Jako jeden z uchazečů o práci v evropských institucích bych rád popsal svou zkušenost s prvními fázemi přijímacího procesu. Písemných testů jsem se nakonec nezúčastnil z osobních důvodů. Nemohu znát důvody, pro které se ostatní uchazeči testů nezúčastnili, přestože původně podali přihlášku. Dovolím si však o někerých možných důvodech spekulovat.

Podle mého názoru mohl kandidáty odradit nedbalý přístup Úřadu pro výběr pracovníků k organizaci přijímacího procesu. Zájemci o práci v evropských institucích se po vypsání soutěže o konkrétní místa musejí zaregistrovat na internetových stránkách Úřadu a poté vyplnit elektronickou přihlášku. První dojem, který jsem při elektronickém registrování a přihlašování získal byl, že tvůrci internetových stránek EPSO příliš nemysleli na své "klienty", tedy na kandidáty pro práci v institucích EU. Jinak by nepřipustili, aby bylo nemožné až do poslední chvíle před uzavřením konkursu otevřít jeden z manuálů s návodem k vyplnění přihlášky.

Překážkou pro uchazeče bylo i to, že úřad EPSO po uzavření soutěže (24. června 2003) neodpovídal na telefonické ani emailové dotazy. Kvůli nedostupnosti manuálu jsem se při registraci dopustil chyby a následně jsem nemohl otevřít svoji schránku, takzvaný profil uchazeče. Do této schránky měly být elektronicky posílány informace o dalším průběhu konkursu, včetně data písemných testů. Svoji přihlášku jsem vyplnil včas a důvodem mých potíží tedy nebyla přetíženost systému těsně před uzávěrkou.

Kvůli potížím s profilem uchazeče jsem neměl potvrzeno, zda moje přihláška byla vůbec řádně podána ani kdy se mám testů zúčastnit. Během léta 2003 jsem se proto snažil EPSO několikrát kontaktovat na dvou oficiálních emailových adresách i na oficiálních telefonních číslech, které byly uvedeny v internetové dokumentaci ke konkursu. Na mé opakované zprávy na telefonním záznamníku ani na emailové dotazy však nikdo neodpověděl. Fakt, že Evropská komise na dotazy ohledně soutěže prostě neodpovídá, mi telefonicky potvrdila i pracovnice zastoupení Komise v Praze, na kterou jsem se obrátil o radu.

Nakonec jsem problém s registrací vyřešil jen díky tomu, že pracovnice zastoupení Komise v Praze mi poskytla telefonní číslo na sekretariát ředitele Evropského úřadu pro přijímání pracovníků v Bruselu. Přes sekretariát jsem se pak dovolal na vedoucí konkursu pro přistupující země, která mi dala odkaz na technického pracovníka v úřadu EPSO. Na konci tohoto klopotného procesu jsem s technikem problém s registrací vyřešil během krátkého telefonického rozhovoru. Až poté jsem si mohl potvrdit, že moje přihláška byla v červnu 2003 skutečně řádně podána a konkursu se mohu zúčastnit.

Další problém s organizací konkursu vidím v tom, že datum písemných testů nebylo dlouho známo. I když neoficiální zprávy delegace Komise v Praze původně uváděly, že testy se budou konat v září či říjnu, předběžné datum bylo oznámeno až koncem září, a to na 12. a 13. prosince 2003. Pozvánky s konečným potvrzením data se objevily v profilech uchazečů na internetu až v první polovině listopadu 2003. Konrétně pro mě znamenal prosincový termín praktickou nemožnost se prvního kola testů zúčastnit. Je pravděpodobné, že znalost pevného termínu delší dobu dopředu by umožnila uchazečům lépe plánovat a na testy příjít ve větším množství.

Důvodů, proč tolik účasníků na písemné testy nedorazilo, je zřejmě celá řada. Ty, které jsem zmínil, jistě nejsou vyčerpávající; navíc konkrétní zkušenosti jiných uchazečů neznám. Odhaduji nicméně, že špatná technická příprava elektronických přihlášek, ignorování písemných i emailových dotazů úřadem EPSO a odklady v konání testů mezi tyto důvody patří. Profesionálnější přístup k přijímacím řízením by podle mého názoru Evropské komisi vynesl větší množství kandidátů a lepší účast v konkursech.