Před marxisty byly někdy v druhé polovině devatenáctého století dvě možnosti: buď nadřadit konkrétní a hmatatelné zlepšení života dělníků nad ideologii a jednat s buržoazií, tedy smířit se s existencí kapitalismu, nebo naopak chtít naplnění ideologie za každou cenu, nesmířit se s existencí kapitalismu a snažit se všemi prostředky ve jménu utrpení dělníků nastolit novou, beztřídní společnost. Levicoví politikové na Západě zvolili spíše první cestu a podařilo se jim dosáhnout blahobytné společnosti, v níž se postavení dělníků naprosto nedá srovnat s tím, jaká práva a jaké hmotné zajištění měli dělníci v devatenáctém století. Mnozí intelektuálové, zářným příkladem může být Sartre, však považovali tyto změny, a to z filozofických, naprosto ideologických důvodů, za nedostatečné -- a hájili zločiny páchané "ve jménu dobra", zločiny, které nikoho nemohly osvobodit, nikomu nemohly prospět, které nemohly nic pozitivního přinést a jejichž jediným smyslem byly mocenské ambice imperátorů. Říkalo se: je lépe se mýlit se Sartrem, než mít pravdu s Aronem. Studenti profesorů, kteří toto krédo vyznávali, jsou dnes sami profesory a přenášejí mentalitu dialektické lži dále.

Z dob, kdy byl Sovětský svaz mnohými takovými lidmi považován za partnera rovnocenného demokratickým zemím, pochází přesvědčení, že se zeměmi, kde probíhá genocida strašlivých rozměrů, má smysl spoluutvářet tzv. "mezinárodní právo" a zlobit se na ty demokracie, které toto "právo" ve snaze ubránit se před komunistickou agresí občas poruší. Mezinárodní právo se také dělalo v Mnichově a na Jaltské konferenci. Mezinárodní právo nemělo nic proti lidem, jako byl pan Amin, masový vrah, démon, který vyvstal z mýtu dekolonizace. Ale také nemělo nic proti Stalinovi nebo Maovi. Je tedy podle mého názoru v souladu s levicovými ideály dát občas přednost obětem masového vraha před literou mezinárodního práva, které často vzniklo jen jako smlouva gaunerů s těmi, kdo od nich chtěli mít pokoj. Je možná občas dobré říci si, proč asi státy jako SSSR a Čína seděly v Radě bezpečnosti a proč měly právo veta. To nebylo z důvodů právních, nýbrž z důvodů mocenských. Žádný systém, v němž masový vrah má právo veta, nemůže být systémem právním.

USA pod vedením G. W. Bushe a jejich spojenci zřejmě porušili "mezinárodní právo" (ale kdo to může opravdu posoudit?), to je pravda. Myslím však, že je důležitější otázkou to, proč se to stalo. Že Saddám byl masový vrah, že to byl krvežíznivý válečník, který ve válce s Íránem použil chemické zbraně, o tom pochybuje málokdo. Mohli bychom se zlobit na USA za to, že Saddáma kdysi podporovaly... s tím bych plně souhlasil, to bych šel demonstrovat také. Je dobré tvrdě kritizovat i hokynářský způsob, jímž se USA a Velká Británie snažily před rokem ve světové veřejnosti vzbudit pocit, že Saddám s jistotou má zbraně hromadného ničení a že je připraven je použít. Ostatně v této věci se rozjíždějí vyšetřování a nebylo by korektní předjímat jejich výsledky. Kdyby šel někdo demonstrovat proti USA kvůli tomu, že lhaly světu, pochopil bych to, ačkoli bych si kladl otázku, zda máme dost informací pro tak smělé soudy. Ale pokud někdo demonstruje proti USA z důvodů, že porušily nějaké mezinárodní právo a že prý spáchaly agresi, zdá se mi to velice cynické vzhledem k obětem Saddámova teroru.

Spojené státy a jejich spojenci svrhly masového vraha z jeho trůnu, k tomu bylo použito násilí, to jistě. Gaunera většinou jinak svrhnout nelze. Ale nikdo nemůže říci, že cílem a výsledkem války bylo zavedení teroru ze strany USA proti Iráčanům. Všechny strany v Iráku jednají o podobě budoucího uspořádání země a teror tamních banditů se zaměřil nejen proti USA, nýbrž i proti OSN a dokonce proti šíitům, kteří byli cynicky zmasakrováni během svého největšího náboženského svátku, jenž mohli po dlouhé době konečně svobodně slavit. Kdyby nebylo těchto banditů, byl by Irák zřejmě již stabilizovaný, podařilo by se tam zavést vodu, elektřinu atd., o což se USA se spojenci snaží stále znovu tváří v tvář sabotážím ze strany teroristů.

Proč se nedemonstrovalo proti Saddámovi a demonstruje se proti G. W. Bushovi? Proč zazlíváme někomu porušení mezinárodního práva a tzv. agresi, když tím došlo naprosto nepopíratelně ke svržení člověka, který má na svědomí statisíce životů? Snad proto, že demonstrací se dodnes zúčastňují především levicově smýšlející aktivisté, a ti se stále raději mýlí se Sartrem, než by měli mít pravdu s Aronem. Vždyť znáte nějaké masové, celosvětové demonstrace proti Aminovi, proti SSSR, proti Saddámovi, když byl na vrcholu své moci? Proti Castrovi? Proti KLDR? Nemyslím si, že by původní levicové ideály něco takového snesly, že by vydržely to nadřazení litery zákona a ideologie nad osud konkrétních lidí, kteří byli mučeni Saddámem nebo kteří dodnes umírají v severokorejských koncentrácích, zatímco my se v teple svých domovů rozhořčujeme nad kovbojem Bushem.

Pozn. JČ: Demonstrace proti Saddámovi probíhaly, když byl u moci, ale na daleko menší úrovni. (Asi lidem míň vadí diktátor ve vzdálené banánové republice, když je o něm jasné, že je to diktátor, než vedoucí představitel demokratické supervelmoci, jako je nyní Bush, který velmi pravděpodobně porušil zákon.)

Mezinárodní organizace na obranu lidských práv, jako je Amnesty International či Human Rights Watch systematicky upozorňovaly na drastický režim v Iráku dlouhá léta.