovnal s minulostí tím, že jsem s díky vzpomněl na odkaz předků a jdu něco dělat, aby i moji potenciální vnuci a pravnuci měli na co vzpomínat. Ne na mě, ale na něco, co jsem jejich generacím zanechal a co nebylo jen pro zlost...

                 
Obsah vydání       19. 11. 2004
21. 11. 2004 Levice je mrtva
22. 11. 2004 Volby na Ukrajině zřejmě vyhrál prozápadní, opoziční kandidát
21. 11. 2004 Volby v Iráku se budou konat 30. ledna 2005
20. 11. 2004 Násilí se rozšířilo po celém Iráku
19. 11. 2004 Červený kříž ostře odsoudil "naprosté pohrdání lidskostí" v Iráku
19. 11. 2004 Viděl jsem, jak Američané zastřelili pětičlennou rodinu
20. 11. 2004 Španělsko znovu zatklo slavného reportéra televize Al Jazeera
21. 11. 2004 Jdi dál a už nehřeš Hana  Pfannová
20. 11. 2004 Skrytá reklama v televizi Nova?
19. 11. 2004 Chirac požaduje spravedlivější světový pořádek
19. 11. 2004 I Česká republika byla zapletena do vývozu zbraní do Súdánu
19. 11. 2004 USA: Televizní propagandou k šíření ultrapravicového vlivu
18. 11. 2004 Mediální kýč podruhé ukradené revoluce Štěpán  Kotrba
19. 11. 2004 Ohlédnutí o rok a čtvrt zpět: BBC plnila svou veřejnoprávní roli výborně Jan  Čulík
19. 11. 2004 Pěst na oko
19. 11. 2004 Rozpaky nad rozostřenou spravedlností Petr  Blažek
19. 11. 2004 Přehlídka amatérů Václav  Dušek
19. 11. 2004 Bill Gates dostává 4 miliony spamů denně
19. 11. 2004 Michael  Marčák
18. 11. 2004 Fallúdža dostane vládní pomoc
19. 11. 2004 Divoké víno Ludvík  Hess
19. 11. 2004 Nebe? Peklo? Hudba. Lěra  Ivanova
19. 11. 2004 Studie o "zázračných otěhotněních" byla falešná
19. 11. 2004 Jak jsem se vyrovnal... Ladislav  Žák
19. 11. 2004 Ukázka marxistické dialektiky a demagogie Jiří  Drašnar
20. 11. 2004 Gödel a minulost
19. 11. 2004 Nešťastný incident Roman  Sikora
19. 11. 2004 Michael  Marčák
19. 11. 2004 Jeden pohled zleva Jiří  Dolejš
19. 11. 2004 Gross nemá právo si dnes stěžovat na Klause
19. 11. 2004 Kam směřujete, sociální demokraté? Radek  Vogl
19. 11. 2004 Michael  Marčák
19. 11. 2004 Grebeníček: Byl to pokus o omluvu? Irena  Ryšánková
19. 11. 2004 15 let ekonomické transformace v České republice
19. 11. 2004 Přestože německá ekonomika stagnuje, 11,4% exportu putuje na východ
17. 11. 2004 "Vojáci mají výcvik, aby zabíjeli raněné protivníky"
19. 11. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 11. - 15. listopadu 2004
19. 11. 2004 Británie: banky mají problém s internetovými podvody
19. 11. 2004 Juraj Jakubisko v Edinburku
17. 11. 2004 Podle nezávislého auditu navštívilo Britské listy za říjen 79 450 unikátních návštěvníků
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
19. 11. 2004 Michael  Marčák
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
18. 11. 2004 Stupidita je součástí lidského údělu a v Americe se zprofesionalizovala Jiří  Drašnar
18. 11. 2004 Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě Bohumil  Kartous
18. 11. 2004 Jacques Chirac: Svět je po válce v Iráku nebezpečnějším místem
18. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
18. 11. 2004 Američtí Demokraté se omlouvají světu, že se jim nepodařilo zabránit zvolení George Bushe
19. 11. 2004 Perspektívy kulturológie Hana  Pravdová
19. 11. 2004 Kto a čím si kope hrob? Peter  Strempek
19. 11. 2004 Poarafatovské nádeje Adrian Peter Pressburg
19. 11. 2004 Čilský dôchodkový systém je pred zrútením Jakub  Topol
19. 11. 2004 Naďalej polojasno Peter  Greguš
19. 11. 2004 Kuba není izolovaná
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

17. listopad RSS 2.0      Historie >
19. 11. 2004 Jak jsem se vyrovnal... Ladislav  Žák
19. 11. 2004 Jeden pohled zleva Jiří  Dolejš
19. 11. 2004 Naďalej polojasno Peter  Greguš
19. 11. 2004 15 let ekonomické transformace v České republice   
19. 11. 2004 Rozpaky nad rozostřenou spravedlností Petr  Blažek
18. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
18. 11. 2004 Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě Bohumil  Kartous
18. 11. 2004 Mediální kýč podruhé ukradené revoluce Štěpán  Kotrba
17. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
17. 11. 2004 Po 15 letech od Listopadu: Z deště pod okap! Nebo taky: Z bláta do louže Jaroslav  Čejka
17. 11. 2004 Jan Opletal jako symbol hrdého vzdoru   
17. 11. 2004 Nepripravení našli moc pohodenú na ulici, zdvihli ju, a tak trpí za to väčšina Andrej  Sablič
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
16. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož