Uvedení bývalého špiona Karla Koechera na obrazovce České televize v bulvárním pořadu Jana Krause "Uvolněte se prosím" bylo pro historika kosmonautiky a špionáže Karla Pacnera důvodem k takovému rozčilení, že se jím bude podle iDnes zabývat Rada České televize.

Nechápu, k jakému výroku Rady může dojít. Karel Koecher žije na svobodě v České republice už dlouho. Dle zákonů tohoto státu se nedopustil ničeho, zač by mohl být stíhán a odsouzen. Svou špionážní minulost neskrývá a stejně jako u jiných, je dnes pěšák Velké hry, agent Romeo, jen úsměvnou romantickou součástí historie. Gorbačov osobně žádal, aby Koechera vyměnili za Ščaranského. Karel Pacner přitom coby čerstvý absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze nastoupil v létě 1959 do redakce deníku Mladá fronta jako redaktor. Byl tváří, která popisovala úspěchy socialistické, a zvláště ruské vědy po celou dobu bipolárního rozdělení světa i po celou dobu normalizace. Patřil k tvrdě prověřeným, k režimu loajálním a takto použitým kádrům.

Kdysi jsem na podobné insinuace Fabiana Golga v BL pod titulkem "Castrovi obhájci, pozor! Cenou úspěchu Kuby jsou lidské mozky a životy" odpověděl článkem "Brasilia - pod mostem" mohl a zřejmě i měl bych jej rozšířit, ale nemusím jej měnit. Abychom se nezdržovali, tak tentokráte pouze heslovitě. Kupříkladu co dynastie Bushova, když už mluvíme o těch rodinných vládách a klanech? Co diktatury v ostatních zemích Latinské Ameriky v minulosti, včetně té brazilské? Golgova rodina je v Brazílii elitou. Bílou elitou. Byly tyto země, tyto diktatury a jejich vlády ohroženy bezskrupulózní velmocí také tak, jako Kuba, její režim a sám Castro? Patří k výbavě demokracie zabíjet představitele cizích vlád a osnovat státní převraty? Bílá elita vždy spolupracuje. Povětšinou to byly lampasácké vlády z inkubátoru SOA - School of Americas, americké Školy Amerik - školy amerického terorismu z Fort Benningu, přezdívané Škola vrahů , které vládly v Jižní Americe s požehnním konzervativců, průmyslníků Pentagonu a CIA, mimochodem.

Spojené státy provádějí výcvik teroristů ZDE

Mnoho lidí reagovalo na článek o Fidelu Castrovi starou mantrou o tom, že má prý Kuba dokonalé zdravotnictví. (Jako kdyby měl celý národ povinnost za zdravotnictví a školství přijmout nedostatek veškerých jiných základních potřeb a likvidaci svobody projevu a pohybu...) Ale ani mýtus o všeobecném zdravotnictví na Kubě není uveden v řádném kontextu a je plný propagandy.

V zemi, která se všeobecně chválí za její zdravotnictví, se nemocnice rozpadají, pacienti si musejí sami kupovat vlastní chirurgický šicí materiál na černém trhu a je téměř nemožné najít běžné léky, jako je aspirin či sirup proti kašli. V článku také nově najdete řadu fotografií ze dvou kubánských nemocnic a dodatečnou vysvětlující poznámku autora.

Pan Golgo je skutečně spíše těžce než lehce posedlý Fidelem Castrem, píše Petr Wagner. Nevím, kdy naposled byl na Kubě a jakou dobu tam strávil vůbec dohromady. Ale ve svém článku velmi jednoduše řečeno buď lže, anebo mluví o něčem, co nezná.

Turistika je na Kubě velmi rozšířená. S cizinci mluví leckdo a leckdo jim i leccos prodává. Bez jakéhokoliv "vyšetřování" policií. Pan Castro se netituluje jakýmkoliv královským titulem a ani nikdo z občanů Kuby ho tak netituluje. Na Kubě je řada problémů, ale většina z nich je způsobena blokádou USA. Takzvané disidentské hnutí se týká několika málo desítek lidí. Jejich motivy a financování radši ponechám stranou. Vzbuzovalo by to zbytečné asociace s jinými státy...

Je neuvěřitelné, že Britské listy pomáhají Fidelu Castrovi v jeho propagandě. Jsem šokován nad větou Štěpána Kotrby (redakčně posléze odstraněnou, pozn. red.) ,že se "o Kubánské republice mnozí domnívají, že je diktaturou".

Co to má znamenat? Cožpak Kuba není diktatura?

Ve věku 79 let po těžké nemoci zemřel včera ve Vídni v Wilhelminenspitalu polsko-rakouský publicista dr. Leon Zelman, vedoucí činitel Jewish Welcome Service Vienna. Zelman, který se narodil v roce 1928 v polské Szczekociny, přežil koncentrační tábory Osvětim a Mauthausen, kde byl v roce 1945 osvobozen Američany.

Několik věcných poznámek ke článku p. Bláhy. P. Bláha, ostatně jako mnoho novinářů, zaměňuje fiskální pokladny s pokladnami registračními.

Takže trocha teorie, píše Jindřich Polák.

Pokladna registrační je vcelku dobře popsána v samotném článku. Datový obsah registrační pokladny je popsán vcelku věrně včetně toho, komu patří data.

Po nočním jednání se představitelé německých železnic Deutsche Bahn AG a dvou odborových svazů jejich pracovníků Transnet a GDBA dohodli na zvýšení platů zaměstnanců o 4,5%. Odboráři předtím žádali zvýšení o 7%, první nabídka zaměstnavatelů byla 2%.

Více než 50 významných osobností české kultury a vědy zaslalo představitelům našeho státu otevřený dopis, ve kterém žádají vypsání celostátního referenda o výstavbě americké vojenské základny na území našeho státu. Celý text dopisu najdete ZDE.

Vedle již zmíněné zpěvačky a chartistky Marty Kubišové a režiséra Jana Kačera dopis rovněž podepsal režisérka Věra Chytilová a režisér Zdeněk Troška, ze známých představitelů vědy je to prof. Erazim Kohák a prof. Jan Keller.

Pokud máme společnými silami zabránit této katastrofě, je nutné, abychom všichni spojili síly, překonali ostych z veřejného vystupování a strach z mocných a veřejně jim vyjádřili svůj nesouhlas. Demokracii a svobodu si na nich musíme vybojovat.

Dnes se můžeme skoro na každém kroku setkat s naléhavými výzvami k boji proti globálnímu oteplování, požadavky na omezení osobní automobilové dopravy, ke střídmosti ve spotřebě všeho druhu atd. Jinak nám prý co nevidět odpojí vodu, elektřinu a s planetou a s námi to dopadne špatně. Je to téma vděčné, neboť materiál k myšlenkám a duchaplnému rozumování "jak na to" je nevyčerpatelný. Zastánci opačných názorů se stávají "popírači". Zde se lze velmi snadno dostat na příliš tenký led, do problematiky zasahuje řada vědních oborů a bez jejich znalostí si člověk může lehce vysloužit posměch. Nicméně -- jak se vyrovnat s některými výhradami, které se nabízejí i těm, kteří nejsou v příslušných vědách odborníky?

Lidé jsou vesměs všude stejní. Řeší podobné problémy. Jen na ně rozdílně reagují, jen se před nimi -- někteří -- neschovávají.

Francouzský deník Liberation přinesl v pátek 29. 6. zajímavý článek nazvaný "Pro blaho bohatých" (Au bonheur des riches). Informuje o studii pařížské l'Ecole d'économie ukazující nárůst příjmů nejmajetnějších Francouzů od roku 1998. Ačkoli bývá Francie tradičně karikována jako ostrov levicovosti na kontinentě, z práce ekonoma Camille Landais se zdá, že bohatí Francouzi nemají moc co závidět svým anglosaským protějškům. Ti i ti neustále bohatnou.

To je hezké. Vkus je dobrá věc, právní kličky také, etické princpy a otevřenost, kterými se tak ráda ohání Transparency International, jsou spolehlivější. Kde jsou ty údaje oficiálně uvedeny a rozepsány ve výroční zprávě, alespoň za rok 2005? Kde je výroční zpráva občanského sdružení, která by ukázala, jakým způsobem byl "zlikvidováno"? Kolik peněz ze státní dotace za ten který rok padlo na mzdy a jakých osob, kolik stály honoráře - komu, kolik a za co, kdy byl vypsán tendr a s jakým výsledkem? Kolik sála fakturace firmám a za co, kolik reprezentace, kolik kolik propagace a PR, kolik nájem??? Michal Štička nedodal nic, než své tvrzení a nejasnou výhrůžku. Trochu málo. Jo, a kdo a na základě jakých tendrů platí ty právníky? Ve výroční zprávě Ti-ČR o.p.s. jsou jen silné kecy, čísla o jednotlivých projektech žádná . My máme ale k dispozici ony etické principy opravdové mezinárodní Transparency International, kterými poměřujeme činnost české pobočky. A tyto etické principy hovoří jinak, než to torzo, které z něj zůstalo jako etický kodex pro Transparency International v České republice, které navíc správní rada utajila před veřejností. Stačí (si to) srovnat.

9. 7. 2007 Transparency International: korupce přes státní rozpočet? ZDE

Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, p.o. chce touto informací reagovat na články v MF Dnes zveřejněné ve dnech 28.6. a 2.7.2007, ve kterých byly uvedeny zavádějící a nepravdivé údaje o kvalitě poskytované nemocniční stravy.

Publikovaná tvrzení o tom, že polévka byla připravena „z pytlíku“ a že džuveč byl z předvařené rýže, která byla možná delší dobu skladovaná, jsou nepravdivá, což potvrzuje i mikrobiologický rozbor v novinách citovaný. Je s podivem, že přesto, že jako jediný oběd z testovaných jídel splňoval oběd v Masarykově nemocnici nutriční hodnotu, byl tento fakt redaktorkou MF Dnes okamžitě připsán obsahu tuků a energetická výživnost stravy byla pominuta.

Neděle je příhodný den k četbě čehosi, co vypadá jako science-fiction. Bylo oznámeno, že CIA odtajní stovky stran týkajících se ilegálních akcí včetně plánů na zavraždění zahraničních vládních představitelů. Zčista jasna se zveřejnění zdrží, o den se opozdí. Nebylo podáno žádné rozumné vysvětlení. Někdo, možná z Bílého domu, materiál zběžně prohlédl. První balík odtajněných dokumentů známý jako "Rodinné šperky" sestává ze 702 stran o ilegálních akcích CIA v letech 1959-1973. Z této části bylo vyjmuto cca 100 stran.týkajících se akcí nepovolených žádným zákonem, spřísahání s cílem zavraždit některé představitele, experimentů s drogami na lidech k ovládnutí jejich mysli, špionáže občanských aktivistů a novinářů a podobných, výslovně zakázaných aktivit. Dokumenty začaly být shromažďovány 14 let po prvních událostech, v době, kdy se tehdejší ředitel CIA James Schlessinger vyděsil nad tím, o čem se píše v tisku, zvláště v článcích Roberta Woodwarda a Carla Bernsteina zveřejněných Washington Postem a zmiňovaných v Manifestu k lidu Kuby.

CIA byla obviněna, že podporovala špionáž v hotelu Watergate za účasti bývalých agentů Howarda Hunta a Jamese McCorda.

Autor je diktátor na Kubě.

Vyhlídky televizního zpravodajství v digitální éře jsou centrálním elementem úvah o budoucnosti vysílání veřejné služby. Na zprávy jako na nejdůležitější složku digitálního televizního vysílání pohlíží většina diváků a televize zůstává jejich nejdůležitějším pramenem pro obyvatele Spojeného království, jak uvádí OFCOM ve zprávě New News, Future News - Nové zprávy, budoucí zprávy.

Ochrana soukromí počítače se stává stejně důležitým, jako ochrana identity. O tom se moli přesvědčit návštěvníci webu Miivi firmy Media Defender, která funguje jako servis pro americkou organizaci filmového průmyslu (MPAA -- Motion Picture Association of America).

Po autorizovaném přihlášení k webu, který sliboval stahování filmů, se do počítače nainstaloval spyware -- fízlovací prográmek, který bez vědomí uživatele prozkoumal jeho počítač, zjistil nahraný multimediální obsah a údaje odeslal bůhvíkam. Vzhledem k předchozí autorizaci jménem a adresou si tak každý návštěvník této vyčůrané služby sám na sebe napsal udání.

Feral Tribune, chorvatské noviny, které získaly mnohá ocenění, se minulý týden neobjevily na stáncích a je otázkou, zda se na ně někdy ještě vrátí. List přestal vycházet po čtrnácti letech. Jeho zmizení je výsledkem problémů, jímž čelí vydavatelé. Chorvatská vláda se totiž rozhodla listu Feral zablokovat bankovní účet kvůli vysokým dluhům na DPH.

Rychlé rozšíření AIDS mezi homosexuály v osmdesátých letech se dalo lehce vysvětlit promiskuitou homosexuálních mužů. Jsou homosexuální muži více promiskuitní než heterosexuální muži?

Pravděpodobně nikoliv. Homosexuální muži ovšem mají jednu praktickou výhodu: v nevěře jim nebrání žádná žena. Takže, když jsou spolu dva muži, i když v jejich vztahu není oficiálně dovolena nevěra, existuje v něm instinktivní vzájemné porozumění ohledně toho, že tělesné pokušení je nesmírně silné.

Americká autorka Pamela Druckermanová strávila tři roky studiem cizoložníků v mnoha zemích světa. Vydala o tom knihu Lust in Translation: The Rules of Infidelity from Tokyo to Tennessee (Chtíč v překladu: Pravidla nevědy od Tokia po Tennessee). Domnívá se, že anglosaské země berou manželskou nevěru asi "příliš vážně".

Druckermanová zpracovala statistiky, sebrala důkazy a seznámila se s pravidly cizoložství ve více než dvaceti městech v deseti různých zemích světa. Interviewovala podvádějící muže (jednorázové, pravidelné, ty, kteří se vracejí k manželce, otevřené a drzé, zmučené) v Moskvě, v Kazachstánu, v Londýně, v New Yorku, v Paříži, v Indonésii, v Jižní Americe a jinde.