Koncem letošního roku se Slovensko stane jednou ze schengenských zemí. Znamená to, že ten, kdo překročí východní hranici Slovenska, už nebude nikde jinde v Evropě na hranicích kontrolován. Reportérka BBC Katherine Millerová nedávno navštívila hranici mezi Slovenskem a Ukrajinou. Poslala odtamtud tento příspěvek. Vysílal se v sobotu v pořadu From our own correspondent rozhlasové stanice BBC Radio Four:

"Chleba, alkohol a cigára. To tam jezdím nakupovat," řekl mi ve frontě bezzubý vousatý stařec. Je brzo ráno a čekáme na překročení hranice z východního Slovenska na Ukrajinu. Slovensko je nyní členem Evropské unie. Jedním z nejviditelnějších důsledků tohoto vstupu je zřejmě skutečnost, že skoro na předměstí každého městečka najdete teď na Slovensku supermarket Tesco. Avšak invaze supermarketu Tesco se netýká chudých slovenských důchodců, a tak ti stojí frontu na hranici, se svými novými pasy členské země Evropské unie: chodí nakupovat na Ukrajinu, kde jsou ceny nižší. Při čekání si povídají: někteří slovensky, jiní maďarsky. V této části světa se hranice měnily tak často, že jsou lidé promícháni. Avšak tato hranice je nyní, úplně doslova, vyrobena z kamene. Je to hranice Evropské unie. Vznikla tu nová železná opona. Tady končí bohatá Evropa a začíná ostatní svět.

Reakce na článek Jak vidí "obyčejní" Američané válku v Iráku?

Na konci svého článku Jak vidí "obyčejní" Američané válku v Iráku, který je podle mého názoru velmi výstižný, Simone Radačičová píše: "Kdybych měla shrnout své dojmy ohledné války Iráku a jejího vnímání v Kansasu, tak mě napadá snad jen nejistota a problém zaujmout k válce nějaké jasné stanovisko, a to přesto, že tomuto tématu nelze nijak uniknout." Chtěl bych navrhnout dvě možnosti, proč taková nejistota existuje, kromě toho, že se USA v Iráku vojensky nedaří. První možnost se týká víry Američanů v to, že jsme ve všem "jednička". Druhá se týká ztráty důvěry v politický systém, jejíž příčinou jsou lži Bushovy vlády o zbraních hromadného ničení v Iráku.

Spojené státy urychleně modernizují a rozšiřují svůj jaderný arzenál. Cílem tohoto rozsáhlého přezbrojení tisíců jaderných hlavic, raket a ponorek není a kvůli svému rozsahu ani nemůže být „válka proti teroru“ či neutralizace druhořadých „darebáckých států“. Spojeným státům jde o eliminaci strategických nukleárních sil Ruska a Číny a o získání naprosté jaderné a z ní odvozené politické převahy nad nimi v 21. stol. Ostatní velmoci sice také zbrojí, ale bez ohledu na rétoriku médií o návratu nového kola studené války, na soutěž se Spojenými státy nemají ani ekonomické, finanční ani technologické schopnosti.

Spojené státy jsou na jedné straně bezesporu skvělá a svobodná země. Ale jsou i moderním impériem nové doby, jehož moc překračuje ve všech směrech, všechny své hranice. Bylo by chybou pro jedno nevidět druhé, protože Spojené státy hrají riskantní hru, v které nejde o nic menšího než o globální moc a v sázce není nic většího než soudný den nás všech.

Současný "vítěz voleb" ODS se opírá o cca 30% hlasů voličů. Ale všichni občané volit nebyli a tak mandát "demokratické pravici" udělilo objektivně asi 20% občanů České republiky. Musí se tedy zbylých 80% bezvýhradně a ve všem podřídit politice ODS? Je ještě demokracií vláda (koalice) menšiny nad většinou? Koho vlastně dnes zastupují komerční politické skupiny? Nás občany nebo to "myslí upřímně" s vlivnými drzými lobbisty, kterým se za finanční podporu v kampaních za odměnu poskytují nemalé částky a jiné výhody ze státní a tedy naší společné "pokladny"?

Britské nakladatelství Sussex Academic Press v těchto dnech vydává v angličtině knihu Jiřího Holého, profesora české literatury z pražské Karlovy univerzity Writers Under Siege. Je to nově zrevidovaný a pečlivě doplněný anglický překlad jeho dějin české literatury od r. 1945 do současnosti (které naposledy vyšly jako součást obsáhlého svazku Česká literatura od počátků k dnešku).

Jiří Holý knihu doplnil rozsáhlým oddílem monografických a bibliografických Profilů nejvýznamnějších cca padesáti českých spisovatelů z dvacátého století.

Je to docela významná kulturní událost, protože jsou to první Dějiny české literatury v angličtině za posledních třicet let. Naposledy vyšly v angličtině r. 1976 aktualizované dějiny od Arne Nováka ze třicátých let dvacátého století v překladu Petera Kussiho v Americe v nakladatelství Ann Arbor. Česká literární kritika a historie je v anglosaském světě zanedbávána.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hysterické výkřiky reportéra ČT Marka Wollnera a jeho kolegů o ohrožení demokracie generálním ředitelem Janečkem a dvěma radními (Helenou Fibingerovou, zvolenou s podporou ČSSD a Jiřím Baumrukem, zvoleným s podporou ODS) přicházejí právě ve chvíli, kdy Parlament bude hlasovat o Zprávě o hospodaření České televize. Kupodivu to do této chvíle nevypadalo, že by Sněmovna chtěla zprávu neschválit, neboť kulturním výborem prošla bez problémů... Někteří se ovšem těšili... Těšil se vánoční revolucionář Wollner, těšil se i jeho šéf Šámal. Shodit Janečka za každou cenu se stalo věcí prestiže hned poté, co ředitel Šámal přestal být statutárním zástupcem generálního ředitele. První signál, že i ta naivní důvěra Janečka má i svou hranici.

iDnes: Nezávislost České televize je ohrožena, tvrdí její reportéři ZDE

Televizi Nova se podařilo získat šéfa zpravodajství v ČT Zdeňka Šámala. iDNES.cz to potvrdil šéf zpravodajství na Nově Martin Ondráček. "Jsme velmi rádi, že jsme takovou posilu získali," sdělil iDNES.cz. .... ... Podle informací iDNES.cz se o jeho odchodu spekulovalo dlouho, samotný přestup do Novy podepsal ale včera. ... ... "Snažíme se hledat na trhu ty nejkvalitnější lidi. A jsem rádi, že jsme získali tak těžký kalibr, jakým Zdeněk Šámal rozhodně je," pochvaloval si dnes Martin Ondráček z Novy.

iDnes, 30. října 2007 12:00: Ředitel zpravodajství Šámal odchází z ČT do Novy ZDE

Nezbývá než televizi NOVA pogratulovat. Právě včas. Konečně snad přestane být kvalita a vyváženost zpravodajství a publicistiky ČT noční můrou generálního ředitele Janečka a příležitostí k - oprávněným - útokům na Českou televizi ve Sněmovně. Generálnímu řediteli Novy Dvořákovi nezávidím.

Myslím, že stále nechápete, o čem je řeč. iDnes, cokoliv si o něm myslíme, nemůže být novodobým Rudým právem prostě proto, že není oficiálním orgánem, napsal Petru Nachtmannovi v reakci na jeho článek jeden známý pražský novinář. Petr Nachtmann na to reaguje:

"Není oficiálním orgánem"? A co je tohle?

http://www.jagello.org/aktual.php

My Češi si na oslavy docela potrpíme. Jenom státnost si připomínáme hned třikrát do roka. Začínáme zostra, už na Nový rok, kdy kalendář oznamuje Den obnovy samostatného českého státu. Kdežto 28. září držíme svátek svatého Václava aneb Den české státnosti. A konečně 28. října, tedy přesně o měsíc později, velebíme, jak jinak nežli vznik státnosti moderní, přesněji vyhlášení Republiky československé. Což byl, pokud se nemýlím, celek, který zanikl po dvaceti letech své existence. Hned druhá republika totiž bez obalu deklarovala: "Nevěrni zůstaneme!", jelikož TGM se oficiálně stal falešným prorokem, jenž pojednou nedobře pravil, že "Řím musí být souzen a odsouzen." Poválečná, ergo třetí republika přes akcent na kontinuitu neměla s první již přespříliš společného.

Letos nepřehlédnutelně a už s jistým časovým předstihem český rozhlas i televize signalizovaly, že bude 28. října nejen "státní svátek", ale na vědomí se dávalo, že půjde o 89. výročí vzniku státu (novověké české státnosti, ne-li také -- spíše sporadicky -- společného státu "Čechů a Slováků" a dalších národností ČSR po roce 1918). V kalendáři na běžný rok lze číst česky --- "Den vzniku samostatného státu" (bez bližšího určení toho "státu"), a slovensky (s nápadným "spojovníkem") --- "Deň vzniku samostatného česko-slovenského štátu".

S dlouhým Tigridovým životem je spojeno povícero událostí, které jakoby se náhle vynořovaly a zase náhle mizely. Ostatně sám P. Tigrid řekl: „... jednou bude napsána seriózní historie politického exilu. Mohla by být zajímavá. A pokud bude pravdivá, pak bez romantiky. Nebude o žádných tajných službách ani o velkých penězích...“

Po jeho nedožitých devadesátinám v předvečer státního svátku si ho lze připomenout na základě běžně dostupných pramenů a to až po články psané právě k těm nedožitým narozeninám. Připomenout bez fabulací, které (podle některých zatím?) nelze doložit a takřka bez přidávaného komentování. I tak je to čtení zajímavé, ba málem napínavé. Čtení, které začíná válkou světovou a pokračuje po dlouhý čas válkou studenou, také světovou, která někdy málem mohla přerůst ve válku až příliš horkou. Prostě taková publicistika o publicistovi, jak má být. A jak by si to i on (snad?) přál.

V soudobém ekonomickém systému (kapitalismu) existují nepřijatelné nerovnosti, jež omezují svobodu velkého množství lidí. (Jde nejen o hmotnou nouzi, ale také např. o možnost účastnit se politického rozhodování.) Chce-li si kapitalismus udržet legitimitu, musí zavést nějaká opatření, která by tyto nerovnosti odstraňovala nebo aspoň zčásti kompenzovala jejich negativní účinky. Jedním z možných institucionálních řešení je určitý (skromný) základní příjem, který by stát vyplácel všem lidem bez ohledu na jejich sociální poměry. To je ve velmi stručné zkratce myšlenka „všeobecného základního příjmu“, jejímž předním zastáncem a propagátorem je belgický filosof a politický ekonom Philippe Van Parijs (nar. 1951), profesor Katolické univerzity v Lovani.

Chápeme-li utopie doslova, může se nám zdát, že je současný stav světa předběhl, ne-li popřel; týká se to hlavně otázky, kdo by měl společnost respektive stát řídit. Svědčí to v jejich prospěch, či neprospěch?

Jako malá holka jsem často jezdívala nakupovat s rodiči do NDR. Nejen hrozinky, levné prášky a vánoční čokoládový kalendář, ale také oblečení a boty byly důvodem předrevolučních návštěv mnoha Čechů v NDR, píše Monika Binke.

Zdálo by se, že nyní máme všeho dostatek a plné výlohy jsou toho příkladem.

Ale ono to tak docela není pravda. V obchodech najdeme buď nekvalitní a nepraktické zboží převážně asijského původu nebo předražené značkové zboží. Těšila jsem se na nově otevřené centrum v Praze zvané Palladium. Po krátké návštěvě mě však zamrazilo. Pro koho bylo otevřeno? Pro lidi? To snad ne!

Hostem Roberta Tamchyny byla 29. 10. 2007 v pořadu Vstupte! Českého rozhlasu Leonardo ředitelka úseku novodobých fondů a služeb Národní knihovny ČR, PhDr. Bohdana Stoklasová.

V hodinovém rozhovoru podrobně hovořila o současné podobě knihovnických služeb a nedostačujících kapacit Klementina - dnešní budovy Národní knihovny ČR a také detailně představila - veřejnosti téměř neznámé - knihovnické zákulisí vnitřku tolik diskutovaného návrhu nové Národní knihovny. Bohdana Stoklasová byla vedoucí týmu, který připravoval knihovnickou část stavebního programu pro novostavbu Národní knihovny. Rozhovor vysílal Český rozhlas Leonardo na internetu, v pozemním digitálním vysílání DVB-T (multiplex A Českých radiokomunikací) a na satelitu v DVB-S (CS Link) večer v repríze od 20:00. Odteď naleznete rozhovor v archivu Rádia na přání.

Vstupte! s PhDr. Bohdanou Stoklasovou, "Chobotnice" zevnitř... DOWNLOADSTREAM

V boj o vyšší plat finští ošetřovatelé už nemyslí ani na stávku. 13 000 jich vyhrožuje, že všichni najednou dají výpověď.

Dnes jsem myslel na diskusi o oprávněných platech. Vím, že něco o tom jsem taky četl kdysi v BL, a šlo tehdy o příjmy manažerů. Nikdy jsem nepochopil, proč si lidé myslí, že horentní výdělky některých manažerů jsou oprávněné.

Jestliže jediný český deník, který není nepřátelsky zaujatý vůči ČSSD, přinese zprávu o sjezdu německé sociální demokracie -- strany takřka bratrské se sociální demokracií českou --pod titulem "SPD chce na dálnicích nejvíc 130 km/h", můžete se buď usmát, nebo zavrtět hlavou. Má-li totiž titulek shrnout to nejdůležitější, na čem se sjezd usnesl, byl buď autor názvu poněkud "mimo", anebo měl pravdu, a pak se můžete pousmát sjezdu.

Sjezdy totiž obvykle nejsou každodenní událostí, dalo by se očekávat, že sjezd spoluvládnoucí strany se bude zabývat i jinými záležitostmi (třebaže podle zdejších Zelených byste mohli usoudit, že omezení kamionové dopravy o víkendech, bude-li jej dosaženo, je přímo volebním hitem).

Zdá se, že v posledních letech se objevil v ČR nový společenský fenomén, který by bylo možné při troše slovotvorné fantazie označit jako k o n z u m i s m u s. Hlavní společenskou hodnotou a měřítkem úspěšnosti či společenské úrovně se stala schopnost co nejvíce toho zkonzumovat resp. nahromadit. Nahromadit maximum věcí a potom se opájet jejich vlastněním. To všechno pokud možno nejen pro sebe, ale i pro své potomky, jejich potomky ...

Abyste správně rozuměli hned od začátku, tahle úvaha není zaměřena proti zdravým podnikatelským aktivitám, které samozřejmě přinášejí mnoho prostředků a možností a které jsou a vždycky byly hlavní motivační silou v každé solidní společnosti. Tady jde o systém hodnot -- "bez ohledu na režim".

(Reakce na polemiku o Che Guevarovi, BL 24.10.2007)

Fabiano Golgo se pokusil zpochybnit hrdinskou aureolu Che Guevary. Není mi známo, že by se tento revolucionář v pro něj kritických situacích choval jako slaboch či zbabělec. Takže hrdina asi byl. To ovšem neznamená, že nemohl být zároveň hrdlořez. Hrdinsky kdysi bojovaly i desetitisíce mladých mužů pod prapory SS. Máme je proto oslavovat?

Za nejsilnější nejadernou pumu na světě platila americká MOAB, přezdívaná Mother Of All Bombs (Matka všech bomb). Ale 12. září 2007 oznámilo Rusko úspěšnou zkoušku nové zbraně, která překonává i ji. Dostala proto přezdívku Otec všech bomb. V mocenském soupeření USA a Ruska byly vyneseny opravdu silné karty. Rusko otestovalo obrovskou palivo-vzdušnou pumu, která se vyrovná menším jaderným zbraním. Amerika zareagovala informacemi o supertěžké průrazné bombě proti podzemním cílům. Která supervelmoc má tedy nejničivější konvenční pumu?

Článek vychází v odborném měsíčníku ATM č. 11/2007, který bude v prodeji od 2. 11. 2007

Začnu odzadu, píše čtenář Jaromír Eisman. Dědek již jsem, že bych býval v mládí spratek, to snad nemůže paní „stínová“ ani tušit, neboť v té době nebyla ještě na světě. Spratek pro ni zřejmě jsem proto, že nesouhlasím s jejími názory. Rozhodně nepotřebuji, aby někdo dával z daní na cizího dědka korunu. Paní „stínová“ by s ohledem ke svému postavení mohla tušit, že penze se vyplácejí ne z daní, ale z důchodového pojištění.

Paní poslankyně píše, že je ráda, že ze společné kasy bude zaplacena její bezpečnost, v předchozí větě však sděluje to vpravdě gottwaldovské, že žádná armáda na světě neochrání asociální zbohatlíky před hněvem zbídačené ulice. Tímto tedy dává jasně najevo, že její bezpečnost je za naše daně zajištěna, naše za naše daně zajištěna není.

KOŠ│ Neexistuje žádný věrohodný důkaz íránských záměrů sestrojit atomovou bombu, oznámily Spojené národy. Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Mohammed El Baradei v nedělním rozhovoru pro CNN současně varoval, že hrozby USA, které tvrdí, že Irán se snaží získat jadernou zbraň, pouze "přilévají olej do ohně".

"Viděli jsme, že má Irán nukleární materiál, který může být rychle použitý na zbraně? Ne. Viděli jsme aktivní vývoj jaderných zbraní ? Ne. Existuje pouze znepokojení, ale je také čas objasnit toto znepokojení, " řekl pro agenturu AFP. Pro CNN uvedl: "Jsem velmi znepokojen možností vojenské konfrontace... , protože to by rozhodně vedlo k pohromě." El Baradei přiznal, že neexistuje důkaz o existenci výzkumu jaderných zbraní v Iránu.

A ačkoliv slovensky rozumí i čeští novináři a informace přináší agentura SITA a deník SME, česká média svým čtenářům tyto informace filtrují. Nerozbornou jednotu o potřebě radaru, bránícího nás před imaginárním nebezpečím, nesmí pravda narušit. A tak se čeští čtenáři o rozhovoru generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro největší americkou zpravodajskou tleevizi CNN nesmí dozvědět...

Chtěl bych upozornit na pár nesmyslů a notnou dávkou demagogie, které se objevily v dnešním článku páně Kotrby s názvem "Topolánek řekl, že přijde noc dlouhých nožů. Ultrapravicová Národní strana založila gardu." Prvním je podivný novotvar "neonacionalistický", nacionalismus je určitý politický princip, který není sám o sobě vázán na žádnou ideologii, v tom případě je tedy divné psát o "neo-" nacionalismu.

Postupně dochází na premiérova slova - i na to, co neřekl. Modrá šance se postupně mění v temnou noční můru. Nejprve se Mirek Topolánek před volbami 2006 sešel s předsedkyní ultrapravicové nenonacionalistické Národní strany Petrou Edelmannovou, pak prohlásil že přijde Noc dlouhých nožů, nyní Národní strana založila v symbolický den výročí české státnosti 28. 10. 2007 polovojenskou (prozatím formálně neozbrojenou) Národní gardu - po vzoru maďarské ultrapravice. Národní strana prostřednictvím svého mládežnického spolku ohlásila na výročí Křišťálové noci pochod židovským městem a doposud na tom trvá . Policie i část státní správy viditelně nadržuje pravicovým extremistům. Premiér situaci nekomentuje, pražský magistrát ovládá ODS. Někteří opoziční poslanci půjdou proto bránit židovské město vlastními těly. "Nezávislí" soudci se drží formalistického , alibistického výkladu práva a tolerují neonacionalisty stejně, jako neonacisty. Na Slovensku odhalují pomníky Tisovi, v Praze velebí Háchu. I prezident Klaus, který před lety zvládl rozbít společný stát Čechů a Slováků spolu s nacionalistou Mečiarem, varuje z Hradu na státní svátek před kosmopolitanismem... Nic než národ ! Někteří tupí novináři se připojují...

Přečtěte si v Parlamentu archiv z let 1935-1939. Aby se historie neopakovala, aniž byste to zaregistrovali. Protože ve chvíli, kdy většině obyvatelstva došlo, že jde o existenci nejen Masarykových ideálů, ale i o existenci státu, už bylo pozdě. Nejen Hlinkova ľudová strana, ale Henleinovci i fašisté slavili úspěch. Zpočátku o tom nepsala ani "Čubička"... A o nedlouho přestala existovat i republika. Tak aby nevznikl další protektorát...

Národní shromáždění republiky Československé - archiv stenoprotokolů z let 1935 - 1938 ZDE

článek, zaslaný astronomem Valníčkem v lednu 2007 deníku Právo, který už v něm ale podle autora nemohl vyjít, přestože předchozí díl pod názvem "Proč Američané nepotřebují obrannou základnu v Evropě" zveřejněný v Právu 12. srpna, na který upozornil v BL Jakub Rolčík článkem Protiraketová základna v ČR: Fyzikální nesmysl, vyvolal zvýšený zájem veřejnosti. Možná právě proto... Článek před několika dny zveřejnil server Trokavec.cz. Autor dodává k článku geofyzika Stanislava Ivanoviče Kozlova (BL 26.10.) Z českých hor lze držet na mušce raketová sila v Saratovské oblasti :
závěry Kozlova jsou zcela v souladu s mými závěry. V uvedeném článku uvádím zhruba stejné parametry možnosti zachycení raket, jako Kozlov a vyslovuji zároveň pochybnost nad možností jejich sestřelu. V této souvislosti upozorňuji znovu na význam analýzy vlastností možných variant radaru tak, jak je podal Ing. NERAD 5. 9. 2007 v článku Radar XBR Brdy - Technická analýza a odhad výkonových parametrů a ing. BRDSKÝ 10. 9. 2007 v článku Americký systém protiraketové obrany Česko neochrání. Boris Valníček pracoval v Astronomickém ústavu ČSAV, pak vedl astronomickou část kosmického výzkumu programu Interkosmos, nyní působí jako poradce pro satelitní komunikaci.

Jak se zdá, jednání o umístění antiraket a radaru USA ve střední Evropě vrcholí. Znovu se opakuje zdůvodnění tohoto kroku ohrožením USA a Evropy ze Severní Koreje a Iránu. V minulosti jsem se snažil zdůvodnit nevhodnost tohoto opatření pochybnostmi o možnostech raketového útoku z obou zemí zejména tím, že rakety, které by mohly USA ohrozit, musí letět východním směrem, nikoliv přes Evropu, neboť asi 25 % energie jim pak dodá zemská rotace. Také jsem vyslovil pochybnosti nad možnostmi, které obě země mají pro realizaci systému přesného navedení na cíl.

Po debaklu, kdy skončil v průzkumech jako čtvrtý za všemi regionálními kandidáty Ústeckého kraje, Jiří Paroubek vzdal úsilí "pomoci" některému z regionů svou kandidaturou v krajských volbách. O to víc se jeho tým snaží prosadit na regionální kandidátky "své lidi". Pomoci mu k tomu mají průzkumy, které si ČSSD zadala u agentury STEM, aniž alespoň pro členy předsednictva zveřejnila holá čísla. Množí se ale podezření, že některým jménům průzkum uměle "pomohl" a jiné naopak "odsunul na vedlejší kolej". Nehraje se přitom o nic jiného, než o budoucí podobu "těch úspěšných" delegátů při přípravě na sjezd strany. Ten by měl Paroubkovi vystavit účet za dosavadní období a potvrdit ho ve funkci. Očekává se však, že Paroubkovo vysvědčení připraví půdu pro zvolení nového předsedy a s ním i nový směr sociální demokracie.

Paměť národa nevytváří jenom hlavní město se svými možnostmi vzdělání a mnohostmi uplatnění, řekl bych naopak, nejodlehlejší regiony a místa naší vlasti se ve svých typických kulturách stékají jako vlásečnice potoků a říček v mohutný proud řeky vědění, v něco, co lze nazvat kulturní úrovní, či národním charakterem.

Internet je mocný a televize silná, avšak nejvlivnější mediální platformou je v Británii stále už padesát let starý rozhlasový pořad Today, který se vysílá od 28. října 1957 každý všední den od 6 do 9 ráno na rozhlasové stanici BBC Radio 4.

Today at Fifty ZDE

Vzrušení, které kdysi vyvolalo rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké o odebrání kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka přerovskému státnímu zástupci Radimu Obstovi a o jejím přidělení jihlavskému Arifu Salichovi, již dávno opadlo. Novináři si našli jiné hračky a také z krátké paměti veřejnosti se vzpomínka vykouřila.

Patřím ke kritikům zákroku Renáty Vesecké. Dostal jsem se tak proti své vůli na jednu loď s lidmi, s nimiž bych za normálních okolností stejnou řekou nikdy neplul, a střílím otrávené šípy tam, kam bych raději nosil růže, ale nemohu jinak. Jen stručně připomenu, co jsem tehdy vyčítal: především porušení zásady rovnosti občanů před zákonem, dále zásah do "živého" procesu, který zákon o státních zastupitelstvích přímo zakazuje, a konečně nevhodnost použití §25 tr.z., který je určen k řešení místní příslušnosti soudu za mimořádných okolností, zatímco rozhodování o místní příslušnosti státních zastupitelství probíhá v jiném režimu, upraveném zákonem o státních zastupitelstvích.

Polemika mezi Přemyslem Janýrem a Michalem Petříkem. Přemysl Janýr je přesvědčením sociální demokrat, žijící ve Vídni Michal Petřík je poradcem Václava Klause.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007