14. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 1. 2003

Co je přímá demokracie?

Pojem přímá demokracie se objevuje stále častěji v české politické debatě. Zdá se však, že různí lidé si pod tímto pojmem představují různé věci, čímž dochází k nedorozumnění. Nejčastější mylná představa je ta, že všichni, kdo propagují přímou demokracii chtějí, aby všichni občané neustále přímo hlasovali o každě jednotlivé otázce. Je sice pravda, že někteří aktivisté v západních zemích (USA, Velká Britanie, Řecko...) prosazují tento princip. Převážná většina příslušníků našeho hnutí (ano, lze už mluvit o neustále sílícím celosvětovém hnutí) zastává mnohem umírněnější stanovisko: zachovat reprezentační systém, ale doplnit jej prvky přímé demokracie, z nichž nejdůležitější a nejvíce diskutovaný (ale ne jediný) je právo občanů na občanskou iniciativu a referendum.

Slovo demokracie pochází z řečtiny (demos - lid; kratein - vládnout). První demokracie vznikla v Řecku a trvala přibližně 100 let - od poloviny pátého do poloviny čtvrtého století před Kristem. Byla to demokracie přímá (ovšem s vyloučením otroků a žen). I dnes tu jsou lidé, kteří poukazují na to, že mluvit o přímé demokracii je vlastně nepřesné, protože skutečná demokracie může být jedině přímá. I když je to v zásadě pravda, z praktických důvodů, pro zamezení nedorozumnění v dnešní veřejné debatě je třeba používat termíny demokracie přímá a reprezentační.

Se zánikem Západořímské říše zanikly na dlouho poslední stopy po demokratickém systému. V západní kulturní sféře převládl feudalismus. Teprve ve třináctém století, v Anglii, začala být omezována moc krále ve prospěch zájmových skupin, z kterých se postupně vyvinul parlament. Skutečně demokratické ideje se poprvé od antiky přechodně vynořily v Čechách v době Husitského hnutí (1419 - 1432). Další podobná vlna přišla až v období anglické republiky (Commonwealth, 1653-1659; t.zv. ˝Levellers˝). Rozhodující obrat v politickém vývoji západního světa přišel však až s americkou a francouzskou revolucí ke konci 18. Století. V nově vzniklých USA se vynořila myšlenka lidového referenda, která se přes Francii dostala do Švýcarska. Tato země se lišila od ostatních zemí Evropy tím, že byla rozdrobena na značně samostatné kantony položené v hornatém, málo přístupném a strategicky poměrně málo důležitém terénu. Po potlačení evropské revoluce 1848 přišlo téměř všude nové období reakce a útisku. Švýcarsko však - díky své poloze - uniklo pozornosti okolních imperialistických mocností a - inspirováno do jisté míry americkými idejemi - vybudovalo si dosud zdaleka nejdemokratičtější systém na světě. Podstatnou složkou tohoto systému je právo občanů na vlastní iniciativu a referendum. I když i ve Švýcarsku existují politické strany a parlament, seženou-li občané během předepsané doby alespoň minimální předepsaný počet podpisů na podporu určitého návrhu, stane se tento návrh zákonem, který nemůže parlament ani vláda zrušit.

Vývoj v USA šel jiným směrem. Jejich ústava - svého času nejpokrokovější dokument v moderní historii - nesplnila očekávání, přes serii doplňků. Stala se jakýmsi mýtem, podobně jako bible pro křesťany a korán pro muslimy. Politická skutečnost se vyznačovala pokračující korupcí a zákulisní vládou finančně silných korporací. Ke konci devatenáctého století vznikla jako reakce proti tomuto stavu dvě hnutí - ˝populistické˝ v devadesátých letech, operující hlavně na venkově, a ˝progresivní˝, rozvinuté na počátku dvacátého století ve městech. Zraky nespokojených Američanů se začaly obracet ke Švýcarsku. 1894 navázal švýcarský emigrant Bosshard, usedlý v Oregonu, kontakt s curyšským časopisem Arbeiterstimme, aby mohl těžit ze švýcarských zkušeností. Mezi léty 1898 a 1918 bylo prosazeno právo občanů na iniciativu a referendum, jakož i odvolaltelnost reprezentantů, v 19 amerických státech. Tento vývoj se však později zpomalil.

Od skončení první světové války se přidalo už jen 5 dalších států. Začalo docházet ke korupci i tohoto hlavního nástroje přímé demokracie: Finančně silné korporace iniciovaly samy některé návrhy a platily 10 - 20 dolarů za podpisy málo vzdělaných chudých občanů. Proto má pojem ˝přímá demokracie˝ v očích mnohých Američanů špatnou pověst. Demokratizační proces však začal znovu sílit po skončení studené války. V druhé polovině 90-tých let byl založen ve Washingtonu Ústav pro Iniciativu a referendum, který vede procesy proti politikům, snažícím se toto občanské právo omezovat. Další významná organizace - Filadelfia 2 - byla založena bývalým senátorem Mikem Gravelem. Později byla přejmenována na ˝Národní iniciativu pro demokracii˝. Tato organizace vede kampaň za přijetí dodatku k celoamerické ústavě, který by zaručil právo na inciativu a referendum občanům i na federální úrovni. Jeffersonovo středisko pro demokratické procesy zavedlo instituci ˝občanských porot˝ podle vzoru ˝Planungszellen˝ prof.Dienela v Německu. Neustále se vedou internetové debaty o tom, jak postupovat pro demokratizaci politického systému, též s využitím moderní komunikační a informační technologie. Vznikly pojmy ˝e-demokracie˝ a ˝teledemokracie˝. Bushův ˝boj proti terorismu˝ přechodně utlumil tyto debaty, ale vývoj ke skutečné demokracii je nezadržitelný.

Opět jiný byl vývoj v Evropě. Pod vlivem socialistických myšlenek zde začalo sílit dělnické hnutí, vedené ovšem hlavně levicovými intelektuály. Proti němu se formovaly síly pravice. Vývoj k demokracii se zaměřoval na postupné rozšiřování volebního práva ve prospěch skupin, které je dosud neměly. Společnost sestávala hlavně ze tří značně homogenních kategorií: dělníci, podnikatelé (kapitalisté) a zemědělci. Jejich zájmy byly hájeny příslušnými politickými stranami. Vznikla ideologie, podle které je demokracie systém vlády několika, nejméně dvou, politických stran, z nichž některé jsou ve vládě a jiné v opozici, při čemž všichni občané mají právo volit kteroukoli stranu v periodických svobodných a tajných volbách. Začalo se rozlišovat mezi stranami ˝demokratickými˝ a totalitními (t.j. fašistickými, nacistickými a hlavně komunistickými). Avšak nezaujatá úvaha musí vést k chápání toho, že vláda politických stran, ať jedné nebo několika, již podle definice nemůže nikdy být demokracie. Každá politická strana, i teoreticky, hájí zájmy určité kategorie občanů. Vytvoří-li však vládu, začne řídit - ze svých úzkých stranických pozic - celou společnost. Již zde je zásadní a neodstranitelný rozpor. K tomu pak v praxi přistupuje korupce mocí a korupce specifickými zájmy (˝vested interests˝) na úkor zájmů převážné většiny občanů. S touto korupcí se setkáváme v ČR od pádu komunismu na každém kroku.

V době totalitních režimů (t.j. od třicátých do počátku devadesátých let dvacátého století) se jevily stranicko-parlamentární režimy jako jediná alternativa a jako skutečná demokracie. Po pádu sovětského imperia se však pozornost občanů průmyslového světa začala obracet k nedostatkům uvnitř vlastních systémů. Tím vznikla živná půda pro myšlenku přímé demokracie. V polovině devadesátých let se prosadila v Německu organizace Mehr Demokratie e.V., schopná získat podporu mnoha set tisíců občanů.

Podobné, i když ne tak silné organizace a hnutí existují teď už snad ve všech evropských státech. R. 1998 byla v ČR (Příbram) uspořádána první mezinárodní konference o přímé demokracii v dějinách - bez sponsorů, financovaná jen účastnickými poplatky. Zúčastnili se představitelé výše zmíněných organizací (z USA: senátor Gravel; prezident Ústavu pro iniciativu a referendum Dane Waters; Ned Crosby, zakladatel a předseda Jeffersonova střediska pro demokratické procesy; prof.Ted Becker - největší světový odborník na teledemokracii; socioložka Lyn Carson z Australie; prof.Takase z Japonska; reprezentanti německé Mehr Demokratie a mnozí jiní.) Důležitost této události bude plně pochopena až s odstupem doby. Příbramská konference dala podnět ke vzniku mezinárodní sítě pravidelných internetových kontaktů. Druhá celosvětová konference se konala r.2000 v Řecku. Pod dojmem úspěchu dosaženého v Příbrami vznikla evropská síť iniciativ pro přímou demokracii (NDDIE; konference v Mnichově 2000, v Praze 2001 a v Bratislavě 2002), evropský Ústav pro iniciativu a referendum a vloni na podzim organizace Democracy-Europé. Od r. 1998 vychází v ČR anglický čtvrtletník Worldwide Direct Democracy Newsletter.

V celosvětovém hnutí existují hlavně tyto směry:

  1. Ten, který chce zachovat nynější systémy reprezentační demokracie, ale doplnit je právem občanů na iniciativu a referendum bez prohibitivních omezení. (Tento směr je nejsilnější.)
  2. Deliberativní směr vytvářející formalizované kanály pro kvalifikované občanské diskuse (Planungszellen podle prof.Dienela, Německo, americké Citizen Juries, experimenty na Univerzitě v Sydney a vědecký deliberativní průzkum organizovaný v USA a v menším měřítku ve Skandinávii).
  3. Radikální směry navrhující odstranit reprezentaci a zavést debaty a hlasování pomocí internetu (e-demokracie; takový návrh se nedávno vynořil i v ČR - "Internetová strana").
  4. Komplexní modely nových politických systémů.

    Češi mohou být hrdi na to, že české Hnutí za přímou demokracii je ve světovém hnutí na špičce. Česky byla napsána jedna z hlavních knih, pojednávajících o této problematice: Milan Valach, Svět na předělu. Nedávno zde byla vypracována Občanská ústava České Republiky - první toho druhu na světě.

    Kdo by měl zájem o bližší informace, může se obrátit na webovou stránku http://pdemokracie.ecn.cz

    Autor podporuje Hnutí za přímou demokracii.

                 
Obsah vydání       14. 1. 2003
14. 1. 2003 Afghánistán: Mluvil jsem s členem Karzaiovy vlády Martin D. Brown
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová
14. 1. 2003 Nestydové Zdeněk  Jemelík
14. 1. 2003 Kdo na Hrad patří, ať tam je Vladimír  Rott
14. 1. 2003 Pete Tonwshend zatčen za to, že si stáhl z internetu dětskou pornografii
14. 1. 2003 Je stát založen na válce?
14. 1. 2003 Všude samí neplatiči Karel  Mašita
13. 1. 2003 Dobré a zlé v "ideologii bez ideologií"; v "náboženství bez náboženství" Ondřej  Prokopius
14. 1. 2003 České a britské školství: Stačí srovnávat Jaroslav  Vávra
14. 1. 2003 Evropský Konvent na půl cestě I.
13. 1. 2003 Jaké nemocenské? Rovné! Antonín  Hrbek
14. 1. 2003 České školství versus Charta učitelů z roku 1966 Radek  Sárközi
14. 1. 2003 Co je přímá demokracie? Jiří  Polák
14. 1. 2003 Záchrana sveta podĺa G. Daniela  Příhodová
14. 1. 2003 Sovietski poradcovia a politické procesy - pozadie tragédie Viliam  Bernáth
14. 1. 2003 Zmeny vo vojenskej doktríne Ruska: Nová superštruktúra Viktor  Kovaľov
13. 1. 2003 Jaké petice jsou přípustné
13. 1. 2003 Jak Spojené státy narušily suverenitu ČR a nikomu to nevadilo Martin D. Brown
13. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Nadace ČFU se rozhodla pohřbít galerii Václava Špály Jan  Paul
13. 1. 2003 Diskuse na téma Česká umělecká kritika
13. 1. 2003 Příjemnou a zajímavou sobotou v Londýně Jan  Čulík
13. 1. 2003 Česká literatura v postkomunismu Petr  Bílek
12. 1. 2003 Ještě jednou o prezidentských milostech Zdeněk  Jemelík
12. 1. 2003 Petice za veřejný soud s Vladimírem Hučínem
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 1. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2002 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
14. 1. 2003 Veřejné zakázky: 3% výpalné z dodávek vládě Martin  Kunštek
14. 1. 2003 Pete Tonwshend zatčen za to, že si stáhl z internetu dětskou pornografii   
14. 1. 2003 Nestydové Zdeněk  Jemelík
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová
14. 1. 2003 Je stát založen na válce?   
14. 1. 2003 České školství versus Charta učitelů z roku 1966 Radek  Sárközi
14. 1. 2003 Co je přímá demokracie? Jiří  Polák
14. 1. 2003 Evropský Konvent na půl cestě I.   
14. 1. 2003 Afghánistán: Mluvil jsem s členem Karzaiovy vlády Martin D. Brown
14. 1. 2003 Sovietski poradcovia a politické procesy - pozadie tragédie Viliam  Bernáth
13. 1. 2003 Dobré a zlé v "ideologii bez ideologií"; v "náboženství bez náboženství" Ondřej  Prokopius
13. 1. 2003 Příjemnou a zajímavou sobotou v Londýně Jan  Čulík
13. 1. 2003 Česká literatura v postkomunismu Petr  Bílek
13. 1. 2003 Jak Spojené státy narušily suverenitu ČR a nikomu to nevadilo Martin D. Brown
13. 1. 2003 Monitor Jana Paula: Nadace ČFU se rozhodla pohřbít galerii Václava Špály Jan  Paul

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
14. 1. 2003 Co je přímá demokracie? Jiří  Polák
14. 1. 2003 Nestydové Zdeněk  Jemelík
14. 1. 2003 Kdo na Hrad patří, ať tam je Vladimír  Rott
13. 1. 2003 TV media o víkendu: Čekání na volbu prezidenta Josef  Trnka
12. 1. 2003 Kdo bude příštím prezidentem ČR   
12. 1. 2003 Ještě jednou o prezidentských milostech Zdeněk  Jemelík
10. 1. 2003 Do první volby prezidenta jde druhá garnitura Štěpán  Kotrba
10. 1. 2003 Devítihlavá saň česko-slovenské státnosti Štěpán  Kotrba
9. 1. 2003 Rozpad? Ne, byla to státní porážka! Petr  Uhl
8. 1. 2003 Proč uděluji milosti a amnestie Václav  Havel
8. 1. 2003 O neartikulované touze po pomstě Jan  Čulík
7. 1. 2003 Umění skandalizace Zdeněk  Jemelík
6. 1. 2003 TV media o víkendu: Úředníci a politici Josef  Trnka
6. 1. 2003 Přestřelka o milosti Zdeněk  Jemelík
2. 1. 2003 Má smysl srovnávat Havlův novoroční projev s projevem Tonyho Blaira? Jan  Čulík