Jediné jisté je, že ta cesta nikdy není dokonalá a nepřináší ráj na zemi. A nezáleží samozřejmě vůbec na prvotních ideálech, úmyslech a proklamacích revolucionářů. Už Havlíček Borovský věděl v roce 1848, že kdybychom se třeba "urevolucionovali" a nezměnili přitom své modely občanského chování, k ničemu to nebude. TGM jen opakoval Havlíčkovu myšlenku se svým požadavkem padesáti let nepřetržitého pokojného vývoje společnosti.

Radikalita revoluce, zejména násilí a prolitá krev samozřejmě vůbec nezajišťuje správný směr nastoupené cesty, jak mnozí tvrdí, právě naopak. Násilí plodí další násilí a společnost jakýmikoliv jatkami jen degeneruje a stává se na dlouhou dobu inertní k násilí, teroru, politickým čistkám a útlaku všeho druhu. Poučným příkladem jsou naše česká čtyřicátá a padesátá léta.

Při každém převratu se totiž naskýtají minimálně dvě cesty. V tom lepším případě otevře převrat novou možnost postupně budovat lepší právní a demokratický stát, v horším případě zneužije příležitosti mocenského rozkolísání společnosti úzká skupina uzurpátorů, která rychle odstraní -- násilně či pomocí šikovné dezinformační kampaně - duchovní otce revoluce, zmocní se vesel moci a konce takových převratů bývají horší jejich počátků. Obecně známým příkladem této horší skutečnosti jsou Velká francouzská, Velká říjnová ruská, i všechny ostatní "velké", to jest většinou krvavé revoluce.

Naše křesťanská civilizace toto všechno ví, či alespoň by měla vědět, neboť je to vloženo již do její duchovní kolébky, do Bible. A tak Bible vypráví příběhy o tom, jak se Kristus narodí ve chlévě a ne v paláci monarchově, proto Kristus hned na počátku své dráhy odmítne na poušti ďáblovu nabídku absolutní moci, proto při svém zatýkání v Getsemanské zahradě se odmítne zachránit pomocí násilí.

A proto také apoštol Pavel ve svém nádherném dopise z římského kriminálu, v listu do Efezu (viz biblické téma této virtuální bohoslužby), píše verše o ďábelských svodech vybudovat lepší svět likvidací těch, či oněch lidí. Píše: "Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům (doslova: proti krvi a tělu), ale proti zlu jako takovému". Snesitelnější svět je třeba stavět na jiných hodnotách, než je ono: "Kdo nejde s námi -- čepelem v tu zrádnou hruď". Zápas o lepší svět není zápasem proti konkrétním lidem, celým etnickým skupinám či "třídám". Představa, naivní a tragická současně, že likvidací jiných lidí, pomstou nad nimi, či jejich internací, vyhnáním, či podobnými lahůdkami se svět očistí. To všechno jsou právě ty ďábelské svody, lákavě vypadající, ale ve svých důsledcích zničující a vražedné.

Pavel ve svém dopise používá záměrně kontrastu dobové válečné výzbroje s "Boží" výzbrojí výstavby světa otevřeného k snesitelnému životu. V boji za "lidštější" svět máme arci na sebe vzít "plnou polní", avšak jinou, než je běžná představa. Pavel říká: "plnou Boží zbroj":

"Buďte opásáni kolem beder pravdou". Pravda je mocná zbraň proti oblbování lidí, mocnými zneužívanému ve všech dobách. Už Ježíš říká: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí!" Naše doba nesrovnatelně mocnějších mediálních nástrojů, než byly ony starověké, přináší s sebou i nesrovnatelně větší nebezpečí manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí. Na tuto manipulaci je možno reagovat trojím způsobem: podlehnutím této manipulaci, uvědoměním si jí - a následným defétistickým rezignováním na jakékoliv osobní podílení se na utváření společnosti, a konečně tím nejobtížnějším způsobem, to jest hledáním pravdy, bráněním pravdy, mluvením pravdy atd. -- přesně tak, jak to hlásal už Mistr Jan Hus a jak ostatně zní naše národní heslo: Veritas vincit! V tomto hledání pravdy je snad největší deficit v našem polistopadovém vývoji. Je až neuvěřitelné, jak málo je česká společnost rezistentní proti manipulativním pitomostem všeho druhu, kterými nás politici, reklama i media krmí.

"Buďte obrněni pancířem spravedlnosti". Další deficit posledních patnácti let. Hloubka pohrdání spravedlností a právem polistopadovou mocenskou garniturou je alarmující. Společnost, která nectí právo a spravedlnost je vystavena chaosu a je podhoubím pro nástup diktátu jakéhokoliv panáka, ať levicového, či pravicového, který naslibuje lidem, znechuceným bezprávím, vládu pevné ruky a "pořádku".

"Obuti k pohotové službě pokoje". Pokoj, mír, harmonické vztahy, vědomí odpovědnosti každého člena společnosti, sociální smír -- to jsou také věci, které je třeba u nás ještě moc a moc ošetřovat, či spíše resuscitovat. Polistopadoví arivisté, chovající se (s Vančurou pověděno) jako lancknechti na dobytém území, zbohatlíci všeho druhu, korupčníci, roztodivní šašci udávající tón zmatené společnosti, a to i na postech ve společnosti nejvyšších -- to je poněkud ponurý pohled na naši drahou vlast. Proto je třeba aktivně přispívat k pokoji společnosti a ne se pokoušet vylhat z odpovědnosti za její stav nekonečným kádrováním, lustrováním, názorovou animozitou, nekomunikativností, stupidními mobilizačními volebními kampaněmi; podněcováním xenofobie, rasismu a strachu. Uzavřená, ponorková společnost, gheto, nemůže být nikdy vpravdě pokojnou společností.

"Vždycky se štítem víry, jímž byste odrazili všechny ohnivé střely toho Zlého". Česká společnost je společností bez víry. Nejde vůbec jen o víru v religiózním slova smyslu. V Čechách chybí namnoze jakákoliv víra, vize, úsilí o nápravu, chybí zejména ochota nasadit se pro tyto hodnoty. "Ohnivé střely toho Zlého" jsou moderně pověděno všechny destabilizační mechanismy společnosti. Společnost, která nemá dost obraných zbraní, nemá sdílenou vizi, touhu po smíru, po pokoji, nemá "víru" je velice křehká společnost. Zde selhávají zejména intelektuálové, novináři, kazatelé, učitelé -- kde je slyšet tolik let po převratu jejich hlas?

"Přilba spasení" , to jest helma, která chrání hlavu člověka před strachem, odcizením a pocitem bezvýchodnosti také není k zahození. Nehledě na "Meč ducha, jímž je slovo Boží". Zde už nechť si každý dosadí, co to pro něj znamená -- duchaplnost a úcta k všelidským, dobové obyčeje převyšujícím hodnotám.

V listopadu 89 díky unavenosti režimu, změnám v okolních zemích, touze po lepší životní úrovni i touze po spravedlivějších pořádcích započala poněkud zmatená a tápavá cesta k demokracii v tom nejlepším slova smyslu. Zkoušíme všelijaké kejkle, jak se rychle vrátit do společnosti pokojných států. Doporučoval bych místo všech možných experimentů brát raději vážně staré křesťanské návody na uzdravení společnosti, jak je deklaruje Pavel v našem textu. Jsou možná náročné, pomalé, přesahují mnohdy horizont jedné generace, ale jsou to jediné, historií osvědčené návody k vybudování společnosti, ve které je radost žít.

Amen