Havel, Klaus, Zeman

Hlavní protagonisté prvních let po roce 1989 si vytvořili (přesněji (!) bylo to pečlivě a účelově vytvářeno jejich okolím...) téměř neuvěřitelně pevná postavení nedotknutelnosti, nekritizovatelnosti, změnili se (s mírnou nadsázkou) na malé "kultíky osobnosti", alespoň pro své bezprostřední okolí a početné "fan-cluby".

Následně od táborů svých "tvůrců", přívrženců, příznivců, obdivovatelů či sympatizantů požívali i díky vlastní přemýšlivosti, invenci (včetně dovedných "malých lží"...) neotřesitelnou autoritu, kdy kritika z vlastních řad se jen šeptala, a kritika odjinud byla posměšně "smetena" ze stolu.

Dnes se již zapomíná, že k vytvoření tak dominantního postavení jim svým způsobem dopomohla i obrovská vlna emocionálního nadšení, která se zvedla v prvních měsících a vlastně i letech po "sametové revoluci"...

"Hektika" tohoto období napomohla všem třem politikům k dotvoření jejich "image".

Stačí vzpomenout, jak jednoduše každý týden promlouvali předsedové vlády (zejména Čalfa a Pithart ) z obrazovky veřejnoprávní TV, moderováni přímo generálním ředitelem Kantůrkem, aniž by jim v tom bránil jakýkoliv "regulační" orgán (RRTV) anebo byli kritizován politickými odpůrci.

Jedním z posledních reliktů tohoto období je potom značný vliv, který si zejména Václav Klaus a Miloš Zeman uchovali ve svých politických stranách (kterou ostatně Klaus v prvním případu přímo zakládal, a ve druhém případu jim Zeman dopomohl propracovat se z pětiprocentní "průměrnosti" autentických sociálních demokratů, což byla hranice volitelnosti, až k třetinové podpoře voličů).

Tady je potřebné hledat i odpověď na otázku, jak je možné, že jakákoliv replika, vyjádření či rozhovor Miloše Zemana z Vysočiny rozkolísala stabilitu a jednotu strany s několikatisícovou členskou základnou.

Expremiér Zeman sice ve skvěle "načasovaném" dvoustránkovém rozhovoru s publicistou Kramerem v sobotním Právu, v den mimořádného zasedání ÚVV ČSSD, skromně hovoří pouze o dvou svých vystoupeních (Žofín a Most), ale "vzkazů z Vysočiny" bylo (ať s tím už sám souhlasí nebo nesouhlasí) mnohem více!

Stejně tak by si měl umět přiznat, že výsledným efektem jeho vyjádření není stabilita nebo růst preferencí ČSSD, ale pravý opak.

Václav Klaus (možná poněkud iritován nediskrétním zveřejněním jím posílané SMS o kvalitách nově voleného předsedy Topolánka...?) zvolil ohleduplnou taktiku nevyjadřovat se k tomu, co probíhá v ODS, a preference strany, která až tak dramaticky nemění své "lídry" od sarajevského atentátu zůstávají velmi vysoké.

Václav Havel, zřejmě i vlivem svého zdravotního stavu, zůstal poněkud stranou těchto "her", ale přesto jeho kredit je v celé společnosti stále obecně vysoký a zaručuje mu stálé místo v "silné trojce"... !

Špidla, Gross, Topolánek

• I když je nejmladší, byl nejdříve známý (i vlivný) z uvedené trojice Stanislav Gross. Nazýván mnohými skvělým technikem moci, vybudoval si zejména uvnitř ČSSD velice silné postavení -- poslanec, předseda poslaneckého klubu, ministr, místopředseda strany i vlády..! To vše většinou v době, kdy stranu i vládu vedl Miloš Zeman... !

  Přestože aféry a aférky kolem dlouhou dobu nejoblíbenějšího politika ČR končily zpravidla ve ztracenu, a přestože se kolem něho zformoval neméně tak kvalitní tým poradců, pomocníků a sympatizantů, jako kdysi kolem trojice Havel, Klaus a Zeman, nepodařilo se mu v obecném povědomí vytvořit "figuru jejich brizance".

  Jeho celková mediální autorita a pověst neměly svůj ekvivalent např. v celkovém snížení kritičnosti vůči jeho osobě.

  Stačí jen připomenout, jak Velká Británie dlouho a freneticky oslavovala nástup mladého T.Blaira, a opakovaně mu "vše" odpouštěla", zatímco v České republice, která může mít v Grossovi ještě mladšího a ještě vzdělanějšího premiéra (absolvování Právnické fakulty UK mu nikdo nevezme...!) se dlouhodobě objevují velice spekulativní, nedůstojné a nízké "kritiky" (přesněji možná pomluvy a závist... ! ), které údajně přesně popisují, jak probíhalo jeho studium, a jaká je úroveň jeho diplomové práce.

  Zkrátka a dobře vybudovat si postavení a pověst Havla, Zemana či Klause bude pro Grosse a jeho lidi velice a velice těžké.

  Euforie a emocionální nadšení (a tím snížená kritičnost) dávno vyprchaly a schizofrenní argumenty, např. z dnešního tisku o "trafice" pro Špidlu, kterému by nemělo stačit cca 50 tisíc korun poslaneckého platu, ale v případě zvolení za prezidenta NKÚ to může být i dvojnásobek a už vůbec nemluvě o případném komisaři Evropské komise.

  "Bumerangový efekt" takových sdělení spočívá zejména v tom, že přes veškerou předvolební "masáž" volič po 15 letech demokracie nerozlišuje mezi vládní stranou a opozicí a se stejným odsouzením se dívá na jakékoliv funkce, ať už je zastává člen ČSSD, ODS nebo KDU-ČSL -- přičemž i největší "neplatič daní" neohroženě použije paušální argument -- "platíme je z našich daní !"

  Z uvedeného jasně vyplývá, že jestliže by Grosse a jeho tým stálo tak obrovské úsilí zlepšit svůj obraz v očích veřejnosti... a zařadit se tak jako čtvrtý se do skupiny "nesmrtelných", pak pro Špidlu a Topolánka je to úkol ještě těžší, ne-li přímo nesplnitelný... !

• Zásadně to ovlivní skutečnost, že jejich týmy je nedokáží tak připravit i ochránit, aby se nedopouštěli před národem ( z obrazovek TV...) nepřesností či jemně řečeno nepravdivých argumentů... .

  Do historie vejde Špidlova matematika kolem počtu nových živnostníků a zrušených živností, nebo Topolánkova "poplašná" zpráva o obsazení zatím bezplatných českých vysokých škol, vysokoškoláky prchajícími před placením na VŠ ze Slovenska...(!), kdy konkrétní čísla a známá fakta se ukázaly být pro oba nepřekonatelným nepřítelem.

  Oba zmínění politici kromě naučených "televizně-obrazovkových" úsměvů, kdy Špidlův je strnulejší a strojenější a odpovídá tomu, že v soukromí se asi příliš neusmívá, zatímco Topolánkův úsměv je na první pohled dobrosrdečnější i upřímnější a navozuje iluzi, že se směje vlastně všemu a pořád, toho neměli možnost předvést na veřejnosti zdaleka tolik, jako předchozí "kohouti-předsedové" -- Zeman a Klaus... !

  Stranou v typologiích podobnosti Špidly a Topolánka nemůže zůstat ani fakt, že oběma politikům v přelomových chvílích výrazně pomáhají jejich manželky, na což zatím není česká politická scéna příliš zvyklá -- Topolánkovi při volbě předsedou ODS, Špidlovi dnes a včera v MFD a Právu definicí "stranického puče".

  Zdánlivě je na tomto místě protest, že i v případě trojice Havel, Klaus a Zeman sehrály "drahé polovičky" také velmi významnou úlohu při dotváření politické, společenské a mediální slávy, ale je pravdou, že zde šlo spíše o ovlivňování pozitivně-neutrální (byť někdy i lehce bulvární...), zatímco v tomto směru jde u Špidly a Topolánka sice spíše o epizodnější pomoc manželek, ale zřejmě i kontraproduktivnější.

  Vzhledem k tomu, že Špidla stál v čele strany a byl premiérem, dostal se logicky více do konfrontace naplňování předvolebních slibů, či základních sjezdových dokumentů než zbývající dva politici -- této trojice.

  Neúspěchy v této oblasti jsou mu přisuzovány téměř "autorsky", jestliže například ve "Střednědobém programu ČSSD" schváleném na Programovou konferencí 26. 1. 2002 v kapitole "Daňová politika a veřejné rozpočty" jsou obsaženy cíle:

  • dosavadní systém daňových zákonů zjednodušit a učinit přehlednějším.
  • za základní koncepční směr označil posílení váhy přímých daní oproti nepřímým daním.
  • prohloubení progrese zdanění příjmů fyzických osob (včetně možnosti společného zdanění příjmů manželů),
  • přizpůsobení daně z nemovitostí úrovni v evropských zemích
  není těžké doložit, že skutečný postup vlády byl vlastně zcela opačný.

Platí-li přísloví, že "...dvakráte do jedné řeky nevstoupíš...!" pak je klidně možné, že rozhodnutí Vladimíra Špidly o demisi vlády se nakonec neukáže až tak promyšleným tahem vůči jeho politickým soupeřům či protivníkům, za jaký ho někteří autoři a média vydávají.

Zatímco velké sochy Havla, Klause i Zemana stojí na podstavci nezastupitelnosti a nesmazatelnosti svých rolí v nově vzniklém českém státu, a Gross má přinejmenším "nakročeno" ( což v případě úspěchu ODS v řádných či mimořádných parlamentních volbách může učinit i Topolánek, anebo třeba jiný z lídrů ODS...!), pro Vladimíra Špidlu hledají jiní "trafiku", bez podstavce.