24. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 1. 2003

Pohled zevnitř: Kdo prohrává s kým v ČSSD

"Veřejnosti se předkládá zvláštní obraz. Miloš Zeman prý rozkládá sociální demokracii. Jeho zvolení prezidentem by prý vneslo rozkol do vedení ČSSD. Ne snad, že by v ČSSD neprobíhal mocenský boj. Probíhá jako v každé partaji. Je v ČSSD víc vidět. Iniciátoři boje ho nosí do novin. Pak je tu výhoda "experta" A. Mitrofanova v Právu. Někoho takového žádná partaj v žádných novinách asi nemá (a možná ani mít nechce - pozn. red.). Konečně za třetí, rozbroje straně neprospívají a není málo těch, kteří jsou motivováni neprospívat. Proto se o mocenských bojích v ČSSD píše nejvíce."

Autor, psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana, rozebírá se znalostmi insidera vnitrostranickou situaci v ČSSD.

Zemanizace a dezemanizace

V roce 1993 byla ČSSD beznadějně rozhádaná 6,5% strana. Miloš Zeman jako vítěz na Hradeckém sjezdu věděl předem, že chce-li uspět on, musí uspět jeho strana. Proto je především nutno zabránit jejímu rozkladu. Nabídl poraženým stranám boje spolupráci. Většinou odmítli. Dokázal minimalizovat vnitřní spory z ambicí neuspokojených stranických harcovníků. Proto se strana do 2 let jevila jako téměř jednolitá.

Neuspokojení politici v ČSSD neusilovali ve svém růstu o profilaci na řešení problémů, sázeli na profilaci na své odlišnosti od Zemana. Zeman se pochopitelně nesnažil poukazovat veřejně na své názorové odlišnosti od svých místopředsedů a jiných stranických prominentů. Naopak, to oni se snažili upoutat na sebe pozornost kritikou předsedy strany. To si každý pamatuje.

Eroze jednoty strany nezačala od Zemana nebo nikdy neexistujících "zemanovců" ale od vždy existujících protizemanovců. Zeman si nikdy nevytvořil kohortu věrných, které by upřednostňoval. Za takové nelze pokládat ty, kteří se na něj sami lepili v naději, že budou moci pozřít větší sousto z budoucí hostiny. Z oportunistů žádnou oporu vytvořit nelze. Účelová koalice jinak mezi sebou soupeřících protizemanovců během let nabyla na síle a ovládla nejdříve politické grémium, potom předsednictvo pomocí svých klientů, nikdy ÚVV.

Existovala představa, že situaci ve straně rozkládající bojem některých místopředsedů proti předsedovi by mohl zachránit Vladimír Špidla, který se mnohým nezdál být napojen na protizemanovské tažení. Navenek nebyl, ale jako nový předseda bez vlastní solidní podpory významného regiónu, se musel spolehnout na reálné držitele moci, kteří zatím nechtěli nebo nemohli sami otevřeně a bezprostředně vládnout straně. Začalo to, co bylo nutné předpokládat: odstraňování všech, kteří nebyli loajální novému vedení. To Zeman nikdy nedělal, ten začínal a končil u prohlášení o koulích na noze. Jenže Zeman odešel a koule zůstaly, jen se posunuly více do čela.

V průběhu procesu odzemanování strany cítili drobnohlední oportunisté, že je výhodnější procovat proti Zemanovi než pro něj. To rozhodlo. Jenže o čem? Především o tom, že se do čela dostali lidé bez cíle vpředu, ale s cílem nahoře, lidé, pro něž je program stejně jako všechny zásady balastem, neboť brání v pragmatickém uhýbání na všechny strany.

Nástup stylových politiků

Protizemanovci se neprofilovali na problémech, protože to by museli nabízet nějaká řešení. Proč takové riziko. Ustálila se výhrada dosti vágní na to aby umožňovala pružný výklad. Vytýkali Zemanovi jeho "styl", s tím, že oni přinášejí do politiky nový styl- především prý slušnost. Kdo je té slušnosti nablízku, může si o ní zvláště nyní udělat přesnější představu. To co především chybí je program. Ba co hůř, chybí dokonce pocit, že chybí program.

Politik s kompasem ukazujícím cíl a s pocitem povinnosti překonávat překážky byl nahrazen politiky s radary umožňujícími vyhnout se konfliktům na cestě vzhůru (příměr vypůjčen od Davida Riesmana: Osamělý dav). Dokonce se dočítáme, že teze o konci dějin byla správná, že už se nic podstatného dít nebude, že už nebude vlastně ani třeba hájit něčí práva, teď už stačí se profesionálně usmívat a prezentovat styl. Programy i kompasy zahodíme, netřeba cílů. Jejich zvolením bylo cílů již dosaženo.

Možná mi chybí dějinný optimismus, vyžadovaný v dobách vůdců raněných slepotou, ale domnívám se, že je tomu právě naopak. Konflikty se přiostřují, ekonomické, vojenské, ekologické a zejména sociální (když už ne třídní). Za několik málo let bude vrcholit poptávka po dalekonosných politicích s kompasem a odvahou k překonávání překážek. Kdo nevidí jasně konflikty a problémy dnes, nebude je mocí přehlédnout v nejbližších letech. Je-li výstižný Plechanovův koncept úlohy osobnosti v dějinách, pak si řešení velkých úkolů vyžádá politiky velkého formátu, nikoli intrikující trpaslíky, kterým své osudy veřejnost těžko svěří.

Kdo tady prohrává?

Přiznám se, že mě trochu překvapil kolega Kubinyi s originálním pojetím vnitrostranického konfliktu (I prohrávat se musí umět, Právo 9.1.) Vidí ho jako boj, v nemž jedna strana prohrála, a nějak to neunese. Nevím, jestli bych stejně definoval protivné strany, spíše ne.

Autor si stěžuje na "zastánce Miloše Zemana" (má na mysli Dostála, Jičínského a Lachnita), kteří "napadají premiéra a předsedu Vladimíra Špidlu". Dostálovi se za podezření ze spojení se Zemanem za 11 dní omluvil. Články stylových politiků, kteří napadají naopak Miloše Zemana mu asi už nevadí. Autor z Plechanovovských pozic kritizuje Zemanovy zastánce, že: "vyzdvihují úlohu politika jednotlivce a nějak jim uniká, že politiku nedělají politici sólisté, ale politické strany". Tato vlastní teze mu ovšem nepřekáží, aby o 16 řádků níže nepřipisoval vlastníkovi originální ideje Vladimíru Špidlovi vítězství ve volbách jako jeho osobní zásluhu, jako by nevyhrála strana: "Silná osobnost musí mít svoji silnou ideu.

Špidla má svůj sociální stát. Dokázal přesvědčit většinu voličů a vyhrát volby.To je nepopiratelný fakt." Nevím, zda přesvědčil právě Špidla, ale určitě ne většinu voličů. No, to jsou detaily.

Nevím, jak autor dospěl k názoru, že: "většina členů ČSSD pochopila důvody, pro které bylo lepší sestavit koalici s KDÚ-ČSL a US-DEU". Dále směle tvrdí, že to bylo "rozhodnutí většiny", pro což již neexistuje podklad žádný (krom novinového papíru, který unese vše). Autor pak vidí v ČSSD snahu o prosazení údajně "menšinového názoru" (asi, že nebylo nejlepší sestavit onu koalici). Stěžuje si zvláště pak na Lachnita, jemuž připisuje snahu o návrat k: "pragmatické politice, kde na prvním místě je moc", zatímco dnes zřejmě stojí v čele nepragmatičtí politici jimž je moc lhostejná.

Pro pitomečky opakuje: "Přesto, že to někteří ještě asi skutečně nepochopili, nastal konec éry 90. let reprezentovaných Havlem, Klausem a Zemanem." Nové úkoly prý budou "vyžadovat jiný přístup". Tento přístup však zůstává zahalen tajemstvím, ale lze dovodit, že asi půjde o "nový styl", který rovněž nebyl nikdy blíže popsán.

Kde je ta doba, kdy za rozvratného Zemana jsem seděl společně s ing. Lachnitem a Dr. Kubinyim v jeho lékařském pokoji v Ostravské fakultní nemocnici nad lahví destilátu v naprosté názorové jednotě bez světoborného sporu o užitečnosti US-DEU pro plnění volebního programu ČSSD?

Ačkoliv autor v tomto článku jasně napsal, že v ČSSD menšina, která neumí prohrávat útočí na většinu (která zřejmě umí vyhrávat), Dr. Kubinyi v dalším článku naopak tvrdí (ČSSD není v krizi, Právo, 20.1), že: "není pravdou, že strana je vnitřně rozpolcena." Patrně boj probíhá v dialektické jednotě. Na závěr ještě doplňuje: "Sjezd téměř nepochybně potvrdí nastoupenou linii a styl politiky...".

Nikoliv pane kolego, je to jinak, prohráváme všichni i s našimi voliči a to právě proto, že voličům nesejde na tom, kdo drží v Lidovém domě moc, ale na tom, zda je schopen plnit program s nímž šla strana do voleb. Jestli však je hlavním sporem údajně neposkvrněné početí vládní koalice, (ve skutečnosti to, zda autoři tohoto nápadu mají právo umlčovat kritiky tohoto údajně menšinového názoru), pak strana prohrávala už dávno před zveřejněním lednových průzkumů STEM, které to jen potvrzují.

                 
Obsah vydání       24. 1. 2003
25. 1. 2003 Irák: zbrojní inspektoři OSN nenašli nic
25. 1. 2003 Blair: válka může začít bez důkazů proti Iráku
24. 1. 2003 Ze Zemanovy cesty na Hrad zbyly trosky...
24. 1. 2003 Diskuse o zničení Německa a o nacistické vině pokračuje
24. 1. 2003 První skupina "lidských štítů" se vydává do Iráku
25. 1. 2003 Dovolená v ose zla
24. 1. 2003 BBC: Irák připravuje proti americkým vojskům útok chemickými zbraněmi
24. 1. 2003 Světový odpor vůči Bushově válce proti Iráku sílí
24. 1. 2003 Brousí si Špidla zuby na přímou volbu? Štěpán  Kotrba
24. 1. 2003 Pohled zevnitř: Kdo prohrává s kým v ČSSD Ivan  David
24. 1. 2003 Diskuse nad budoucností Špálovy galerie a Nadace Český fond umění Roman  Franta
23. 1. 2003 Druhá po Libuši Zdeněk  Jemelík
24. 1. 2003 Děkujeme, odejděte:
Buďte pamětliví místa a hodiny
24. 1. 2003 McDonaldizace Saddáma aneb samozřejmý cíl František  Roček
24. 1. 2003 Po sto dňoch ako po sto rokoch Lubomír  Sedláčik
24. 1. 2003 Tamoxifen zabraňuje rakovině prsu
24. 1. 2003 Žádosti o pomoc postiženým povodněmi
24. 1. 2003 Slovenský rozvojový svet Radovan  Geist
24. 1. 2003 Neokonzervatívna neonormalizácia Martin  Muránsky
22. 1. 2003 Sloboda mýliť sa Martin  Muránsky
24. 1. 2003 Chaos totalos Jana  Matúšová
23. 1. 2003 Blairova vláda zavede v Anglii dodatečné univerzitní školné
21. 1. 2003 Vést či nevést válku proti Iráku? Miloš  Kaláb
23. 1. 2003 Jacques Derrida - symbol západního pseudointelektuálního diletantismu?
23. 1. 2003 "Až po vás, Václave"
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 1. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2002 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Politický zápisník RSS 2.0      Historie >
24. 1. 2003 Pohled zevnitř: Kdo prohrává s kým v ČSSD Ivan  David
22. 1. 2003 Prezidentská volba: Události minulé nám ukazují, jak mohou vypadat události budoucí Petr  Baubín
20. 1. 2003 TV media o víkendu: Klaus ve Šponě, Zeman ve zprávách Josef  Trnka
19. 1. 2003 Předsedou US-DEU se stal místopředsedseda vlády Mareš Štěpán  Kotrba
18. 1. 2003 Unie svobody na křižovatce Petr  Baubín
13. 1. 2003 TV media o víkendu: Čekání na volbu prezidenta Josef  Trnka
11. 1. 2003 Sobota podvečer: přímá akce proti pochodu "hnědé špíny" Štěpán  Kotrba
6. 1. 2003 TV media o víkendu: Úředníci a politici Josef  Trnka
23. 12. 2002 Topolánek ve Šponě: Není naším národním zájmem vstoupit do EU... Josef  Trnka
16. 12. 2002 TV média o víkendu: Současná koalice (ne)má správné lidi na svém místě Josef  Trnka
13. 12. 2002 KAUZA: Ostravská ČT   
2. 12. 2002 Nepotrestatelní politici aneb imunita třikrát jinak Ivan  David
2. 12. 2002 Kůl v plotě a předseda vlády Štěpán  Kotrba
2. 12. 2002 Analýza politiky ČSSD: Koho místo Špidly? Martin  Kunštek
1. 11. 2002 Anarchistické vnitro před summitem NATO a já Štěpán  Kotrba

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
26. 1. 2003 Zeman sklidil to, co zasel Josef  Trnka
25. 1. 2003 Domácí štěstí: jak probíhaly volby prvních československých prezidentů   
24. 1. 2003 Pohled zevnitř: Kdo prohrává s kým v ČSSD Ivan  David
24. 1. 2003 Brousí si Špidla zuby na přímou volbu? Štěpán  Kotrba
24. 1. 2003 Ze Zemanovy cesty na Hrad zbyly trosky...   
23. 1. 2003 "Až po vás, Václave"   
23. 1. 2003 Druhá po Libuši Zdeněk  Jemelík
22. 1. 2003 Úvaha presidentská: O prospěchu obce Jakub  Žytek
22. 1. 2003 Prezidentská volba: Události minulé nám ukazují, jak mohou vypadat události budoucí Petr  Baubín
20. 1. 2003 TV media o víkendu: Klaus ve Šponě, Zeman ve zprávách Josef  Trnka
20. 1. 2003 Další runda v pátek Ivan  Korč
19. 1. 2003 Škromach se necítí na vystřídání Špidly   
19. 1. 2003 Předsedou US-DEU se stal místopředsedseda vlády Mareš Štěpán  Kotrba
18. 1. 2003 Unie svobody na křižovatce Petr  Baubín
18. 1. 2003 Miloš Zeman byl nominován do druhé prezidentské volby Štěpán  Kotrba