30. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 8. 2004

Olympijské reminiscence

Právě se odehrává vítězný ceremoniál. Po svých o několik setin pomalejších soupeřích, kteří obsadili druhé a třetí místo, si pro zlatou medaili vystupuje o půl hlavy výš (ve skutečnosti však o nesouměřitelný kus) vítězný mladý překážkář. Jeho ramena halí nějaký červený šátek, bez nadsázky pionýrský, vždyť mladému vítězi je teprve jedenadvacet let.

Při výstupu sportovec ukazuje všem divákům, cože to vlastně nese na svých ramenou...a ouha, ona je to Maova revoluční vlajka. Vlajka, která by mohla být symbolem mnoha různých vítězství: smutného experimentu zvaného kulturní revoluce a mnoha milionů lidských životů, které jsou jejím "vítězstvím" nejzřetelnějším, tanků "vítězících" nad studentskou demonstrací na náměstí Nebeského klidu, "vítězství" budovatelského nadšení nad lidskými právy nebo třeba "vítězství" progresivního čínského komunismu nad nepochopitelně reakcionářským způsobem života Tibeťanů. Zde ale symbolizuje něco jiného. Mladý Číňan totiž umí zvládnout sto deset metrů s deseti nerozoranými mezemi za necelých třináct vteřin. Tak rychle to neumí žádná mutace komunismu na světě, velký a stále oblíbený trenér Mao by měl jistě radost. Radost mají i diváci a dojatě aplaudují. Jen nevím, které vítězství je zrovna v tu chvíli těší nejvíce.

I další olympijské vítězné ceremoniály přinášejí divákovi, a tentokrát hlavně posluchači, zvláštní a nečekané pocity. Jiný vítězný atlet už stojí na piedestalu, který z něj pro fotografy činí dočasný monument, jest už za svůj výkon odměněn a čeká až bude hymnou odměněna i země, kterou reprezentuje. Třímaje v ruce plyšového Putina (nic jiného mi poněkud neurčitá figurka nepřipomněla) s dojetím naslouchá bajce, kterak je Sojuz něrušimij. Tedy už není, byl, ale symbol o něm, i přes pozměněný text, stále s obrovskou vervou ruské hymny vypráví. Vypráví také o jiných velkých věcech, které byly ve jménu bolševické revoluce vykonány, ovšem dnes oslavuje velké vítězství atletovo, buď tedy zapomenuta minulosti, mráz na zádech mnohých klidně mohl způsobit i průvan.

Olympijské hry, to je opravdové defilé lidské ušlechtilosti. I proto jsou tak oblíbeným reklamním poutačem, což si uvědomují nejen velké komerční organizace, které jediné jsou schopné si kousek této ušlechtilosti koupit a přilepit jej ke své značce, ale i americký republikánský volební štáb či marketingoví filutové profesionalizující se české armády. Tito se rozhodli bez ohledu na autorská práva využít olympijskou symboliku po svém a bez zbytečného vyjednávání s národními olympijskými svazy. Nakonec přece dělají reklamu samotným hrám. No posuďte, američtí republikáni třeba tvrdí, že díky nim a zejména díky jejich texaskému rančerovi se olympiády účastní o dvě demokratické země navíc. Není těžké uhodnout, že těmi dvěma zeměmi jsou Afghánistán a Irák. Ano, už od prvního září se v českých školách chystají první exkurze do těchto míst, protože jsou to přímo učebnicové příklady demokratického státního zřízení. A demokracie, jak známo, se nejlépe vštěpuje pomocí názorného příkladu. Zatím vznikly pouze malé problémy technického rázu, neboť každou školní třídu musí doprovázet vojenský konvoj a několik vrtulníků. Ale to je jen formalitka.

Ve svém předvolebním spotu také republikáni tvrdí, že zatímco v roce 1972 se na Zemi vyskytovalo pouze čtyřicet demokracií, dnes jich tu vesele skotačí plných sto dvacet! Jak je ten svět úžasný, za dalších dvacet let bychom mohli celou Zemi definitivně prohlásit za demokratickou a vydat o tom svědectví zbytku vesmíru. Záležet při tom bude hlavně na strukturalizaci rozpočtu USA.

Česká armáda zase tvrdí, že vstoupíte-li do jejích řad, zažijete stejné vzrůšo jako na olympiádě samé. Jedno kde, hlavní přece je, že reprezentujete. Navíc pevný plat, sociální jistoty, standardní samozřejmostí je mladý a dynamický kolektiv. Úplně to se mnou cloumá nechat revidovat své, kdysi tolik ceněné lékařské dobrozdání o nezpůsobilosti vykonávat základní vojenskou službu. Cítím se najednou tak mladý a dynamický.

Česká armáda po upozornění, že za právo používat olympijskou symboliku se tvrdě platí, svůj lákavý reklamní spot stáhla. Přece jen, musí šetřit hlavně na žold. Američtí republikáni si i přes výroky z vedení MOV o nesmírné drzosti vedou dál tu svou -- dvě demokracie navíc, před lety čtyřicet, teď sto dvacet, volte olympijského hrdinu Bushe. Prezident Bush chtěl dokonce navštívit samotné Athény, pokud by se fotbalové mužstvo "jeho" Iráčanů dostalo až do finále olympijského turnaje. Zděšené irácké mužstvo asi nevědělo, jak s takovou vzácnou poctou naložit, a tak v semifinále raději prohrálo.

Ani činovníci MOV to nemají jednoduché. Neposlouchají je volební štáby, zneužívající lidské teplo olympijského ohně pro své špinavé kampaně, kašlou na ně i dopující sportovci, kteří buď nevidí důvod vracet vytoužené medaile nebo chtějí všechno hnát k mezinárodnímu soudu pro lidská práva a demonstranti i přes úpěnlivé prosby řeckých politiků demonstrují, až se i Colin Powell urazí a časově se zaneprázdní jinde.

Bojovat za mír po anticku vyžaduje pevné nervy, odhodlání a hodně peněz. V Athénách mnohé scházelo, ale za čtyři roky v Pekingu to bude jiné, perfektní. Sportoviště budou připravená už s velkým předstihem, ulice budou ukázkově čisté a po demonstrantech ani památka, květiny vydrží na příkaz Chu -- tina kvést po celou dobu trvání olympiády a policisté budou umět přeložit do angličtiny deset nejslavnějších výroků velkého vůdce, všechny názvy olympijských sportů a také poradí, kde je nejbližší McDonald, jenž určitě nebude daleko. A Maova revoluční zástava, za dojatého potlesku silou čínské populace zaručeného rekordního počtu přímých i televizních diváků, splyne se zástavou olympijskou.

                 
Obsah vydání       30. 8. 2004
30. 8. 2004 Tisíce osob demonstrovaly proti Bushovi v New Yorku
30. 8. 2004 "Bush vyhraje, protože jeho tým účinně používá pomluvy"
30. 8. 2004 Olympijské reminiscence Bohumil  Kartous
28. 8. 2004 Šéf britských konzervativců zaútočil na Bílý dům
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy
29. 8. 2004 Bývalý šéf BBC obvinil Tonyho Blaira ze lhaní a ze zastrašování BBC
28. 8. 2004 Andrew Gilligan kritizoval vládu a Radu BBC
29. 8. 2004 Jméno "izraelského špiona" v Pentagonu prozrazeno
30. 8. 2004 Zpozdilá Mrázovka a české značení silnic Ondřej  Hausenblas
30. 8. 2004 Janu Švankmajerovi bude sedmdesát
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
30. 8. 2004 I Arabové hledají Super Star...
28. 8. 2004 Humphrys: Útok na "šupáckou a cynickou televizi"
27. 8. 2004 Brezina (prý) strašidlem aneb Dokaž, co jsi nenapsal Karel  Dolejší
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
27. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 19. - 22. srpna 2004
30. 8. 2004 Svaz Ruska a Běloruska hledá nový impuls Radek  Vogl
26. 8. 2004 Britská média oslavují Milana Kunderu
27. 8. 2004 Hloupost ministra nebo vlastizrada? Štěpán  Kotrba
27. 8. 2004 Nevadí, jsou-li letiště v soukromém vlastnictví Jan  Čulík
27. 8. 2004 Odešel bych z rádia, kdyby mi nařídili, že musím nějakého politika interviewovat jemně
27. 8. 2004 Proč je v Británii prosperita a dá se napodobit?
26. 8. 2004 V Praze se zprovozňuje součást zhoubného dopravního řešení Petr  Kužvart
30. 8. 2004 O našich emigracích Sergej  Chelemendik
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
30. 8. 2004 Zpozdilá Mrázovka a české značení silnic Ondřej  Hausenblas
30. 8. 2004 Olympijské reminiscence Bohumil  Kartous
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy   
29. 8. 2004 Bývalý šéf BBC obvinil Tonyho Blaira ze lhaní a ze zastrašování BBC   
28. 8. 2004 Zdeněk Kořistka a bouře ve sklenici vody Jan  Čulík
28. 8. 2004 Humphrys: Útok na "šupáckou a cynickou televizi"   
27. 8. 2004 Proč je v Británii prosperita a dá se napodobit?   
27. 8. 2004 Odešel bych z rádia, kdyby mi nařídili, že musím nějakého politika interviewovat jemně   
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
27. 8. 2004 Stephen Arthur: Krvavé peníze - účetnictví americké okupace Iráku   
27. 8. 2004 O energetické koncepci ministra Urbana: "Za pár měsíců to už soudruzi viděli jinak..." Jakub  Leiter
26. 8. 2004 Nikdo není dokonalý   
26. 8. 2004 Jsou dnes Američané daleko konzervativnější než dříve?   
26. 8. 2004 Kryla jako velkého umělce jsem rozhodně zpochybnit nechtěl... Šmerala ano... Radko  Kubičko