Protože z textu vyčnívalo slovo Subterra, netrvalo dlouho a...

Výroční seminář Obce spisovatelů pro zahraniční bohemisty skončil v pátek odpoledne setkáním s dvaaosmdesátiletým spisovatelem, dramatikem a výtvarníkem Ludvíkem Kunderou u hrobu Františka Halase v Kunštátu na Moravě. Kundera tam hovořil o své práci, mj. i o tom, jak v sedmdesátých letech s kolegy vydával bibliofilské, samizdatové tisky poezie. Charakterizoval komunistický útlak za normalizace v sedmdesátých letech jako nejtemnější období v českých dějinách. Namítl jsem mu, že kdykoliv to napíšu a vyvozuji z toho současnou nezáviděníhodnou situaci českého společenství, antikomunisté protestují, že daleko ostřejší útlak panoval v Československu v padesátých letech.

Ludvík Kundera odpověděl: "V padesátých letech šlo o krky, ale v sedmdesátých letech byl útlak daleko širší, postihl obrovské množství lidí."

K tomu se přidal Antonín Jelínek, předseda Obce spisovatelů: "Je pravda, že v padesátých letech se lidé popravovali, ale komunistický režim byl tolerantnější než v letech sedmdesátých. Měl jsem na vysoké škole spolužačku, dceru katolického spisovatele Františka Křeliny. Ten byl v padesátých letech odsouzen na patnáct let do vězení. Dcera přesto měla možnost dostudovat vysokou školu, nevyhodili ji ze studia. Jiná spolužačka během vysokoškolského studia odmítala vstoupit to ČSM - přesto, že byla politicky neorganizována, i ona směla dostudovat. V sedmdesátých letech by toto bylo těžko možné. Kdykoliv byl tehdy komunistickým režimem někdo postižen, potrestána byla zároveň celá rodina."

Objevit novu v blízké galaxii M 31 se podařilo českému astronomovi Kamilu Hornochovi. Informovaly o tom Instantní astronomické noviny (http://www.ian.cz)

. Díky náhlému zjasnění se hvězda, která byla do té doby tak slabá, že unikala všem přehlídkám oblohy, objevila na snímku CCD kamery, který Kamil Hornoch pořídil v noci ze 3. na 4. srpna. Že se jedná o novu, zjistil, když snímek porovnal se snímky pořízenými dříve na observatoři Mount Palomar ve Spojených státech, na nichž se hvězda nevyskytovala. V současné době je již nova znatelně slabší a její jasnost nadále klesá.

Snímky s vyznačenou novou i podrobnější informace lze nalézt zde: http://astro.sci.muni.cz/lelek/snimky1.html.

Povodňová voda však uplynula a pražská média v čele s MFD mají jiné problémy. Hlavní potíž je, že obvinění vůči Karlu Srbovi, s nímž přišla v červenci zaměstnankyně MFD Sabina Slonková, že totiž chtěl Srba zorganizovat nájemnou vraždu, vypadá nyní, jak se zdá, značně nejistě. (Že by obrovská červencová kampaň proti Srbovi a na podporu "mediální hrdinky" Slonkové neměla vůbec nic marketingově společného s tím, že se zrovna tehdy dělala reklama knize Tíha olova od autorů Slonkové a Kubíka z MFD?)

Ač má Syndikát novinářů 3 500 členů (nikoliv 300, jak se domnívali včera někteří čtenáři BL), pomoci s úklidem vytopených sklepů nepřišel nikdo. A i když někteří funkcionáři byli v budově, zdržovali se pro jistotu ve vyšších patrech v nažehlených oblecích a dolů se přišli (jako místopředseda Syndikátu Zeman) pouze zeptat, "jak to bude s tou vodou, kdy už poteče..." Jsa v maskáčích a pracovních rukavicích, choval jsem se k těmto nažehleným příživníkům s dělnickou lhostejností...

Práce v mazlavém bahně a nekonečných spletích tmavého podzemí příjemná nebyla. Na povrch se ale v důsledku povodně dostaly cennosti z útrob Syndikátu - na dvacet sovětských vlajek, erární židle pro předsednictvo, umělohmotný "křišťálový" lustr, šanony se záznamy porad před dvaceti lety, příručka agitátora i slepotisková pečeť socialistického syndikátu... Samé užitečné věci, které musely určitě být střeženy v sklepení celých dvanáct let po "sametové" revoluci.

Říká se, že teprve v nouzi poznáš přátele. Nouze nastala, a nic. Pomoci vyčerpanému panu Miláčkovi přišel ve čtvrtek jen jeden brigádník od Člověka v tísni a jeden poslaný krizovým štábem.

Britské listy, které pomohly alespoň jednou pracovní silou po včerejší dopoledne, děkují touto cestou squatterům z vily Milada, kteří ač nejsou novináři či povodňoví brigádníci, po přečtení výzvy v Britských listech pomoci přišli... Neúčast větší skupinky přitom ještě - k mému údivu - omlouvali prostřednictvím SMS svým normálním zaměstnáním. Děkuji alespoň touto cestou squatterům, protože učinili, co učitit nemuseli... - děkuji snad i jménem těch nepřítomných 3499 členů Syndikátu. Já se ale musím se za své kolegy i za celou profesní organizaci stydět.

Syndikátu novinářů bych doporučoval po této po-povodňové zkušenosti, aby se dobrovolně a co nejrychleji zbavil majetku - a nejen toho v Pařížské ulici a nejen toho hnijícího či rezivějícího. Doporučoval bych, aby se omezil na jednu pronajatou kancelář o dvou lidech pro výdej novinářských průkazek a aby propustil, rozpustil a vypustil všechny ostatní předsedy, místopředsedy, tajemníky, úřednice a sekretářky...

Protože živit příživníky v horních patrech budovy opravdu není nutné. Uskladňovat nadále hnijící sovětské vlajky také ne. Rudá armáda už nepřijede.

Od čtvrtka 29. 8. 2002 od 9.20 požadují Britské listy odpovědi na doplňující otázky od tiskového mluvčího Spolany: jak se octly u Štěpánského mostu jejich kontejnery bez označení a co v nich bylo. Doposud čekáme bez úspěchu. Nejdříve nám Jan Martínek napsal 2.9. v 10.04, že musíme počkat "ve frontě" na odpověď - s tím, že není důvod Britské listy zvýhodňovat, po už několikáté urgenci zaslal emailem 4. 9. v 16.18 odpověď, v níž stojí: "...pokud je mi známo, dostáváte od nás tiskové zprávy, kde jsou odpovědi na vaše dotazy obsaženy."

V tiskových zprávách však tyto odpovědi obsaženy nebyly. Obrátili jsme se tedy na tiskového mluvčího Unipetrolu Zikmunda, jehož odpověď prostřednictvím mobilního telefonu byla téměř okamžitá: "v době "expedice" byly prý všechny kontejnery všemi nezbytnými identifikačními štítky obsaženy". Má to potvrzeno od členů vedení Spolany.

Kdo konkrétně tento výrok mluvčímu Unipetrolu poskytl, pan Zikmund odmítl prozradit. Stejně jako jména pracovníků odpovědných za expedici. Stejně jako jména pracovníků, kontrolujících u Štěpánského mostu "neporušenost" přistátých kontejnerů. Kdo a kdy idenifikační a varovné štítky na kontejnerech odstranil, tiskový mluvčí neví...

Mohla to být voda či to mohl prý být i nějaký novinář... A jelikož jsme kontejnery fotografovali zblízka už 20. 8. a jsme prý už jediní, kteří na detailní odpovědi trvají, panu Zikmundovi prý "ty kolečka do sebe zapadají"... Nehoráznost, jaká nám vzala dech.

Poslední e-mail, tentokráte od mluvčího Spolany Martínka, přišel ve čtvrtek 5. 9., neobsahoval nižádnou informaci a měl přitom pozoruhodnou dikci: "Chybí vám chování anglického gentlemana, změňte tón a pak se spolu můžeme bavit." Chtěl bych touto cestou vzkázat všem tiskovým mluvčím chemických závodů, kterým uniknou jedovaté látky do řek, že se otázkami nebavím, hodlám jim je klást i nadále (a to i bez chování anglického gentlemana) (britští novináři by se panu Zikmundovi za tuto formulaci hodně smáli...) Propříště bude nejlépe, když řeknou úplnou pravdu hned, napoprvé...

Předchozí článek:
29. 8. 2002 Dobrá zpráva - Spolana začala komunikovat, špatná zpráva - prozatím velmi kuse, Štěpán Kotrba

Ten básník napsal taky knížku o současné češtině a čteme v ní kromě mnoha jiného: "Především je třeba odmítnout 'počítačovou zpupnost' (která je ovšem zpupností počítačového manipulátora, vznášejícího ve jménu nástroje své vlastní mocenské nároky): není pravda, že čeština musí před počítačem ustoupit. Počítač není něco, čemu se musí skutečnost podřídit. Není přípustné omezovat skutečnost, aby se do počítače vešla, je naopak potřeba zlepšovat počítač, dokud nepojme skutečnost úplnou." Když český básník dbá o český jazyk, budí důvěru. Když svým básněním chce zevnitř vyzkratovat lhářovy machinace ještě nestvůrnější literární hravostí, je na svém místě.

V roce 1912 ztroskotal Titanic, luxusní zaoceánský parník, technický velediv své doby. V Zářivých hlubinách, titulní próze společné knihy bratří Čapků, stojíme nad vrakem a ptáme se: Kdo je vinen, kdo za to může? Konstruktéři? Kapitán? Takové otázky nikam nevedou, jenom odvádějí pozornost. Od čeho? Od tajemství a prázdnoty, které naplňují svět, od nezákonnosti a nepostižitelnosti.

jako by vrcholil a dokončoval se vývoj započatý se začátky moderní vědy. Kouzlo racionality a exaktních poznatků nadlouho dávalo evropským lidem iluzi jistoty a bezpečí. A stále důtklivěji a tísnivěji se vkrádalo podezření, že jsou otázky, na které věda nedává odpověď. Že člověk není svým pánem, že je vydán napospas nevědomí a chaosu.

Tento text přednesl autor ve čtvrtek 5.9. 2002 v Brně na semináři pro zahraniční bohemisty, který každoročně organizuje pražská Obec spisovatelů.