Co se Poslanecké sněmovně podařilo:

1. ještě více zkomplikovat situaci na televizním reklamním trhu v neprospěch ČT a koncesionářů (oč méně povolené reklamy, o to vyšší potřeba poplatků),
2. monopolizace (deformace) reklamního trhu ve prospěch privátního sektoru (v neprospěch zadavatelů reklamy a spotřebitelů),
3. zakonzervovat neschopnost ČT konkurovat v objemu finančních prostředků, určených pro výrobu a nákup pořadů (pro srovnání - ČT oba kanály cca 1,1 mld, NOVA cca 2,5 mld jeden kanál a Prima cca 1,7 mld jeden kanál),
4. odsoudit ČT natrvalo do role druhořadého hráče a tím jí na jedné straně znemožnit kvalitní plnění veřejné služby ze zákona, na straně druhé pak učinit argumenty o její postradatelnosti ještě přitažlivější.

Pan ministr Dostál měnil každou chvíli názory a ani poslední verzi vlastního zákona o poplatcích nebyl schopen ve Sněmovně ani v poslaneckém klubu ČSSD obhájit.

Bohužel až doposud jsem se domníval, že principiální rozhodování poslanců se týkalo pouze výše poplatků či počtu osob, které budou ze zákona přispívat, (tj. koncesionáři versus daňoví poplatníci), způsobu volby Rady ČT a eventuálních obav z televizní "černé díry", která úspěšně pohltí a zkonzumuje jakkoli vysokou částku, která jí bude přiřčena.

Pravda je daleko horší.

V poslanecké Sněmovně i Senátu a to napříč politickým spektrem, bují úspěšně - pouze prozatím menšinové - názory na zrušení ČT 2 či neexistenci veřejnoprávních médií, především televize, jako celku.

Konstatuji, že Česká televize je v existenčním ohrožení a v krizi, která tentokrát nemá personální či ekonomickou povahu, nýbrž povahu čistě politickou a která je zřejmě odrazem současné politické krize.

Autor je členem Rady ČT