Kočár do Vídně po víc než čtyřiceti letech

8. 8. 2009 / Jan Čulík

V sobotu jsem, už snad jako poslední snímek v tematickém okruhu Zlatá šedesátá viděl v Písku klasický film Karla Kachyni, vzniklý podle scénáře spisovatele Jana Procházky Kočár do Vídně (1966). Není to film bez chyb, je to ale další dílo, které svědčí o pozoruhodné originalitě, talentu i výjimečné kulturní vyspělosti české kulturní elity v šedesátých letech. I o tom, že bez diskuse tito lidé zastávali a hájili základní principy lidství, bez ideologických nálepek, a byli tak součástí pevného jádra evropské civilizace.

Je to zvláštní: uplynulo několik hodin a film Kočár do Vídně se mnou zůstává -- musím se k němu v myšlenkách vracet. Je velmi sugestivní. Doufám, že neurazím Julia Ševčíka a jeho film Normal, který se v podstatě zabývá týmž tématem jako Kočár do Vídně -- totiž zvěrstvy v kontrastu s lidskostí. Jaký je však mezi oběma filmy obrovský rozdíl. Jak hluboký a znepokojující je Kočár do Vídně, a jak vlastně povrchní je ve srovnání s ním film Normal, navzdory vizuálně podnětné kameře, drastickým scénám vraždění a sebepoškozování a dalším trikům. Co se stalo za těch třiačtyřicet let, že došlo k takovému kulturnímu poklesu?

Proč to ti komunisté všechno nespálili?

9. 8. 2009 / Jan Čulík

Po dobu posledních deseti dnů jsme měli možnost v Písku sledovat klenoty vrcholů české kultury bezpochyby za posledních sto let, možná od osvícenství, v české filmové vlně ze šedesátých let. Některé ty snímky vznikaly už od začátku toho desetiletí a prošly běžnou filmovou distribucí, lidé je znali, mluvilo se o nich v médiích, vtiskly se do kulturní paměti národa a Evropy.

Jiné z těch filmů, zejména ty experimentálnější, byly dokončovány už po invazi, v letech 1968 - 1969, a do kin se nikdy nedostaly: z trezorů byly uvolněny až po pádu komunismu r. 1989.

V této souvislosti se naskýtá nezodpovězená otázka: Proč komunistický režim tyto filmy uchoval pro další generace? Ve své době je uvrhl do zapomnění "navždy". Proč je nezlikvidoval? Považoval je přece - a často právem - za snímky, jejichž přímým cílem bylo podvracet sovětizující režim v Československu, tedy za díla režimu otevřeně nepřátelská.

Srovnejme při této příležitosti osud klasického šestihodinového díla Fritze Langa Metropolis. Když se tento film dostal do rukou Hollywoodu, sestříhali ho tam tak, aby byl komerčně přijatelný (tedy na cca dvě hodiny) a ideologicky nezávadný. Čtyři hodiny filmu, které se jim nehodily, prostě šly na smetiště. Nikdo ten materiál dnes už nemá.

Mělo by se zkoumat, proč se husákovský režim po roce 1968 nezachoval stejně, jak se zachovali hollywodští producenti v případě Langova filmu Metropolis. Co vedlo komunisty k tomu, že zakázané filmy pečlivě archivovali až do doby, kdy mohly být zase zpřístupněny?

Kvůli reformě zdravotnictví hrozí Obamovi devastující porážka

9. 8. 2009

KD│ Obamův plán na poskytnutí všeobecné státem garantované zdravotní péče - včetně 46 milionů Američanů, kteří jsou nyní zcela bez zdravotního pojištění - utrpěl vážnou porážku, která je zčásti následkem prezidentovy vstřícnosti vůči spojencům i protivníkům. Díky tomu, že se snažil hledat pro svůj návrh široký konsensus i mezi Republikány a pravicovými Demokraty, se opozici, farmaceutické lobby a lobby zdravotních pojišťoven podařilo jeho návrh zablokovat. Situaci navíc vyhrocuje populistická kampaň vedená Sarah Palinovou, která mj. Obamu obvinila, že by její dítě postižené Downovým syndromem chtěl hnát před "komisi smrti", informuje pro The Observer Paul Harris.

Vyhrocená debata hrozí přejít až v občanské nepokoje, protože řada setkání parlamentních zástupců Demokratů s veřejností v jejich obvodech byla v minulých dnech narušena protesty, které organizují Republikáni společně s lobby zdravotnického průmyslu. Některá z těchto setkání byla dokonce zrušena kvůli obavám z násilí. V Missouri bylo šest lidí zatčeno. V jednom případě dav věšel figurínu zpodobující kongresmana před jeho kanceláří, v jiných bylo kongresmanům Demokratů vyhrožováno zabitím.

Disharmonie a politika kosmického řádu Václava Havla

7. 8. 2009 / Michael Hauser

Georg Lukács kdysi poznamenal, že jedinečnost marxismu netkví ve zdůrazňování ekonomiky, ale ve schopnosti spatřit všechny fragmenty společenského života jako celek. Pokud se kolem sebe začneme rozhlížet tímto způsobem, všechno se najednou mění.

Nic neběží v obvyklých kolejích. Kdybychom si představili společnost jako dům s mnoha místnostmi, dosud to vypadalo tak, že když jsme byli v jedné místnosti, na všechny ostatní jsme pozapomněli. Byli jsme v místnosti s nápisem "duchovního naladění" a nevšímali si toho, že tu je místnost "práce" nebo jsme pobývali buď v místnosti "vztahů", v místnosti "příběhů" nebo v místnosti "umění." Nyní se ale rozsvítily a otevřely všechny místnosti najednou a my mezi nimi volně procházíme.

Zglajchšaltování neidentického a sociální konstrukce přírody

8. 8. 2009 / Karel Dolejší

Michael Hauser považuje za potřebné polemizovat s odkazem Václava Havla. Polemika s tím, co absurdní dramatik, jenž byl kdysi chvíli žákem Jana Patočky, napsal či řekl "filosofického", ze strany akademicky etablovaného intelektuála ovšem překvapí. Nepřekvapovala by snad v dobách, kdy Havel zastával funkci prezidenta a jeho nejrůznějším nápadům se dostávalo všeobecné pozornosti médií - ale dnes, kdy reprezentant delegitimizované a pomalu odumírající tradice "Sametové revoluce" dlí v politickém důchodu, jde o pozornost sotva pochopitelnou. Copak je tento člověk kromě zákulisního politického vlivu založeného na konexích ještě něčím důležitý?

Jak by o Dni D psala současná média

7. 8. 2009

6. června 1944, Normandie. Nejméně tři sta francouzských civilistů bylo zabito a další tisíce byly zraněny v prvních hodinách dnešní americké invaze do kontinentální Evropy. Ztráty byly největší mezi ženami a dětmi. Většina francouzských ztrát jde na konto dělostřelecké palby z amerických lodí, snažících se vyřadit z činnosti německé pevnosti před vyloděním stovek tisíc amerických vojáků. Zprávy z narychlo zřízené nemocnice ve francouzském městě St. Mere Eglise říkají, že masakr byl horší, než Francouzi očekávali, a negativní reakce na americkou invazi sílí. "Umíráme bez příčiny," řekl jeden Francouz, který trval na tom, že zůstane v anonymitě. "Američané dokonce ani neumějí střílet přesně. Nikdy bych si nemyslel, že to řeknu, ale život pod Adolfem Hitlerem byl lepší."

7. 8. 2009 / Michael Marčák

Úřední šiml:

Britská prokuratura vydala 600 000 Kč na stíhání zloděje banánu za 7 Kč. Zloděj byl propuštěn

8. 8. 2009

Britská prokuratura Crown Prosecution Service vydala ze státních peněz 20 000 liber (cca 600 000 Kč) na stíhání mladého muže, obviněného že v jedné restauraci v Birminghamu ukradl banán za 7 Kč. Jamese Gallaghera, 23, tento týden soud propustil na svobodu.

Soud, který trval dva dny, se konal před porotou. Obžalovaný to požadoval, protože měl obavu, že pokud by v jeho případě rozhodovali jen soudci, byl by odsouzen.

Britská prokuratura své rozhodnutí hájila. Martin Lidop, okresní prokurátor pro Birmingham, vydal prohlášení, v němž se praví: "Nejde jen o cenu ukradené věci, která rozhoduje, zda případ posíláme k soudu. Jde o to, zda existují dostatečné důkazy pro realistickou pravděpodobnost, že obviněný bude odsouzen, a o to, zda je případ ve veřejném zájmu."

James Gallagher se ve zmíněné restauraci při oslavě svých třiadvacátých narozenin poněkud podnapil a zmocnil se příslušného banánu. Nedostal šanci za něj zaplatit, protože se ho hned zmocnily bezpečnostní stráže. Restaurace ještě nebyla otevřena. Porota Gallaghera propustila - dostal podmíněný trest se zkušební lhůtou 12 měsíců.

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Normálnost" jako hádanka?

8. 8. 2009 / Jan Čulík

Relativně profesionálním experimentem byl v Písku v pátek večer uvedený film režiséra Julia Ševčíka Normal (2009). Ač zajímavě stylizován, film nicméně vyzněl poněkud plytce. Naštěstí byl po promítání přítomen režisér a jeho energická argumentace film napravila. Neměl bych být ale ironický. Snímek Normal je skutečně zajímavý pokus, a to nejen z vizuálního hlediska ale do určité míry i z hlediska narativu i poslání tohoto filmového díla.

Jan Kačer: V šedesátých letech byla v Československu chvíli tvůrčí svoboda. Nikdy předtím a nikdy potom

7. 8. 2009 / Jan Čulík

Jan Kačer a Jan Lukeš v Písku >

Ve čtvrtek vystoupil na Festivalu nad řekou v Písku před filmem Bloudění (1965) Antonína Máši a Jana Čuříka nesmírně kultivovaně a citlivě herec a režisér Jan Kačer. Vyjádřil se, že komunistický režim v šedesátých letech byl do takové míry rozložen, že umělci, především filmaři, měli tvůrčí svobodu bez komerčních tlaků. Tato svoboda podle Kačera neexistovala v žádném jiném režimu. Hovořil o svém kolegovi a příteli Antonínu Mášovi a filmu Bloudění, který umělci v polovině šedesátých let citlivě tvarovali: natáčeli méně než půl druhé minuty materiálu denně. Když se filmový kritik Jan Lukeš zmínil, že Antonín Máša byl komunista, Jan Kačer odpověděl: "Nedělím lidi na slušné a komunisty, to je takový český zvyk. Ideologické důvody jsou mi protivné. Zajímá mě, jaký to byl člověk a co uměl. Znám darebáky nestraníky a lidi férové, kteří byli v komunistické straně. Kromě toho, že byl Antonín Máša v komunistické straně, byl také nesmírně zbožný a chodil do kostela."

Česká republika leze Američanům kamsi, přitom zřejmě Češi ani moc nevědí, co vůbec Američané říkají

7. 8. 2009 / Jan Čulík

V Písku se ve čtvrtek večer promítal film Olivera Stona W (2008) (čti: "Dubya", hovorová forma "Dabljú", ve smyslu George W. [Dubya, tedy dabljú] Bush). Taková docela neslaná nemastná historie hloupého rozmazleného mladšího syna z bohaté americké patricijské rodiny, kterého otec považoval dost za zklamání a jemuž syn chtěl - neúspěšně - pořád prokázat, že je vlastně docela schopný - až zorganizoval manipulativně nesmyslnou válku v Iráku. Musím říct, že film to byl značně konvenční, to britská mediální satira, zaměřená proti proti Bushovi a americkým neokonzervativcům, byla a je daleko ostřejší, hlubší, provokativnější a zábavnější.

Upřesnění

7. 8. 2009 / Jan Čulík

Dobrý den! Je to pravda, s tou angličtinou. Moje žena doučovala vysokoškoláky, kteří překládali "old bachelor" - starý bakalář a překlad otázky "kde bydlí vaše babička?" zásadně začínali "where do..." a bylo jasno. Po vysoké škole tito lidé zjistili, že budou angličtinu opravdu potřebovat a pak chodili na hodiny k amatérce, jež ovšem čítala Bukowského v originále. Mně v práci psali inženýři na výkresy místo "fix" pojistit "insure" pojistit, tak jsem se ptal, u které pojišťovny a nebyl jsem u nich oblíben..., píše František Řezáč.

Jan Keller: Překročí TOP sto procent?

8. 8. 2009 / Jan Keller

Těsně předtím, než se lidé rozjeli na dovolenou, přinesly dvě naše nezávislé agentury překvapivé výsledky ohledně preferencí Kalouskovy nejnovější politické strany. Bylo to snad vůbec poprvé v dějinách, kdy byla tak značná pozornost věnována straně, která zatím ještě ani pořádně nevznikla, o jejímž programu nebylo prakticky nic známo a jejíž kandidáti do voleb -- s výjimkou Karla Schwarzenberga -- nebyli ještě veřejnosti známi. Přesto obě agentury zjistily, že se jedná o stranu mimořádně populární. Podle prvého z průzkumu by volbu TOP 09 nevylučovalo 39 procent lidí, tedy vyšší procento voličů, než kolik jich odevzdává své hlasy ODS či sociální demokracii. Lidé odpovídali na zcela korektní otázku, a sice, zda by straně ve volbách odevzdali svůj hlas. Měli přitom pět možností: určitě ano (3%), spíše ano (9%), možná (27%), spíše ne (33%) a určitě ne (28%). Jak vidno, výsledek dává 100% , takže vše vypadá nanejvýš přesvědčivě.

Nadcházející úpadek čínské ekonomiky

7. 8. 2009

KD│ Akcie se prodávají za pětatřicetinásobek výnosu. Banky v posledních šesti měsících půjčily více, než činilo HDP za toto období. Úroky jsou pod úrovní inflace, zatímco monetární růst ji výrazně překračuje. Sedm největších letošních obchodů s dluhopisy se odehrálo uvnitř této ekonomiky. Podle mě to vypadá na bublinu směřující ke svému konci; v západní ekonomice by to bylo jisté. Takže proč o Číně uvažovat jinak - a jaké by vlastně byly důsledky ekonomické krize v této zemi? Velmi inteligentní lidé při čekání na splasknutí čínské bubliny zešedli. Už od roku 1998 je jasné, že bankovní systém obsahuje špatné dluhy ve výši stamiliard dolarů. Hypotéční boom spojený s prodejem prázdných kancelářských budov v letech 2003-2004 tyto dluhy ještě zvýšil, takže v roce 2006 Ernst and Young odhadla jejich celkový objem na 911 miliard dolarů. Přesto čínská ekonomika pokračuje v růstu takřka stejně rychle jako odhadované dluhy bankovního systému a zatím nebyly pozorovány příznaky kolapsu. Největší čínské banky navíc začaly v letech 2006-2007 na mezinárodním trhu poprvé nabízet své akcie (Initial Public Offerings, IPO), a to velmi úspěšně, napsal na serveru PrudentBear.com Martin Hutchinson.

Takže proč dnes věci vypadají jinak? Desítky let bylo jasné, že čínští představitelé nadsazují údaje o ekonomickém růstu, takže těch 16% ve 2. čtvrtletí letošního roku je z velké části fiktivních. Údaje o výběru daní za první čtvrtletí dokonce ukazují, že růst byl negativní. To však sotva překvapí: Export poklesl o 30%. Jenže i tak ve druhém čtvrtletí došlo k reálnému růstu řekněme o 8-10%, což je leší než u jakékoliv velké světové ekonomiky. Proč bychom si tedy měli myslet, že skvělé výsledky nebudou pokračovat?

Čas zastavit ekonomický růst

7. 8. 2009

Špiním tě moje ulice

7. 8. 2009 / Jacques Prévert

Špiním tě moje ulice
Je mi to líto Promiň
Chlap s reklamou mi vnutil letáček
Armády spásy
a já ho zahodil
Tamhle se válí celý zmuchlaný
v potůčku u chodníku
a brání vodě aby tekla
Odpusť mi tuhle potupu
Až přijdou metaři
pustí se do práce
a všechno bude zas v pořádku
Zdravím tě moje ulice
ty plná ježibab
roztomilých jak v čínské pohádce
které ti zatnou do srdce
nahý meč radosti
toužení soužení

Jsi krásná ulice mých šťastných setkání
Metař tě ubrání.

Z knihy Jsem, jaký jsem, Československý spisovatel, přel. Jiří Žáček, Praha 1983 vybrala Hanka Tomšů.

Občan Havel přikuluje: Zkušenost z komunismu už uniká mezi prsty

6. 8. 2009 / Jan Čulík

Pavel Landovský, Jan Novák a Jiří Králík před promítáním snímku Občan Havel přikuluje >

K 10. výročí pádu komunismu ve východní Evropě v roce 1999 natočil známý odborník na tuto oblast Neal Ascherson pro televizi BBC třináctidílný seriál o tom, co to byl komunistický režim v sovětském bloku a co se s ním po roce 1989 stalo. Po dokončení seriálu v rozhovoru přiznal, že to byla velmi obtížná práce: komunismus, režim jehož se všichni tolik desetiletí báli, zmizel, jako by to něm nebylo nikdy ani stopy a nyní, řekl Ascherson, je najednou už nesmírně obtížné vytvořit přesvědčivé informace o tom, jaká byla v té době atmosféra a co to vlastně bylo.

Uvědomil jsem si to v Písku při sledování filmu Jana a Adama Novákových Občan Havel přikuluje. V Praze jsem na ten snímek záměrně nešel do kina, protože jsem se obával, že to bude zase další mechanická glorifikace "slavného disidenta a dramatika". Trochu jsem tvůrcům filmu křivdil. Svým dílem se pokusili vytvořit seriózní dokumentaci okolností, za nichž v polovině sedmdesátých let, kdy Václav Havel jako zakázaný spisovatel pracoval pár týdnů manuálně v trutnovském pivovaře, vznikla jeho vynikající, slavná a hluboká jednoaktovka Audience.

Gibraltar, ostuda španělské politiky

7. 8. 2009 / Lubomír Molnár

„Španělsko je na severu ohraničeno Francií a Kantábrijským mořem, na východě mořem Středozemním, na západě sousedí s Portugalskem a Atlantickým oceánem a na jihu s tím ostudným Gibraltarem“, tak se nazpaměť učili o hranicích své země španělští žáci v hodinách zeměpisu za éry caudilla Franka.

Koncem letošního července španělská média referovala o nové gibraltarské hanbě. Na titulních stranách novin se objevila „ostudná“ fotografie ministra zahraničních věcí Miguela Angela Moratinose, jak si na vrcholu gibraltarské skály potřásá rukou se svým britským protějškem Davidem Milibandem a hlavním ministrem správy Gibraltaru Peterem Caruanem. Moratinos překročil více jak třísetleté tabu a jako první ministr španělské vlády vstoupil na území britské kolonie, kterou tento nevelký poloostrov je od roku 1704.

Proč nejsem anti-anti

6. 8. 2009 / Karel Dolejší

Jsem zřejmě celkem multi-kulti, nicméně anti-anti nikoliv. Strávil jsem totiž už v životě dost času málo plodnými činnostmi, včetně dolování zbytků západní vzdělanosti z původně sovětských knih; a nenudím se, abych potřeboval zaměstnávat mozek polemikou s primitivním a nahnědlým českým antikomunismem, který je teoreticky bezcenný, ke stavu světa se vztahuje tak velkou oklikou, že ji dokážou překonat snad jen někteří kritikové, a jeho hlavní funkcí je mobilizovat politické příznivce do boje proti Nepříteli.

Instrumentálně použitou ideologii nemá smysl vyvracet s poukazem na pochybnou až nulovou pravdivostní hodnotu. Takové vyvracení se nicméně může stát vítaným prostředkem odvedení pozornosti od vlastních neřešených problémů. Na poli společenské teorie totiž český antikomunismus představuje cosi jako mentálně retardovaného boxera, kterého i ten nejhůře vybavený levičák dokáže až příliš snadno knokautovat - aniž by si plně uvědomil, že bojuje se stínem, zatímco hlavní zápas se odehrává někde docela jinde. Málokdo odolá pokušení odreagovat frustraci tím, že tomu imbecilovi jednu pořádnou natáhne, ačkoliv v koutku duše přece jen moc dobře ví, že to je celkem vzato k ničemu. Protivník s námi vůbec nemusí bojovat na poli teorie, úplně postačí, když nás ignoruje. Nedovedli jsme ho přinutit ani k sofistikované argumentaci. Suma sumárum, ten potácející se a blekotající nebožák v ringu je vizitkou naší neschopnosti, v žádném případě příležitostí k lacinému sebeuspokojení. Ztělesňuje naši vlastní bezvýznamnost - nestáli jsme ani za to, aby proti nám bylo nasazeno něco výkonnějšího.

Veselá drobnička

7. 8. 2009 / Michal Kuklík

Velká strana povolala svého předsedu Mirču Topolánkojc předčasně z dovolené, aby zahájil předvolební kampaň. Proto jemu a jeho kumpanii devíti zaplatila sto padesát tisíc korun českých za soukromý tryskáč z Itálie do vlasti. Veřejnost informuje místopředseda Strany Íčko.

Politické strany vyvolávají uměle vytvořené kauzy

7. 8. 2009

tisková zpráva

Česká pirátská strana vyslovuje znepokojení nad volební taktikou parlamentních stran, která je založená na vytěsnění všech dalších subjektů z médií prostřednictvím uměle vyvolávaných kauz (nyní je to aktuálně kauza "Houba").

Je zřejmé, že občané budou cíleně zahlcování zbytečnými informacemi, které se navíc budou týkat pouze parlamentních stran. Tím budou mít tyto strany zajištěno, že na informování o jiných politických subjektech zbude minimální množství vysílacího času. Taková je jejich společná taktika.

Co ten starý komunista pořád otravuje?

6. 8. 2009

Obžalovaný režisérů Kádára a Klose je opravdu podařený film. Jsem opravdu rád, že jej mám ve svém archívu. Ale co Vám chci napsat, je reakcí na to, co z něj vyvozujete. Odhlédnu-li od toho, že jste jen tak mimochodem opomněl zmínit Vlada Müllera v roli ředitele Kudrny či autorku námětu Lenku Haškovou, v té době redaktorku Rudého práva, vidím, že pro Vás je těžko pochopitelné, že za minulého režimu nebyla kritika režimu něčím neexistujícím. (Vždyť stejného původu byly například i Opožděné reportáže Ladislava Mňačka!) A zrovna tak se soudilo, pane Čulíku -- rozkrádačky, podvody aj. A jak správně ke konci říkáte, v té době žili a jednali normální lidé, píše Pavel Tučka.

Greenpeace slaví vítězství: Kimberly-Clark bude zelenější

6. 8. 2009

Největší světový výrobce papírových hygienických potřeb, společnost Kimberly-Clark, oznámil zavedení přísných ekologických standardů pro výrobu svých produktů. Výrobce značek Kleenex, Scott, Kotex nebo Huggies tímto krokem zachrání obrovské plochy lesů a pralesů na celém světě. Greenpeace, které s firmou na standardech pracovalo, tím zároveň ukončuje svoji několikaletou globální "Kleencut" kampaň, která byla namířena právě na společnost Kimberley-Clark a její značky, aby zabránila plošnému kácení pralesů v Severní Americe a Kanadě. Do kampaně se zapojilo i Greenpeace v České republice, které při této příležitosti vydalo Průvodce šetrným nakupováním, zaměřeným právě na papírové hygienické potřeby.

STOP týrání rodičů!

7. 8. 2009 / Marie Haisová

Chodívají mi často výzvy na zastavení týrání dětí, s čímž samozřejmě lze jen souhlasit. Proč týrat človíčka, který nepřišel na svět z vlastní vůle, narodil se sice s jistými genetickými dispozicemi, nicméně ty společensko-kulturně-výchovné ovlivňují jeho charakter přinejmenším stejnou měrou.

Kdyby tomu tak nebylo, pak by nemělo smysl žádné učení, výchova a vzdělávání, mohla by se zlámat hůl nad výchovnými snahami s tím, že "ono za to nemůže, zdědilo charakter po tátovi, či mámě...." dosaďte si dle libosti.

Až se stroj zamiluje

7. 8. 2009 / Jita Splítková

Roboty - umělá inteligence či kyborgové... Kudy se budeme ubírat? Stvoříme "živé" stroje s inteligencí nebo nataháme elektroniku do svých živých těl? Jsme na rozcestí nebo na dvou rovnoběžných cestách? Možná v kaluži... Zotročí nás super chytré stroje nebo se staneme stroji? Co je horší? A nastane v budoucnosti některá z variant? Kdo ví? Někteří vědci, ale ví... tedy taky neví, ale to je jedno.

Gruzínsko-ruský konflikt: I po roce trvá napětí a nejistota

7. 8. 2009

Tisíce lidí se ani rok po gruzínsko-ruském konfliktu nemohou vrátit do svých domovů, které opustily v důsledku bojů. Jejich naděje na návrat v blízké budoucnosti je mizivá. V regionu, kde konflikt některé oblasti v podstatě vylidnil, stále přetrvává napětí a nestabilní bezpečnostní situace.

Amnesty International v nové zprávě nazvané "Gruzínsko-ruský konflikt po roce: dopady války na život civilistů" poukazuje na křehkou bezpečnostní situaci, která v oblasti panuje.

"Průběh války byl krátký, její dopady na život civilní populace však trvají dodnes. Lidé v regionu čelí nejisté budoucnosti," uvedla Nicola Duckworthová, ředitelka AI pro Evropu a střední Asii.

Gruzie -- rok po válce. Český pohled

7. 8. 2009

Gruzínská komunita "Samshoblo" a Ústav mezinárodních vztahů si Vás dovolují pozvat k připravovanému kulatému stolu s pracovním názvem "Gruzie -- rok po válce. Český pohled".

Beseda se uskuteční v úterý 11. srpna od 16 hodin v budově Ústavu mezinárodních vztahů, Nerudova 3.

Česká vláda se za předsednictví EU velkou měrou podílela na utváření vztahu s Gruzií. Česká republika se zásadním způsobem zapsala do osudů Gruzie projektem "Východního partnerství", "Donorskou konferencí" či rozhodováním o plynovodu "Nabucco".

Proto jsme rádi, že se kulatého stolu zúčastní přední čeští političtí představitelé. Doufáme, že zde bude zastoupeno široké názorové spektrum.

Důležitou práci odvádějí také humanitární organizace z České republiky, které například pomáhají uprchlíkům z válkou postižených oblastí či při rozvoji zemědělských projektů pro rolnické rodiny v horských oblastech Gruzie.

Venezuela a Kolumbie mezi diplomacií a válkou

6. 8. 2009 / Daniel Veselý

Letos v červenci vypršela Spojeným státům smlouva o nájmu strategicky cenné vojenské základny Manta v Ekvádoru, ze které speciální jednotky podnikaly operace proti drogovým kartelům. Prezident země Rafael Correa se rozhodl smlouvu o jejím dalším užívání americkou armádou neprodloužit. Počáteční nadšení lidí žijících v okolí základny, kteří doufali v ekonomické oživení města Manta, vystřídalo zklamání a protesty dalších obyvatel Ekvádoru proti její existenci. Zrušení této základny připravilo Pentagon o kampaň namířenou proti pašování narkotik, oslabilo jeho vojenskou přítomnost a vliv v oblasti. Spojené státy se proto obrátily na svého nejpevnějšího spojence v latinskoamerickém regionu -- Kolumbii.

Washington na příští rok přislíbil kolumbijské vládě finanční dotace ve výši 518 milionů dolarů. Koncem června hostil prezident Obama kolumbijského prezidenta Alváro Úribeho v Bílém domě a za pár týdnů Pentagon schválil zřízení tří leteckých a dvou námořních základem v Kolumbii. Tento krok se však nezamlouvá venezuelské ani ekvádorské vládě. Venezuelský prezident Chavez varoval, že přítomnost amerických vojáků a zvýšená militarizace kolumbijského pohraničí může vést i k válce. "Snaží se nás obklíčit vojenskými základnami," uvedl Chavez. Po honduraské krizi, jejíž řešení patrně nějaký čas potrvá, může být rozhodnutí Obamovy administrativy posílit vojenskou přítomnost v Kolumbii krokem k destabilizaci integrujícího se kontinentu.

Murdoch chce přinutit svět, aby za zpravodajství na internetu platil

6. 8. 2009

Milionářský mediální mogul Rupert Murdoch utrpěl ponížení, když jeho globální imperium bylo ve středu nuceno informovat o svých obrovských ztrátách. Murdoch se rozhodl, že údajně způsobí "revoluci v médiích", tím, že zpoplatní internetové stránky svých deníků. V Británii k nim patří The Times a brutálně bulvární listy The Sun a News of the World. V Americe Murdoch vlastní mj. hospodářský deník Wall Street Journal.

Murdoch byl šokován drastickým poklesem příjmů z reklamy poté, co hospodářská krize zlikvidovala tradiční ekonomický movel západních deníků. Vyhlásil, že "éra deníků přístupných zdarma na internetu skončila".

Metropolis a sovy, které nejsou tím, čím se zdají být

7. 8. 2009 / Petr Baubín

Na tom, že film bezesporu patří do zlatého fondu světové kinematografie se mnozí shodneme. Ovšem s dalšími odvážnými tvrzeními a závěry Petra Nachtmana se ztotožnit nemohu.

V osmdesátých letech minulého století se v Československu příznivci žánrů sci-fi a fantasy sdružovali v desítkách klubů a jejich počty šly do tisíců. V rámci československého fandomu se pořádaly desítky setkání. Promítání filmu Metropolis patřilo k pravidelným a opakovaně vyhledávaným zážitkům na nich. Kromě toho byl film Metropolis v oné době čas od času promítán i v klubových kinech.

Pravda skrytá za zisky farmaceutických koncernů

6. 8. 2009

KD│ Jedním z největších skandálů naší doby je fakt, že chudým státům ve Třetím světě je bráněno ve výrobě preventivních léků. Továrny v chudých zemích jsou připraveny vyrábět pro vlastní obyvatelstvo levnější verzi léku Tamiflu - ale protože bohaté farmaceutické společnosti ze Západu chtějí své patenty a zisky, je jim v tom bráněno. Existuje sice právní možnost vyrábět generika pod jiným názvem, ale dokonce i Světová zdravotnická organizace (WHO) byla zlobbována, aby tomu bránila, napsal Johann Hari pro The Independent.

Vývoj nových léků je z větší části dílem univerzitních laboratoří financovaných z veřejných rozpočtů. Farmaceutické firmy obvykle vstupují do hry v závěru celého procesu a platí část nákladů za drahé, ale z větší části nekreativní závěrečné testy. Za odměnu však získávají patentová práva na nové léky na mnoho let dopředu a nikdo jiný nesmí produkt vyrábět.

Když jihoafrická vláda začala vyrábět léky proti AIDS s náklady 100 dolarů na jednoho umírajícího pacienta, majitel licence u soudu požadoval uhrazení celkových nákladů ve výši 10 000 dolarů za značkovou verzi a nesouhlasil s výrobou. Lék se stal pro chudé lidi zcela nedostupným. A velmi podobné je to nyní s Tamiflu, který navíc možná může zachránit životy mnoha lidí.

Patentová ochrana

6. 8. 2009 / Petr Wagner

Jenom upřesnění k tomuto článku. Je jasné, že patentová ochrana přináší zisky vlastníkům patentu. Ale to se netýká jenom farmaceutického průmyslu. Ostatně velmy hezky o tom v souvislosti s copyrightem psal nedávno Štěpán Kotrba. Je jasné, že v oblasti léků, ale i jiných technologií dopadá patentová ochrana nejtvrději na "chudé" neboli třetí svět.

Obžalovaný Kadára a Klose: Film zpochybňující legitimitu totalitního režimu

5. 8. 2009 / Jan Čulík

I film Obžalovaný režisérů Jana Kadára a Elmara Klose z r. 1964 je velmi profesionálně odvedeným dílem. Je to dobře napsané drama ze soudní síně, jakýsi reformě socialistický protějšek amerického filmu Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů. U soudu na jakémsi okresním městě se projednává případ dělnického ředitele nově dostavěné elektrárny v Blahovicích Kudrny. Kudrna je nadšený přesvědčený komunista, na něhož nadřízené orgány tlačily, aby rozestavěnou elektrárnu, kterou převzal v chaotickém stavu, dostavěl v termínu, neboť "republika potřebuje energii". Kudrna to dokáže a dokonce ještě ušetří podstatné finanční prostředky z rozpočtu na stavbu. Před soud je postaven proto, že - s vědomím ministerstva - zavedl systém prémií, aby motivoval dělníky na stavbě k vyšší produktivitě a někteří jeho podřízení tyto peníze rozkrádali.

Koho volit? CZ

6. 8. 2009 / Milan Daniel

Ač jsem v posledních volbách komunisty volil, stojím před nadcházejícími volbami znovu před otázkou: co volit mezi komunisty a zaslepenými antikomunisty?

Komunisty jsem volil dílem z protestu, dílem kvůli jejich programu. Identifikace s oficiálním programem nadále platí: znovu jsem si udělal test na osvědčeném serveru kohovolit.eu, v oblasti tuzemské politiky bylo ztotožnění s cíli KSČM největší, po nich následovala ČSSD. Jenže mezitím, tedy od voleb minulých, jsem komunisty pečlivě sledoval. Ano, program je v pořádku. Ne však jeho nositelé, kteří jsou jednou nohou stále zakotveni v minulosti. U názorového seskupení, které není schopno se odříznout od své minulosti ani pojmenováním sebe sama, se bohužel není čemu divit.

Guardian: Východoevropský film je teď vynikající

6. 8. 2009

Východoevropská kinematografie. Dokáží nějaká jiná dvě slova vyvolat v mysli většiny návštěvníků kin takovou hrůzu či takový nezájem? ptá se v deníku Guardian Ronald Bergan a pokračuje: Pro mnoho lidí, kteří o východoevropské kinematografii nic moc nevědí, nevyvolávají východoevropské filmy nic jiného než depresi. Méně než před deseti lety jsem měl tentýž názor a bylo nemyslitelné, že bych na toto téma mohl začít psát s nadšením.

Současná popularizace vědy

6. 8. 2009 / Vladimír Wagner

V pátek a pondělí bylo v Britských listech uveřejněno několik článků, které se zabývaly popularizací vědy. Sám se jí občas věnuji, takže bych si dovolil vyslovit několik postřehů a zkušeností. Nejdříve však pár poznámek k diskuzi o financování vědy a Akademii věd. Myslím, že pořád řada diskutujících nemá představu o tom, co to Akademie věd je.

Immanuel Wallerstein: Světová levice a íránské volby

6. 8. 2009 / Immanuel Wallerstein

Nedávné íránské volby a následná zpochybnění jejich legitimity se staly předmětem obrovského vnitřního konfliktu v Íránu a nekonečných debat ve zbytku světa – debat, které hrozí, že budou ještě nějakou dobu pokračovat. Jedním z jejich nejpozoruhodnějších důsledků jsou hluboké rozpory mezi účastníky těchto celosvětových diskusí, kteří se považují za součást levice. Jejich názory sahají od fakticky bezpodmínečné podpory analýzy situace, s níž vystupují Ahmadínedžád a Chameneí, až k jejímu fakticky bezpodmínečnému odmítnutí, s množstvím mezilehlých postojů. To je dobrým komentářem nejenom ke stavu Íránu, ale možná také ke stavu světové levice.

60. sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu

6. 8. 2009

ŠOK│ Ani letošní 60. sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu se nezřekl zpochybňování výsledků II. světové války. Ostudné je, že mimo několika českých prosudetských aktivistů se tohoto srazu oficiálně zúčastnil i konzul ČR v Mnichově Ivo Losman, Dr. Jan Hloušek z Ministerstva zahraničních věcí a bývalý mluvčí České biskupské konference, dnes vysoký úředník - vedoucí informační kanceláře ministerstva kultury Daniel Hermann.

Otevřené otázky jsou podle Horsta Seehofera, bavorského ministerského předsedy tyto:

• Co se děje v dnešní Evropě se zákonem z r. 1946, zbavující viny všechny, kteří se dopustili zločinů na Němcích?
• Co se děje v dnešní Evropě s dekrety, na základě kterých byli kolektivně vyhnáni nevinní lidé jen proto, že byli Němci?

"Kolektivní vyhnání sudetských Němců, které mnohým způsobilo smrt, bylo a zůstane bezprávím", konstatoval bavorský ministerský předseda a čeští hosté mu jen přikyvovali... O vině mnohých sudetských Němců za nacistickou okupaci pohraničí a vznik Protektorátu Böhmen und Mären nezaznělo ani slovo. A českým vládním úředníkům to nevadilo... Bernd Posselt konstatoval s uspokojením, že Lisabonská smlouva přináší sudetským Němcům právo evropské národní skupiny a právo na vlast. Konstatoval v této souvislosti, že Charta základních práv je první zárodek práva národnostních skupin, protože zakazuje diskriminaci příslušníků národnostních skupin a je důležitá i proto, protože obsahuje zákaz kolektivního vyhoštění, tedy krok k evropskému právu na vlast. Ukazuje se, že riziko přijetí Lisabonské smlouvy ve stávajícím znění bez upřesňujících dodatků, před kterým dlouhodobě varovala europoslankyně Jana Bobošíková na základě vyjádření Prof. JUDr. Jiřího Malenovského, soudce Evropského soudního dvora v Lucemburku a dalších právníků, jakož i profesor ústavního práva JUDr. Jaroslav Kuba v analýze Bude možné domáhat se práva podle protektorátních předpisů a rozsudků, padnou-li "Benešovy dekrety"? a o kterých jsem psal já v článku Lisabonská smlouva "ohrozí majetkové jistoty občanů ČR", je už realitou. Alespoň pro sudetské Němce, kteří se na Chartu základních práv těší ...

Renato Vesecká, chcete důkaz, že jste justiční mafiánka? Tady ho máte!

5. 8. 2009 / Štěpán Kotrba

Skoro přesně před třemi lety jsem náhodným čtením jednoho z rozsudků v kauze Srba odhalil policejní podvod, který se stal 18. 7. 2002 v rámci vyšetřování údajných machinací firmy Certos při zadávání zakázek na ministerstvu zahraničních věcí, za něž byl mimo jiné obviněn tehdejší sekretář, rozvědčík Srba. Šlo o soudem dokumentovaný trestný čin, pravomocným rozsudkem soudu stvrzený. Policistům ani státnímu zástupci se nestalo nic. Soud nedal podnět k jejich stíhání. Vyšetřování skončilo, zapomeňte...

Povinnost orgánu činného v trestním řízení je jednat. Nejen na oznámení občana, ale i samostatně, pokud se hodnověrným způsobem dozví o spáchání trestného činu. Sedl jsem a napsal sérii článků, které přesně rozebraly mechanismus zmanipulování a podvržení důkazu policejním orgánem a následné zanesení tohoto falešného důkazu obžalobou do spisu. Přiložil jsem faskimile rozsudku v elektronické podobě. Nestalo se nic. Přestože jsem v textu obvinil soud, žalobce i policisty. V soudní síni přítomný státní zástupce nejednal, jak mu zákon ukládá. Dozorový státní zástupce nejednal, nejvyšší státní zástupkyně nekonala. Nejednala přesto, že jeden z článků, který ve zkrácené verzi vyšel 30. 8. 2006 v deníku Metro v nákladu 750 000 výtisků na titulní straně, obviňoval už nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou z krytí těchto praktik v jí podřízených úřadech. Nejednala ani poté, co tehdejší šéfredaktor deníku Metro, Fabiano Golgo, zaslal jeden výtisk doporučeně do vlastních rukou na služební adresu Renaty Vesecké a žádal ji o reakci na mnou vyřčené obvinění. Nejvyšší státní zástupkyně mlčela a nebrala telefon. Nedbalost můžeme vyloučit, neboť pošta dopis doručila. Renata Vesecká nejednala úmyslně.

Jak jinak než jako justiční mafie se dá chápat krytí zločinců ve státních službách? Nyní se Renata Vesecká v rozhovoru pro iDnes nechala slyšet, že požaduje důkaz, který by mohl podpořit tvrzení bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, která ji spolu s dalšími v jiném případu označila za součást justiční mafie. Chtěla to. Má to. Důkaz existuje.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červen 2009

12. 7. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 209 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 48 370.86 Kč, příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6 2009 částku 63 103.34 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a