15. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 11. 2004

15. VÝROČÍ PÁDU KOMUNISMU

Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo

Tento rozhovor Jana Čulíka s tehdejším československým velvyslancem v Německu, spisovatelem Jiřím Grušou, natočený na setkání českých intelektuálů v Scheinfeldu, se vysílal ve Svobodné Evropě v květnu 1992.

  • Pane Grušo, vy jste tady v Scheinfeldu hovořil na témata, která se mi zdají velice důležitá a která v Československu jdou pro většinu lidí mimo viditelnou část spektra. Hovořil jste o  globalizaci dnešního světa. O tom, že Evropa zmeškala určitou šanci a o tom, že Československo trpí provincionalitou. Mohl byste se k tomu vrátit?

    No tak já jsem to samozřejmě nechtěl tak dramaticky, jak to možná vyznělo. Ale to jsou prostě fakta, nepřehlédnutelná fakta. A my musíme z oblasti fantazie do oblasti fakt.

  • Jak je to podle vás s tou globalizací?

    Prostě to je- situace je taková, že se vytváří prakticky omnipolární svět, místo bipolárního, a že v tomto světu - světě - rozhodují dneska tři základní hospodářské prostory. To znamená tichomořský -

  • Ten asi zejména, viďte. Mezi Kalifornií a Japonskem.

    - který ma dneska úplně základní předstih již, Spojené státy, anebo kanadsko-americký nebo atlantický svět a Evropa.

  • I když jsem slyšel, že ten - právě - ten - ty Spojené státy jaksi právě se nedokážou vyrovnat s tím obrovským rozvojem v tom Tichomoří a Evropa ještě daleko hůř.

    Ano. Přesto skluz Spojených států je, jak se mi zdá, ještě za určitých dramatických podmínek zastavitelný. Zatímco evropský skluz, za předpokladu, že bude fragmentarizace pokračovat, a za předpokladu, že západní Evropa nevytvoří včas, nemobilizuje včas dostatečně množství kapitálu a elit, vědecko nebo kulturních, jak chcete, že by z této soutěže mohla vypadnout.

  • Tohle je asi proto, protože on se ten kapitál a ty elity v tom novém světě toho jednadvacátého století zužitkovává úplně jinak, než dosud bylo v Evropě obvyklé?

    Zažíváme globální disponabilitu kapitálu, globální disponabilitu surovin a globální disponabilitu intelektu. Intelekt přináší nové technologie -

  • To jsou možná věci, které jsou lidem, kteří jsou stále více méně uzavřeni v tom malém světě Československa, dosti nepochopitelné. Zjišťuji, že po dvou, teď už skoro dvou a půl letech po revoluci, způsob - život lidí se příliš nezměnil. Je to do značné míry pro mnoho lidí skoro jako by ty hrancie byly pořád uzavřeny.

    Mentální hranice. Kterou překonat je možná těžší než tu fyzickou.

  • Je možno lidem nějak vysvětlit, co to znamená naprostá globální disponabilita intelektu?

    To znamená, že jde o  úplnou internacionalizaci vědecké a inovační práce. Tempo inovace se zvyšuje geometrickou řadou a kdo zmešká inovaci, zastavuje se na určitém stupni a stává se objektem politiky. Nikoliv jejím subjektem. Totéž platí i pro politiku, co jsem řekl. Politika se stává geopolitikou.

  • Ale jakou roli v tomhle mají malé národy? Představte si, včera jsem tady mluvil s jedním spisovatelem a hovořili jsem o Milanu Kunderovi. A  vyskytla se určitá kritika Milana Kundery, z  československých kruhů a já říkám, no jo, ale všechny ty milióny čtenářů, co Kunderu čtou ve světě, na Západě, ti nemají pravdu? A odpověď, která přišla: 'No ale, to nejsou Češi.'

    No jistě. Dnes když padá z vesmíru jakýsi kus nepovedené rakety, nevíme - nezná hranice. Stejně tak Černobyl neznal hranice. Stejně tak zamořování ovzduší nezná hranice. Hranice národů - proděláváme něco, co bych já nazval horečkou dekolonizace. Doufejme, že to je euforická horečka dekolonizace. To znamená, národy se partikularizují a chtějí najít svou identitu. Identita je samozřejmě jaksi podstatným prvkem osobnosti. Protože jenom osobnosti, které vědí, kde jsou jejich hranice - identita je rovněž hranice - které jsou ohraničené určitým způsobem, vědí, čeho mohou dosáhnout. Ale představa národního státu, národní ekonomiky, národní obrany a všech těchto věcí je prostě pasé. Ať se to komu líbí nebo nelíbí. My se můžeme stáhnout do enkláv, ve kterých se nám toto podaří ještě na pět, deset roků realizovat.

  • Ale za obrovskou cenu, viďte.

    Za cenu, že skončíme ve třetím světě. A že bude trvat jednu nebo dvě generace, než jiné momenty. A dneska se vyspělost národa měří právě tím, jakou má schopnost -

  • se adaptovat -

    - se adaptovat na toto. A jakou má schopnost se otevřít. Tím nezničí - regionalismus bude posílen - sebeidentifikační, mobilizující folklorismus. Ale nikoliv nacionalismus v minulém smyslu, který je jenom výrazem teritoriálního pudu, animality, plus reprodukčního egoismu. To byly velice užitečné vlastnosti pro mobilizování energií ve starých společnostech. Ale v novém světě, který jsem se vám snažil popsat a který je světem maximálního množství informací, dostupné každému jednotlivci, který ovšem dostane vzdělání , aby je mohl zpracovat - toto neplatí. Tam platí otevřenost. Schopnost v rámci vlastní identity.

  • Pěstování národa je podle vás obrovskou bariérou technickému a vůbec dalšímu rozvoji?

    Ne. Pěstování nacionalismu. Ve smyslu prostě evropského nacionalismu. To znamená ve smyslu orientace na nějakého nepřítele, na symbiotické nepřátelství. To znamená, národ říká, vy jste nám něco brali a teď nám to nedáváte. Anebo: my se sebeurčíme, ale určíme zároveň, kde budete vy - tento způsob nacionalismu mám na mysli. Definice. Všechny tyto zpožděné národy, k nimž patří taky Německo, které k nacionalismu přišly v tomto století a pokusily se o dohánění, způsobily vlastně pád Evropy do jejích problémů. Času ubývá. Dva zdroje nejsou. Peníze a čas jsou knapp, je jich málo, jak se říká německy. Čili, já nemám nic proti jaksi tomu, že se národy hodlají realizovat, hodlají dekolonizovat, to je všechno v pořádku, že, hodlají najít vlastní modely soužití, ale pokud se jim nepovede to udělat na této úrovni, zaplatí za to těžkou cenu.

  • Vraťme se ještě k jiné otázce, o které jste hovořil. Vy jste se velice zajímavě zmínil o tom, že jako idea demokracie, kterou si vytvořili lidé v Československu za komunistického útlaku, se vlastně do značné míry odlišuje od toho, jak ta demokracie skutečně dneska na Západě funguje.

    Postkomunistická mentalita, a jak já říkám, oholený Marx, který nevypadá, jak vypadal předtím, funguje právě tím, že ve společnostech, které měly nízkou strukturu nebo prakticky žádnou strukturovanost, kromě pořádku, vznikla celá řada pracovních utopií. To znamená, utopie tržního hospodářství a utopie demokracie. Ale protože od nich se očekával zázračný lék, hned v okamžiku, kdy změníme tento systém, že obě tyto položky začnou pracovat automaticky.

  • Jenže přece se často na Západě zdůrazňovalo, že demokracie je nedokonalý systém. Sice je to nejlepší, co lidé znají, ale je to nedokonalý systém. Na to se v Československu zapomnělo?

    Demokracie je, samozřejmě se také proměnila. Demokracii, kterou my máme na mysli a kterou jsme stále ještě ochotni nebo jakž takž schopni praktikovat, je demokracie první poloviny dvacátého století. Takzvaná reprezentativní demokracie, v níž volič volí své reprezentanty, publikum, parlament, ve kterém se hledá nejlepší alternativa a někdy se i najde. To je klasická demokracie. Ve společnosti, ovšem, která se početně rozšířila a komunikuje dnes už na úplně jiném principu, je ve skutečnosti parlamentem politiky celá veřejnost. A alternativy nabízí společnost vlastně ne přímo již z parlamentu, nýbrž intelektuálně schopností je včas již předem nabídnout. Čili volič vlastně stvrzuje jakýsi statistický průměr daného konsensu.

  • Proč došlo k těmto změnám? Co je způsobilo?

    Změnou jsou tři základní vynálezy. Změnou je prostě komputer, přenos, dálkový přenos informací a odhalení vesmíru.

  • Takže v podstatě jsme všichni pod tlakem obrovského technologického rozvoje.

    Ano, ano a množství informací, které musí zpracovat jednotlivec je zcela chaotické. Ve skutečnosti je to kontinence. Nekonečná kontinence. Základní problém je se v nich vyznat, najít mezi nimi cestu a orientaci. Existují ale systémy, které nabízejí alternativy a orientace v tomto množství informací a to je to podstatné. Najít kód tohoto pohybu. A v tomto smyslu jsou informace - to dřív, čím se lišily elity, tím, že měly určité informace a že si je dovedly včas najít - to dneska má každý a elitnost se posiluje nebo posunuje do oblasti utřiďování a do oblasti další práce. Čili rozšíření informací, vydání knihy, je dnes to nejlevnější. Nejdražší je ji, aby tu informaci někdo přijal. To znamená, aby si čet a přečet tu knihu, aby si ji koupil.

  • Ano, ono to funguje myslím i v tom tržním světě, protože je známo, že vyrobit nový technologický výrobek - lidé, kteří vyrábějí ty výrobky, ty videopřístroje nebo ty počítače - jsou někdy - jsou v současnu placeni méně, než ti lidé, kteří je dokáží prodat. To je paralela tohoto, viďte.

    Nejenom to. Ale zároveň všechny inovativní myšlenky - myšlenka umělých inteligencí, o nichž se zdálo, že je to pohádkové blabla, hnedku je hotovou skutečností. Je jenom otázka prostě prakticky míním, že hranicí, o  které tu mluvíme, je konec tisíciletí a nejpozději koledm roku 2010. Pak bude svět orientován jinak. A tím nemíním, že pak bude muset svět vyřešit další problém, a to je obrovská exploze porodnosti. Hlavně ve Třetím světě.

  • To jsou otázky, o kterých se myslím v Československu příliš nehovoří -

    Přesto je Československo součástí tohoto problému a procesu a proto jsem já pokusil pronést tuto řeč, protože si myslím, že jako jeden z mála států v minovém poli po rozpadu sociální utopie socialismu, která byla právě evropskou utopií - nikoliv japonskou například - a nikoliv americkou - že máme určitou schopnost se zachytit tento proces. Strčit nohu do dveří a nechat ty dveře otevřené a dostat se tam do pěti až deseti let. Ale nejde o  otázku členství v Evropě. Jde o to, mentálně se včas dostat ze zajetí toho reprodukčních egoismů a vášní, primitivismu devatenáctého století.

  • Jestli si to ale lidi včas uvědomí. . Ještě se vraťme k  rozdílům mezi tou utopií, jak lidé v Československu vidí tržní hospodářství a jak ve skutečnosti funguje.

    Tržní hospodářství samozřejmě může fungovat jedině za předpokladu, že má racionální správu, nekoruptivní. Že má odbytiště a že má inovační schopnosti. To všechno musíme vytvořit. Otázka, zda starý systém nebo nový systém, není otázka lustračního zákona. Otázka rozbití koruptivních mafií je otázka existence nebo neexistence Československa jako moderního státu. To není otázka jestli tak či onak, to má tento praktický význam. Nekoruptivní správa. Princip dodržování smlouvy. Smluvního vztahu. Obnova těchto věcí. Princip nezávislého soudu. To jsou všechno elementární prostředky k tomu, aby know-how, a komunikace a kapitál vůbec přišly.

  • Jinými slovy, je to vlastně ve vlastním zájmu lidí, aby se chovali civilizovaně, jinak k ním svět nepůjde. Je to tak?

    Je to tak. Je to tak. Prostě, protože dneska globální disponabilita kapitálu znamená, že půjde jinam.

  • Nakonec Japonci do Československa neinvestují.

    No protože čekají, jestli dosáhneme těchto kritérií, nebo jestli splníme tato kritéria. To znamená, moderní, nekoruptivní správu, eficienci v této oblasti, schopnost intelektuálního spojení a schopnost responsivity. Odpověď - když dostanete zprávu, tak na ni odpovědět. A komunikace. To vše není v systému vytvořeném na principech marxismu leninismu možné.

  • A jak se toho ale v československých poměrech dneska může docílit?

    Jak já říkám, tím, že začneme od nuly v určitých bodech. Tam, kde správní aparáty nefungují, je lepší je opustit. Je lepší je opustit a začít hned vedle úplně něco jiného.

  • Ano, ale je nedostatek soudců, tak -

    To je úplně elementární problém.To je úplně elementární problém, ale s určitým způsobem veřejného komunikování o těchto problémech bychom mohli dosáhnout urychlení civilizace. Protože co je soud. Soud byl u nás administrováním. Starý správní systém byl tak koruptivní, že ho nelze v žádné podobě - jak by se řeklo v komputerovém jazyce, je nekompatibilní. To znamená, ústní směrnice měla přednost před písemnou, směrnice ministerská před zákonem a telefonát okresního tajemníka, a tak dále. To jsou všechno věci, které musí pryč.

  • A řekl byste tedy, že jedním z hlavních nedostatků dnešní situace v Československu je nedostatek otevřené diskuse o těchto tématech -

    Existuje stále fungující koruptabilita starého aparátu.

  • Kde jsou ti lidé, kteří by vytvořili aparát nový?

    Ty musí vzejít z pozvolného bohužel procesu uvědomění si těchto klíčových otázek. To znamená, že jestliže chceme blahobyt, musíme dodržovat slovo. Musíme umět držet slovo, například.

  • Tohle by se mělo neustále zdůrazňovat, že je to v zájmu blahobytu nebo přežití národa samého. Chovejte se civilizovaně, nebo nepřežijete.

    Přežijete, samozřejmě, ale nebude patřit mezi prozíravé a  bohaté a blahobytné národy.

  • Jakou roli má v tomhletom všem, v tom obrovském kadlubu, kde se situace zcela mění a kde Československo v podstatě neví, kde stojí, jakou roli má v tom všem dneska kultura?

    Jak jsem se snažil říct, kultura knihy a  to, že jsme nyní byli schopni vydat určitou politickou garnituru, která je přetlumočitelná do světa, je jeden z mála zázraků, který se povedl. Tato garnitura však samozřejmě musí mít schopnost a snad ji teď právě ukáže, přijmout a vstřebat nekorumpované a nekorumpovatelné spolupracovníky. Mělo by se to povést přinejmenším ve dvou oblastech. V oblasti státní správy a v oblasti hospodářského práva. Pak bych nám jako Československu dával poměrně největší šanci, že tu nohu ve dveřích uchováme a že se nám to povede.

  • Ano, ale to jste hovořil o roli kultury spíše z  politického hlediska. Ale co o roli kultury - ono vlastně, jak jste tady správně zdůraznil, to slovo kultura už je teda goebbelsovský výraz.

    Ano. Podívejte se, s čím přišli komunisté? S tím, že zachrání kulturu a že spisovatelům konečně daj jejich roli.

  • Nejedlý říkal, 'Soudruzi, máme všecko, pište.'

    Ano, dal jim tuto příležitost a výsledky jsou nám známé. Co znamená kultura? My si musíme uvědomit tři věci, že pod pojem kultury patří zaprvé entertainment -

  • To je zábava.

    Zábava, neboli prostě lidová zábava, literární zábava, prostě. Dále současně tam patří všechno, celá minulost. To znamená, to co máme v muzeích, co máme v knihovnách, co jsme napsali. Za třetí tam patří to, co děláme na poli inovačním. Inovačním poli literatury, malířství.

  • Ale pro to asi není příliš velké publikum, viďte.

    No, pro to inovační pole, právě je veliká iluze, že to bude pole, ve kterém budou autoři žít s velikými náklady, protože to je inovační pole a na tomto inovačním poli jak já říkám, v národě kolem deseti miliónů - Slovensko možná pět - čili když to vezmete dohromady, kolik je českých spisovatelů, kolem tisíc pět set, slovenských bude asi tak polovina, z  opravdu zajímavých je prostě, já nevím, desetina, a těch skutečně perspektivních tak v jedné generaci dva tři. To jsou ale ti inovátoři a inovační vždycky byli. A očekávat a slibovat jim něco jiného než velikou námahu a snad trošku sociálního zajištění je blud. Nikdy neměli nic jiného. A v příští společnosti budou samozřejmě na tom sociálně dobře, ale každý herec ve velké sérii bude na tom líp než Shakespeare. A každý autor bestselleru, který už bude možná lze udělat na komputeru, protože fikce jím je programovatelná, dikce je neprogramovatelná. Bude na tom líp. Nesmíme zaměňovat sociální bázi literatury anebo zbohatnutí z literatury s její skutečnou funkcí, chcete-li, nebo s funkcí kultury. To znamená, samozřejmě, platí pravidlo. Čím bohatší společnost, tím lépe pro kulturu, protože samozřejmě, ve Florencii se to mohlo stát, protože na to měli. Opera vznikla jenom tam, kde měli operní divadlo dvorské nebo knížecí. A nevznikla tam, kde na to neměli. Totéž platí i dneska a bude platit napříště. Bohaté společnosti budou mít víc na kulturu. Ale iluze přímého živobytí z inovace, a to lukrativního a bestsellerového, je nesmysl.

  • Má v  dnešním novém technologickém světě vůbec literatura ještě smysl nebo budoucnost?

    Literatura, tak jsme ji znali, literatura Gutenbergovy galaxie, to znamená knihy, se stane oborem velmi specializovaným. Zůstane zachována, tak jako ve věku televize zůstalo zachováno divadlo, ale bude mít jen částečnou funkci.

  • Jenže ve většině západních zemí divadlo existuje jenom zase pomocí různých dotací. To by si nikdy na sebe nevydělalo, viďte.

    Ano, ano. Přesně tak to bude také s literaturou. Ano. Bude ji číst určitý okruh, který se o ni bude zajímat, a ten ji neuživí. Čili, bude - většina literátů na Západě dělá něco jiného. Je na univerzitě, je v redakci, je - a tak dále. Ti skutečně zajímaví a dobří nežijí přímo z literatury, nýbrž z oblastí, které s ní souvisí. V dané chvíli platí, pryč od všeho, co inovaci korumpovalo. To znamená, pryč od těch, který vám říkají, já vám dám na tohle a na tohle, a oni vám dneska už neříkají přímo, když napíšete tohle a tohle. Ale samozřejmě, podívaj se na váš scénář, podívají se na vaši - na vaši knížku a řeknou, víte, možná jděte s tím někam jinam.

  • Možná je docela zajímavé, nevím, jestli se mnou souhlasíte, že v těch západních společnostech ty inovativní myšlenky, jak říkáte, jsou konzumovány jenom velice malou menšinou -

    Jsou.

  • ale nicméně potom v konečné fázi tyto nové myšlenky ovlivňují celý život společnosti, i když většina národa ty knihy vůbec nečte.

    Ano, pak jsou multiplikovány. Když to je skutečná inovace, je donekonečna multiplikována. To znamená, autorství v pravém slova smyslu, jak jsme ho znali, bude také vlastně určitým způsobem iluzí. Vy budete posléze autorem jenom svého vlastního života. Ničeho dalšího, poněvadž všechno ostatní je pak multiplikovatelné, nekonečně a - maximálně vás může chránit jenom nějaký copyright.

  • Ano, je to vlastně nefér, protože vy vymyslíte něco nového, přečte to pár lidí, společnost to sice - potom, za několik let nebo desetiletí výrazně ovlivní, ale vy za to nedostanete žádný peníze.

    Ale vždyť tak tomu bylo až do devatenáctýho století vždycky.

  • A teď mi řekněte ještě na závěr - můžete jako velvyslanec vůbec dneska psát? A nelitujete, že jakožto spisovatel jste se dal do politiky?

    Já samozřejmě psát nemohu, ale jak vidíte, snažím se číst. Snažím se komunikovat a vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen, že ve světě, který rozlišuje mezi dikcí a fikcí, je dikce to nejdůležitější a dikci získáte tím, že děláte něco takovýho zajímavého, jako dělám já, tak že svého rozhodnutí nelituju, ačkoliv vlastně přímo literárně nic nepíšu.

  • A vrátíte se k psaní?

    Já doufám, že ano. Já doufám, že poměrně - moje rozhodnutí bylo punktuální pro Německo. Jde o otevření tohoto inovačního, pokusu nás napojit, a jakmile by se tohle povedlo, a myslím si, že se to i začíná dařit, konečně, že jsme i za tento půldruhého půl roku měli celou řadu úspěchů, ačkoliv se nám to nezdá, že prostě po běžném období fungování jednoho velvyslance bych se velice rád vrátil právě k těmto úvahám, o kterejch jsme zde tady hovořili.

  • Takže literatura vlastně nakonec pro vás bude mít větší smysl než kariéra diplomata.

    Určitě.

  •                  
    Obsah vydání       15. 11. 2004
    15. 11. 2004 Ohlédnutí Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Colin Powell odchází z funkce amerického ministra zahraničí
    15. 11. 2004 Irácké volby budou možná odloženy
    15. 11. 2004 Restaurace státotvorných mýtů Štěpán  Kotrba
    15. 11. 2004 Levice v srpnu Milan  Valach
    15. 11. 2004 Dělník na levici Milan  Neubert
    15. 11. 2004 Média a veřejná služba v zemi zaslíbené multiplexové Ladislav  Žák
    13. 11. 2004 Jak populární by byla americká invaze v Čechách? Jan  Čulík
    14. 11. 2004 Civilní katastrofa ve městě Fallúdža
    14. 11. 2004 Povstalci odjeli z Fallúdže mercedesy
    13. 11. 2004 Nepřítel má tvář. Jmenuje se Satan. Žije v městě Fallúdža
    14. 11. 2004 Rasismus Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Michael  Marčák
    13. 11. 2004 Soudci zneuctili soud Zdeněk  Jemelík
    15. 11. 2004 Pýcha, arogance a ztráta soudnosti Jana Čulíka?
    15. 11. 2004 Jak MFD a BIS manipulují politickou scénou Darius  Nosreti
    15. 11. 2004 Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné? Boris  Cvek
    15. 11. 2004 Na zkoušení trvají jen ti učitelé, kteří neumějí učit Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Michael  Marčák
    15. 11. 2004 Věk všeobecné magorie Tomáš  Gawron
    15. 11. 2004 Trojuchý člověk od turkmenského spisovatele
    14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta
    15. 11. 2004 Etická zahraniční politika "demokratických" zemí
    12. 11. 2004 Demokracie v České republice ohrožena, občané, bijte na poplach! Radek  Sárközi
    14. 11. 2004 Demokracie je ohrožena, nikoliv však komunisty
    15. 11. 2004 Americké mučení v Iráku Mojmír  Babáček
    15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Jak se v listopadu 1989 rozkládal v Československu komunismus Jan  Čulík
    15. 11. 2004 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
    15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu
    12. 11. 2004 Špinavá práce Britských listů Jan  Čulík, Jiří  Šimek
    13. 11. 2004 Pýcha, arogance a ztráta soudnosti u Jana Čulíka
    15. 11. 2004 Špinavá práce zaprodanců a zrádců Milan  Valach
    12. 11. 2004 Americké prezidentské volby aneb o nemožnosti překročit vlastní stín Jiří  Jírovec
    12. 11. 2004 Tip na vítěze Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
    1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
    29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
    22. 11. 2003 Adresy redakce
    17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

    17. listopad RSS 2.0      Historie >
    15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
    15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu   
    15. 11. 2004 Jak se v listopadu 1989 rozkládal v Československu komunismus Jan  Čulík
    15. 11. 2004 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Ohlédnutí Jan  Čulík
    15. 11. 2004 Restaurace státotvorných mýtů Štěpán  Kotrba
    14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta
    11. 11. 2004 Postmoderní svět a vyrovnávání s minulostí Peter  Dinuš
    21. 11. 2003 Kontrarevolúcia 14 rokov po Nežnej Pavol  Fabian
    19. 11. 2003 Strategie pro ně prospěšná Rudolf  Hegenbart