Vznikají také pochybnosti o tom, že politiku v daném regionu vytvářejí osoby, nyní zasedající v Bushově vládě, které si udělaly kariéru, že se aktivně podílely na špinavých jihoamerických válkách za prezidenta Regana. Jeden z nich, Eliot Abrams, který neformálně schválil pokus o puč ve Venezuele, byl odsouzen za lhaní americkému Kongresu ve věci nechvalně známého skandálu Írán-Contra.

Bushova vláda se pokusila distancovat se od nynějšího venezuelského puče. Okamžitě uznala novou vládu podnikatele Pedro Carmony. Avšak puč se během 48 hodin rozložil.

Nyní tvrdí činitelé z Organizace amerických států a další diplomatické zdroje, nejenže si americká vláda byla vědoma, že k puči má dojít, ale schválila ho - doufala, že bude úspěšný.

Návštěvy Venezuelanů, plánujících puč, včetně samotného Carmony, začaly, konstatují zdroje, "už před několika měsíci" a pokračovaly až do doby několik týdnů před pučem. Návštěvníci z Venezuely byli přijímáni v Bílém domě mužem, jehož prezident George Bush jmenoval hlavním tvůrcem americké politiky v jižní Americe, Otto Reichem. Reich je pravicový Američan kubánského původu, který byl za Reagana šéfem Úřadu pro veřejnou diplomacii. Vyšetřování amerického Kongresu tehdy zjistilo, že byl Reich přímým podřízením Reaganova poradce pro národní bezpečnost, plukovníka Olivera Northe.

North byl odsouzen a zostuzen za svou roli ve skandálu Írán-Contra, kdy zbraně, které byly zakoupeny porušením amerických sankcí proti Íránu byly prodány pravicovým povstalcům a popravčím četám z organizace Contra, které povstaly proti marxistické vládě v Nikaragui.

Reich se prý během několika měsíců "mnohokrát setkal" s Carmonou a dalšími vedoucími představiteli puče. O puči a jeho načasování se podrobně jednalo, stejně jako o jeho šancích na úspěch.

V den, kdy Carmona uchvátil moc, Reich svolal velvyslance jihoamerických zemí a zemí v karibské oblasti a oznámil jim, že odstranění Chaveze nebylo porušením demokratické vlády, protože Chavez sám rezignoval. Reich uvedl, že Spojené státy budou podporovat Carmonovu vládu.

Avšak hlavní postavou kolem puče byl Abrams, který pracuje v Bílém domě jako vedoucí představitel Národní rady pro bezpečnost a je odpovědný za "demokracii, lidská práva a mezinárodní operace". Abrams je čelným teoretikem školy, která je známa pod heslem "hemisferismus", která usiluje o boj proti marxismu na jihoamerickém kontinentě.

Tato politika vedla v roce 1973 k puči v Chile a k podpoře režimu a popravčích čet v Argentině, v El Salvadoru, v Hondurasu, v Guatemale a jinde. Během povstání organizace Contras v Nikaragui pracoval Abrams přímo pod plukovníkem Northem.

Vyšetřování amerického Kongresu prokázalo, že Abrams využíval pro toto povstání protizákonně získaných fondů. Abrams byl odsouzen za to, že Kongresu odmítl poskytnout informace, avšak George Bush senior ho omilostnil.

Třetím členem latinskoamerického trojúhelníku při tvorbě politiky Spojených států vůči jižní Americe je John Negroponte, nyní americký velvyslanec u OSN. Negroponte byl Reaganovým velvyslancem v Hondurasu v letech 1981 - 1985, kdy tam Američany vycvičená popravčí četa, Battalion 3-16, mučila a vraždila desítky aktivistů. Jeden diplomatický zdroj uvedl, že Negroponte byl začátkem roku "informován, že ve Venezuele dojde ve věci Chaveze k nějakému pohybu".