Ta tehdy šokovala obyvatelstvo svým brutálním vedením a mnoho filozofů se po válce zamýšlelo nad tím, co bylo její příčinou, oč se vlastně bojovalo. Kolik hlav, tolik názorů. Komunisté tvrdili, že šlo o válku imperialistickou, Němci hovoří o střetnutí nacionalistickém atd., zatímco Masaryk dospěl k názoru, že...První světová válka dala podstatný a rozhodující popud k demokratizaci evropského světadílu do té míry, že je ji možno považovat jako boj o demokratizaci.

Beneš v exilu 11. prosince 1940 v projevu ve státní radě československé v Londýně na tato slova vzpomíná a dokládá, že všechny ostatní názory tehdy objasňovaly jenom některé z aspektů války, zatímco Masarykova teze objasňovala všechny. Dodává, že demokratizace Evropy se sice touto válkou výrazně posunula kupředu, ale nedosáhla zdaleka úplného vítězství. Z toho hlediska, pokračuje Beneš, je třeba chápat meziválečné období jen jako příměří. Ve Druhé světové válce se boj o demokratizaci Evropy rozhořel nanovo. Výsledkem války bylo další upevnění demokracie v Evropě. Tolik Beneš.

Když budu extrapolovat jejich myšlenky do období, které už oba nezažili, musím konstatovat, že i Studená válka byla pokračováním boje o demokratizaci Evropy a nejen Evropy. A plným právem můžeme tvrdit, že studená válka skončila pro Evropu definitivním vítězstvím demokracie.

Dnes se ocitáme opět ve válečné vřavě. Není to sice válka podle někdejších pravidel, ale válka to beze sporu je a válku proti terorismu berou největší světové mocnosti s čím dál větší vážností a odpovědností. Všechno naznačuje, že se bojuje opět o demokratizaci. Už ne Evropy, ale dalších míst na naší planetě. Islámskému světu je demokracie západní civilizace trnem v oku. Vyčítají nám především, že úloha náboženství u nás není prioritní, že jsme dopustili odluku církve od státu, což všechno je obrovským hříchem, který oni musí stůj co stůj napravit a přivést nás na cestu pravou. Velice přesvědčivě to líčí Samuel P. Huntington v knize Střet civilizací.

Co dodat. Předpokládám, že demokracie nakonec zvítězí i v těchto končinách, protože demokracie není prázdným pojmem, ale je to komplex výkonné ekonomiky, vzdělání, vědeckého pokroku, korunovaný vysokou životní úrovní všeho obyvatelstva. To všechno je lákadlem i pro většinu obyvatelstva islámského světa a současný terorismus považuji za výraz nervozity propagátorů islámského fundamentalismu, kteří by rádi zastavili čas.

A jakou vidím úlohu Masaryka v tom všem? Že nevnímám minulý i současný svět jako svět zmítaný chaosem brutálních epizod, ale svět jdoucí cílevědomě za moudřejší, spravedlivější a přijatelnější budoucností pro nás všechny.